Piesne z druhého poschodia

2,5*/5 ... Prvá polovica (alebo tretina?) parádne absurdná, bavil som sa, aj keď som nechápal O ČOM?. V tej druhej dochádza k "únave materiálu" a celá tá absurdita zrazu pôsobí ako obrana pred neschopnosťou a nemohúcnosťou tvorcov. Ak tam aj mal byť hlbší zmysel, tak som nemal chuť hľadať ho. Kameramanom bol v tomto prípade asi len statív... (13.12.2011)

Jeden s nejsmutnějších, stylově nejucelenějších a nejčistších, nejpravdivějších, nejironičtějších, nejnadsazenějších, nejsymboličtějších a nejděsivějších filmů, co jsem zatím viděl. Ještě jsem zapomněl : jeden s nejlepších za posledních dvacet let. Mimo to film velmi zábavný a osobytě poetický a taky má pěknou hudbu. Taktéž obsahuje několik nezapomenutelných scén (houpající se Kristus, kouzelník a jeho oběť, porada s křišťálovou koulí, závěrečná scéna) (23.09.2006)

Do formálne stránky tomu nemám absolútne čo vytknúť. Každý záber je premyslený, bohatý na významy a vizuálne pôsobivý. Myslel som si, že zmena štýlu v Anderssonovej tvorbe bude pútavejšia, zaujímavejšia a hlavne zábavnejšia. Ale už dlho sa mi nestalo, že by mi nejaký tvorca liezol na nervy tým, ako sprostredkúva určité myšlienky. Permanentne som bol nasraný. Chladný štýl, premalované ksichty a nepríjemná utópia a úpadok ktorý ešte dotvára na nervy lezúca hudba. Koniec trocha pripomínal Palahniukov The survivor, ale inak to išlo absolútne mimo mňa. Netvrdím, že je to zlý film. Určite má svoje kvality, ktoré treba vidieť a zhodnotiť ich na základe osobnej skúsenosti. Ja som ale s Anderssonom definitívne skončil. (17.10.2014)

Prečo, pán Anderson, prečo to robíte? Tento švédsky humor alebo satira alebo ako-to-nazvať je ďaleko divnejší, ako by som mohol čakať. Tu sa dá udeliť len odpad alebo päť hviezd. A ja som bližšie k tomu odpadu, tak nebudem provokovať, keď som málo pochopil a väčšinou len čumel. Na obetovanie dieťaťa, vyhadzovanie krížov, pármetrovú jazdu taxíkom alebo aj domácu idylku pri sviečkach. Na pozadí hlavnej scény sa toho odohráva naozaj dosť, to mi prišlo ako najzaujímavejší prvok filmu. (20.06.2015)

Roy Andersson natočil nenásilnou, nepodbízivou moralitu. Film složen z více či méně souvisejících výjevů. Výjevů maximálně pochmurných, ale podobně jako Kafkova díla absurdních a vyvolávajících onen smutný smích. Nedokážu určit, jestli smích soucitu či smích pohrdání, každopádně jde o tu nejúčinnější prevenci proti zmagoření. Kdybych měl brát Písně vážně, neřku-li osobně, asi teď přemýšlím o nejméně bolestivých způsobech sebevraždy. V žádném případě to není zlý, zákeřný film, pouze – přes všechny ty náboženské a polosnové elementy prosakuje obrovský kus pravdy o lidech a o tom, jací jsou. A je to setsakramentsky nepříjemná pravda. Apendix: Můj nejoblíbenější „výjev“? Dav lidí, snad s vědomím blížícího se konce světa, tlačí na jakémsi nádraží za vypětí veškerých sil vozíky přetékající jejich hmotnými statky. Hlavně, aby nic nespadlo. 85% Zajímavé komentáře: Dan9K, Amarcord_1, Deverant, twerp (30.08.2008)