Piesne z druhého poschodia

Písně mají být prvním dílem trilogie, Holub třetím. Holuba jsem ale viděl jako prvního. A zatímco většina uživatelů ho podle komentářů vnímá jako slabý odvar Písní, já to mám přesně naopak. Holub byl z mého pohledu plný podobenství a to i podobenství zcela zásadních- o systému, o lidských slabostech, o lidských selháních, o lidské krutosti, o krutosti bílé rasy, o nesmyslných zálibách, o lidském odcizení... V Písních jsem chtěl objevit něco podobného a doufal jsem, že to dostanu v ještě zajímavější podobě. Pro mě to tady ale nebylo. Měl jsem to uřvanější, živější, ale prázdné. (29.01.2017)

Ve většině filmů je na začátku nějaká situace. Ta se během filmu mění a vyvíjí, až se na konci uzavře nebo se něco dokončí. V tomto filmu nic takového nebylo. V jaké situaci film začal, v takové skončil. Bylo to vlastně jen takové nahlédnutí do nějakého děje. Roy Andersson ve filmu udělal minimum střihů a některé záběry mi tím pádem připadaly moc dlouhé. Proto i celý film je v klidném, pozvolném a utahaném tempu. (16.02.2012)

Prečo, pán Anderson, prečo to robíte? Tento švédsky humor alebo satira alebo ako-to-nazvať je ďaleko divnejší, ako by som mohol čakať. Tu sa dá udeliť len odpad alebo päť hviezd. A ja som bližšie k tomu odpadu, tak nebudem provokovať, keď som málo pochopil a väčšinou len čumel. Na obetovanie dieťaťa, vyhadzovanie krížov, pármetrovú jazdu taxíkom alebo aj domácu idylku pri sviečkach. Na pozadí hlavnej scény sa toho odohráva naozaj dosť, to mi prišlo ako najzaujímavejší prvok filmu. (20.06.2015)

Ještě někdo chce prudit s Allanem Svenssonem?! Film plný absurdních, groteskních a rozpačitých scén u mě nevyvolal depresi či zamyšlení, nýbrž postupně narůstající apatii (připadal jsem si jako ta nezaujatá paní, kterou nezajímalo bláznění ostatních z hýbajícího se domu). Což mělo zřejmě i za následek, že jediná scéna, u které jsem se upřímně zasmál, byla ta s dívkou „skákající šipku“. Ale ponechám stranou svůj cynismus (za ten se budu smažit v pekle), pravdou je, že jsem viděl řadu mnohem lepších filmů, které podobné myšlenky zobrazují poutavěji, vtipněji i úpěnlivěji (ostatně moralistní satira má mnoho podob). Tento snímek je pouze dost nezáživný. A také příliš nepomohlo, že osudy a nářky postav mi byly dost ukradené, jen to ubrečené a sobecké prase Kalle, co „schválně“ neumělo rusky, bych svěřil tomu, ehm „šikovnému“ kouzelníkovi (už jen za to, jak bezostyšně nechal čekat svého syna…). Ale konec jízlivosti, 2* za pár světlých míst (ala Ježíš na houpačce) bude až dost, s Anderssonem to napoprvé „tak úplně“ nevyšlo. (15.03.2020)

Já nevím. Další z řady dlouholetých restů a já ho dokoukávám po vydatném víkendu... kompozice, mizanscéna a realita filmu je něco netradičního, severský rukopis je v tom jasný. Statická kamera přechází ze záběru do záběru, pokaždé úplně jinam, chvíli člověk pozoruje surreálné drobné (až gilliamovské) prvky, aby se pak de facto ocitl v něčem, jako je snad peklo... takové to pojetí pekla, že je to skoro to samé, jako tady, jen se v něm dějí jiné věci. Symbolismus je tam asi nějaký, ale to je jako analyzovat Jodorowského, nemám o to nějak extrémně zájem. Je to jako kdyby Wes Anderson namísto barviček a dynamického příběhu adaptoval nordickou depku, černý humor a přístup (baví mě, jak vždycky v pozadí někdo projde/projede a vytrhne to dění vepředu - úředníci, co jdou po silnici a vzájemně se šlehají). Žebrák potká muže, kterého vykopla přítelkyně z bytu... a tak se žebrák dovolává, aby žena muže vzala zpátky, mezitím ona oknem slyší svůj hlas, ale už si to rozdává s dalším týpkem, na jehož otázku, kdo to je, tvrdí, že neví, o koho jde. Zvláštní, číst u tohohle Bukovu sbírku, kde v jedné básni píše o tom, jak sedí v druhém patře. Vlastně de facto i já jsem v druhém patře. Končím druhý. Můj otec končil druhý. Nevím, Roy Andersson, huh, asi budu muset zkusit ještě někdy nějaký jeho další film, tenhle mi v druhé půlce už moc neřekl. Chvíli to baví, pak to začne nudit. Lidem to bude i nebude sedět. (23.06.2024)