Matthias a Maxime

Prostě Dolan... 1)  Scenárista, režisér, střihač, kostymér, koproducent a herec 30letý Xavier Dolan (Maxime, který se chystá do Austrálie) zde opět řeší své běsy - jakoby z nebe spadlou homosexualitu, mizerné vztahy s matkou a vůbec celý ten všivý svět. Už nepředvádí nevinný pel nestabilního teenagera, no jak by taky stále mohl? Je už dospělý chlap, ale své běsy pořád nezvládá, jen je odsunuje někam do pozadí._____ 2)  Vlastní nejistotu a vnitřní zranění zpřítomňuje divákovi spálená kůže na tváři. Podle Dolana představuje sexuální smrt pro gaye, pokud mají nějakou fyzickou vadu. Sám byl totiž šikanován za to, že je příliš malý. No nevím, mně by něco takového (spálená tvář, menší výška) vůbec nevadilo._____ 3)  O vyznění filmu Dolan říká: It's... a story between friends, and more particularly between me and my friends. Even if what is told in the film is not really a reflection of our lives. _____ 4)  To bisexuální váhání ovšem filmu nevěřím. Maxova parta vypadá a chová se gayovsky hned na první pohled. Člověk ostatně od Dolana žádná heterosexuální dramata neočekává._____ 5)  Otevřený konec zbavuje scenáristu odpovědnosti za to, jak to dopadne._____ 6)  Film nabízí řadu velmi přitažlivých kluků. Kromě již zmíněného Dolana je tu 25letý Pier-Luc Funk (Mark-Antoine Rivette, klavírista, bratr filmařky Eriky), Samuel Gauthier nezjištěného věku (Frank s hřívou hnědozlatých vlasů), 23letý Londýňan Harris Dickinson (Kevin Mc Afee) či Antoine Pilon (Brass, vzdáleně podobný Maxovi). Zajímavý je i 29letý Gabriel D´Almeida Freitas (zarostlý Matthias)._____ 7)  Navzdory uvedeným i neuvedeným výhradám mě film nezklamal a těším se na další Dolanovy počiny._____ 8)  Výstižný koment: Marze***. (17.07.2022)

Film s nadbytkem energie o mileniálech na životní křižovatce. Celkový účinek snímku není ohromující, ale je to poctivý, za srdce beroucí film.  Má velké emoce a okamžiky na vytažení kapesníčku. Někdo to může považovat až za romantickou provokaci. Nezdá se mi totiž, že by měly postavy nějaký větší emocionální rozměr. Dolan ale provádí hotové sociologické analýzy.  Pozornost je věnována detailům. Celé obsazení působí jako rodina. Freitas je jako Matt uvěřitelný. (25.06.2021)

Po dlouhé době Dolan, který mi připomněl, že je to přece on, kdo stvořil Imaginární lásky. // Je to sice pořád ten stejný topic a pořád stejný motiv, ale on ví, jak na to. Matthias et Maxime je zase na té intimní vlně, je citlivý a nasraný zároveň. A taky vtipný, samozřejmě. A nesmí chybět šílená matka, bez dysfunkčního vztahu mezi matkou a synem by to nebyl Dolan. A stejně se to neopakuje. // Myslím, že o Gabrielu D´Almeida Freitasovi ještě určitě uslyšíme. (25.12.2019)

Bouřlivák Dolan, který většinou prostřednictvím svých postav dští na diváky bouře vyhrocených a afektovaných dialogů, najednou přichází s poměrně umírněným filmem, jakoby se i on sám začal před třicítkou pomalu uklidňovat. Děj Matthiase a Maxima v podstatě shrnuje první sloka Song For Zula a stejně jako tenhle song, dokáže po sobě i tenhle film zanechat podobnou škálu emocí. Celé to pak působí jako jedno velké Dolanovo loučení se s touhle dekádou, s osmi zářezy, které v ní zanechal, s matkou Anne Dorval, vnitřní naštvaností, přáteli a nakonec i divákem. Jen doufám, že tohle Dolanovo „goodbye“ nebude moc na dlouho, i když ho chápu. (15.11.2019)

Moderní hudební doprovod k líbivé kameře, cool lidičky, blikající party v novodobých domech, milostné drásání, hra světla skrze prosklené vchodové dveře, podzimní listí na zahradě... zkrátka takový klasický Dolan. Jenže tentokrát mi přišli všichni zúčastnění tak neuvěřitelně nesnesitelní a nudní, jejich problémy mě nechávaly překvapivě chladným. Až jsem si říkal: už si to kucí vyříkejte a neobtěžujte mě tím! Dáte si hubana a pak se budete dvě hodiny filmu nešťastně drbat ve vlasech. Dolan umí líp, teď tahal svou filmovou káru strašně pomalu a lehce do nikam. (20.07.2023)