Piesne z druhého poschodia

Písně mají být prvním dílem trilogie, Holub třetím. Holuba jsem ale viděl jako prvního. A zatímco většina uživatelů ho podle komentářů vnímá jako slabý odvar Písní, já to mám přesně naopak. Holub byl z mého pohledu plný podobenství a to i podobenství zcela zásadních- o systému, o lidských slabostech, o lidských selháních, o lidské krutosti, o krutosti bílé rasy, o nesmyslných zálibách, o lidském odcizení... V Písních jsem chtěl objevit něco podobného a doufal jsem, že to dostanu v ještě zajímavější podobě. Pro mě to tady ale nebylo. Měl jsem to uřvanější, živější, ale prázdné. (29.01.2017)

Je zvláštní, jak často je tento film nazýván groteskou. Přestože se v něm nacházejí všeho všudy čtyři momenty, které by se daly považovat za humorné. Jinak je sledování této přehlídky ubožáků spíše úmorné. Divák aby si to po skončení filmu málem šel hodit. Buď jsem jen ztratil smysl pro humor, nebo to bylo nějaké umění. (22.06.2015)

Roy Andersson natočil nenásilnou, nepodbízivou moralitu. Film složen z více či méně souvisejících výjevů. Výjevů maximálně pochmurných, ale podobně jako Kafkova díla absurdních a vyvolávajících onen smutný smích. Nedokážu určit, jestli smích soucitu či smích pohrdání, každopádně jde o tu nejúčinnější prevenci proti zmagoření. Kdybych měl brát Písně vážně, neřku-li osobně, asi teď přemýšlím o nejméně bolestivých způsobech sebevraždy. V žádném případě to není zlý, zákeřný film, pouze – přes všechny ty náboženské a polosnové elementy prosakuje obrovský kus pravdy o lidech a o tom, jací jsou. A je to setsakramentsky nepříjemná pravda. Apendix: Můj nejoblíbenější „výjev“? Dav lidí, snad s vědomím blížícího se konce světa, tlačí na jakémsi nádraží za vypětí veškerých sil vozíky přetékající jejich hmotnými statky. Hlavně, aby nic nespadlo. 85% Zajímavé komentáře: Dan9K, Amarcord_1, Deverant, twerp (30.08.2008)

geniálny film, milujem anderssonov ponurý štýl, jeho čierny humor, jeho šedivú a majstrovsky skonštruovanú víziu apokalypsy a úpadku kapitalistického sveta, štúdiu ľudskej hanby a poníženia, absurdnú esej zloženú zo 46 hopperovsky komponovaných obrazov, ktoré sa dajú čítať aj samé, vyňaté z filmu, aj v rámci komplexnosti tohto snímku, ktorý patrí k najpozoruhodnejším, aké boli v poslednej dobe natočené. andersson je vizionár. (10.11.2010)

Kapitalismus a apokalypsa aneb ekonomická recese jako gotický román. Sånger från andra våningen je minimalistický ve výrazu ale ohromující svou hloubkou. Bezvýchodnost není individuální, bezvýchodnost je motivem doby (zkoumání hlubin křišťálové koule radou ekonomů, "tato porada trvá již osm hodin"), kapitalismus zvracející se do - nebo odkrývající se jako? - barbarství, když vše selhává (i flagelantství buržoazie) přikročí se k obětování panny za hojné účasti církevních hodnostářů. Devalvace symbolů a hodnot, kříže se nejprve prodávají, a když nenesou patřičný počet nul, končí na smetišti. Útěk buržoazie ("už jen pár metrů") následován návratem mrtvých. Absurdita a grotesknost je dalším symptomem rozkladu, chladu a odcizení. Nic se nehýbe. (21.12.2007)