Piesne z druhého poschodia

Ve většině filmů je na začátku nějaká situace. Ta se během filmu mění a vyvíjí, až se na konci uzavře nebo se něco dokončí. V tomto filmu nic takového nebylo. V jaké situaci film začal, v takové skončil. Bylo to vlastně jen takové nahlédnutí do nějakého děje. Roy Andersson ve filmu udělal minimum střihů a některé záběry mi tím pádem připadaly moc dlouhé. Proto i celý film je v klidném, pozvolném a utahaném tempu. (16.02.2012)

Film připomínající těžkou noční můru, z níž se chcete co nejdřív probudit. Přitom je pozoruhodné, že celý ten šílený sled skličujících obrazů a absurdních dialogů není prostý humoru, naopak - místy je ten film neuvěřitelně vtipný. Celkově mi ale při jeho sledování moc do smíchu nebylo a zalévaly mě vlny úzkosti, většina postav zde kvůli svému děsivému makeupu a odevzdanému vzezření vypadá jak oživlé mrtvoly (které se ve filmu ostatně vyskytují též), a film tak žánrově nemá daleko (kromě dramatu a komedie) ani k hororu, ovšem velmi atypickému. Bytostně osobitý film, k němuž těžko hledat referenční filmy a který budete z hlavy dostávat velmi, velmi dlouho. Způsob, jímž graduje k šílené finální scéně, osobně shledávám jako soukromé divácké peklo roku. (22.06.2015)

Roy Andersson natočil nenásilnou, nepodbízivou moralitu. Film složen z více či méně souvisejících výjevů. Výjevů maximálně pochmurných, ale podobně jako Kafkova díla absurdních a vyvolávajících onen smutný smích. Nedokážu určit, jestli smích soucitu či smích pohrdání, každopádně jde o tu nejúčinnější prevenci proti zmagoření. Kdybych měl brát Písně vážně, neřku-li osobně, asi teď přemýšlím o nejméně bolestivých způsobech sebevraždy. V žádném případě to není zlý, zákeřný film, pouze – přes všechny ty náboženské a polosnové elementy prosakuje obrovský kus pravdy o lidech a o tom, jací jsou. A je to setsakramentsky nepříjemná pravda. Apendix: Můj nejoblíbenější „výjev“? Dav lidí, snad s vědomím blížícího se konce světa, tlačí na jakémsi nádraží za vypětí veškerých sil vozíky přetékající jejich hmotnými statky. Hlavně, aby nic nespadlo. 85% Zajímavé komentáře: Dan9K, Amarcord_1, Deverant, twerp (30.08.2008)

Vyextrahovaly-li by se ty nejlepší skeče z Písní a z Du levande do jednoho snímku, vznikl by můj nejoblíbenější film, jelikož styl obou, které jsou si podobné jako placenta placentě, je snad mým vysněným ideálem. Po různu propojované scénky plné situačního geniálního cynického, černého, lehce provokativního a zejména absurdního a vlastně někdy smutného humoru s naprosto úžasnými záběry statické kamery a nejlepším komparzem všech dob, co víc si přát? Snad jen, aby se v obou filmech většina geniálností nevypotřebovala hlavně v první půlhodině a pak se jelo jen na volnoběh s prokládáním jakýchsi filosofických kecků, neřeším pak už, jestli významných, neboť jsem nechápal, na co je dobré takovéto ubírání plynu. Je fakt, že v Písni jsou scénky rozloženy poněkud rovnoměrněji a i proto, že jsou i o něco lepší než v Du levande, dávám vyšší hodnocení. Ale to, jak jsem z počátku visel na každičkém, dokonce i neznatelném, pohybu a slově jakékoliv postavy a následně jsem se jim možná i bezdůvodně začal řehtat, postupem času víceméně vymizelo, škoda. Jen je zajímavé, jak scénky, i přesto, že měly dost často nějakous takous pointu, pokračovaly pokaždé i chvíli po pointě a skončily tak nějak nijak, což mi nedávalo moc smysl a měl jsem z toho jen hořkou pachuť v hubě, ale asi to byla jen provokace od Roye. Každopádně dost velká spokojenost, je to něco mezi Buňuelem, Monty Pythonama plus si ještě dosaďte tvůrce, na kterého si zrovna nemůžu vzpomenout. (01.04.2008)

ocenenia : MFF Cannes 2000 - Cena poroty za réžiu (Roy Andersson) ◘◘◘◘ Áno, film čiastočne pôsobí ako lacná štylizácia ľudskej mizérie. Jednotlivé scény (príp. zábery) sú tak originálne absurdné, až sú morbídne zábavné.... dielo však napriek absencii nejakého nosného príbehu nepôsobí rozhárane, ale zdanlivo iba umelý zlepenec scén je veľmi súdržný a konzistentný ...... človek, jeho svet a život, naoko patetický, plný ideálov, no skutočnosťou je iba zmätenosť, neistota, strach prekryté povrchnosťou a chladom medziľudských vzťahov.... Roy Andersonovi sa z "Tragédie človeka" podarilo vytvoriť "Božskú komédiu" - aj keď konotácie názvov oboch diel nemajú od seba moc ďaleko :) .... balans medzi sarkazmom a humanizmom tu funguje veľmi dobre - výsmech z ľudského pachtenia sa na svete pravidelne strieda hlboký prejav pochopenia a spoluúčasti na jeho tragédii .....a rád by som upozornil aj na (imho) filmársky dosť náročné dlhé scény bez strihu, ktoré opakovať pri sebemenšej chybičke herca alebo iného člena štábu by mňa ako režiséra rozhodne poriadne rozčúlilo :) ..... jedna z najtragickejších, najabsurdnejších a najdepresívnejších "komédií", aké som videl.... a vlastne, je to aj môj pohľad na svet ľudí :-/ ("Není lehké být člověkem") ... len tie kríže by som ešte na smetisko pre istotu nehádzal.... nádej zomiera posledná :) (09.01.2011)