Písně z druhého patra
Sånger från andra våningen
Sanger fra andre etasje
Sange fra anden sal
Songs from the Second Floor
Réžia:
Roy AnderssonScenár:
Roy AnderssonHudba:
Benny AnderssonHrajú:
Lars Nordh, Bengt C.W. Carlsson, Torbjörn Fahlström, Sten Andersson, Lucio Vucina, Per Jörnelius, Peter Roth, Klas-Gösta Olsson, Nils-Åke Eriksson (viac)Obsahy(1)
Filmová poéma inšpirovaná básnikom Caesarom Vallejom rozpráva o ľudskej potrebe lásky, o veľkosti i malosti, o zmätenosti a zraniteľnosti, o veľkých klamstvách, opustenosti a večnej túžbe po priateľstve a súznení. Surrealistický príbeh balansujúci na hrane tragédie a komédie je zasadený do anonymného sivého mesta, kde ľudia prežívajú svoju každodennú rutinu bez záujmu o druhých. Režisér Roy Anderson vytvoril vo filme odcudzený obraz spoločnosti, v ktorej môže byť aj apokalypsa komická. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (81)
Bizár...aneb jak se na zbytečnou existenci podívat skrze humor😮 ()
Jedno z najzaujímavejších skĺbení ponurej depresie a absurdného humoru v úchvatne nasnímanom, úžasne nazvučenom opuse hýriacom krásne ponurými farbami. ()
Ve většině filmů je na začátku nějaká situace. Ta se během filmu mění a vyvíjí, až se na konci uzavře nebo se něco dokončí. V tomto filmu nic takového nebylo. V jaké situaci film začal, v takové skončil. Bylo to vlastně jen takové nahlédnutí do nějakého děje. Roy Andersson ve filmu udělal minimum střihů a některé záběry mi tím pádem připadaly moc dlouhé. Proto i celý film je v klidném, pozvolném a utahaném tempu. ()
Miestami úsmevné rozprávanie, ktoré sa strieda s bezvýrazným alebo sa premieňa na arogantné a tvrdé, bezohľadné k divákovi a jeho pocitom .. bavila som sa minimálne, ale to bol asi účel .. človek si uvedomí, že v živote sa skutočne veľmi nenasmeje, niet na čom. ()
Absurdní drama, za které by se nemusel stydět ani Havel na tripu. Atmosférou občas evokuje retrofuturistické, distopické filmy jako Brazil. ()
Prečo, pán Anderson, prečo to robíte? Tento švédsky humor alebo satira alebo ako-to-nazvať je ďaleko divnejší, ako by som mohol čakať. Tu sa dá udeliť len odpad alebo päť hviezd. A ja som bližšie k tomu odpadu, tak nebudem provokovať, keď som málo pochopil a väčšinou len čumel. Na obetovanie dieťaťa, vyhadzovanie krížov, pármetrovú jazdu taxíkom alebo aj domácu idylku pri sviečkach. Na pozadí hlavnej scény sa toho odohráva naozaj dosť, to mi prišlo ako najzaujímavejší prvok filmu. ()
Písně mají být prvním dílem trilogie, Holub třetím. Holuba jsem ale viděl jako prvního. A zatímco většina uživatelů ho podle komentářů vnímá jako slabý odvar Písní, já to mám přesně naopak. Holub byl z mého pohledu plný podobenství a to i podobenství zcela zásadních- o systému, o lidských slabostech, o lidských selháních, o lidské krutosti, o krutosti bílé rasy, o nesmyslných zálibách, o lidském odcizení... V Písních jsem chtěl objevit něco podobného a doufal jsem, že to dostanu v ještě zajímavější podobě. Pro mě to tady ale nebylo. Měl jsem to uřvanější, živější, ale prázdné. ()
Jak bývá hezkým evropským zvykem, film se tváří dostatečně intelektuálně, nepřístupně a odtažitě. Jenže na rozdíl od ostatních zde se vypisujících nevidím na tomto filmu pranic originálního. Je to typická směska rádobyabsurdních a zdánlivě všeříkajících scének, zlomků smutných příběhů a výkřiků zoufalých existencí. Jenže stejně jako pohled na deprese a výkřiky po čase člověka otupí a pak je nevnímá, stejně člověka otupí i fakt, že celých posledních patnáct let se v Evropě točí neustále stejné povídkovo-zlomkovité trudné filmy o životě, chápání života a lidském údělu... ()
Já nevím. Další z řady dlouholetých restů a já ho dokoukávám po vydatném víkendu... kompozice, mizanscéna a realita filmu je něco netradičního, severský rukopis je v tom jasný. Statická kamera přechází ze záběru do záběru, pokaždé úplně jinam, chvíli člověk pozoruje surreálné drobné (až gilliamovské) prvky, aby se pak de facto ocitl v něčem, jako je snad peklo... takové to pojetí pekla, že je to skoro to samé, jako tady, jen se v něm dějí jiné věci. Symbolismus je tam asi nějaký, ale to je jako analyzovat Jodorowského, nemám o to nějak extrémně zájem. Je to jako kdyby Wes Anderson namísto barviček a dynamického příběhu adaptoval nordickou depku, černý humor a přístup (baví mě, jak vždycky v pozadí někdo projde/projede a vytrhne to dění vepředu - úředníci, co jdou po silnici a vzájemně se šlehají). Žebrák potká muže, kterého vykopla přítelkyně z bytu... a tak se žebrák dovolává, aby žena muže vzala zpátky, mezitím ona oknem slyší svůj hlas, ale už si to rozdává s dalším týpkem, na jehož otázku, kdo to je, tvrdí, že neví, o koho jde. Zvláštní, číst u tohohle Bukovu sbírku, kde v jedné básni píše o tom, jak sedí v druhém patře. Vlastně de facto i já jsem v druhém patře. Končím druhý. Můj otec končil druhý. Nevím, Roy Andersson, huh, asi budu muset zkusit ještě někdy nějaký jeho další film, tenhle mi v druhé půlce už moc neřekl. Chvíli to baví, pak to začne nudit. Lidem to bude i nebude sedět. ()
Typický severský film vyznačující se svou odtažitostí ve svém pojetí, avšak ve svém obsahovém nitru jde až na dřeň. Andersson filozofuje ve své mozaice nad zásadními tématy humanismu a existence, vypořádávání se s vlastním nelehkým osudem, v němž absentuje vše pozitivní i ono pomyslné světlo kdesi v dáli. Žánr komedie zde rozhodně není na místě (až na dva momenty-generál a kouzelník)! ()
Divny... Seversky... Minimalisticky... Esteticky... Pomaly... Vypovidajici... ()
Buď pochválen ten, kdo sedí dole. ()
V titulcích filmu uvedeno: koprodukce Švédsko / Dánsko / Norsko / Francie / Německo. ()
Ani jsem to nedokoukal, na toto jsem asi neměl zrovna náladu. Vtipné to bylo minimálně, divné to bylo hodně. Jak skandinávksé filmy miluju, tak toto opravdu není šálek mého thé. Že ve skaninávských filmech je hromada divných lidí, na to jsem zvyklý, ale prostě odsuď podsuď. ()
Zpočátku jsem byl lehce skeptický a nevěděl jsem, zda na mě takovýto druh komedie nebude příliš minimalistický, ale ono se ukázalo, že na tomhle filmu není minimalistického nic a nahlížet na něj prostě jako na komedii by bylo... TEN DŮM SE HÝBE! 10/10 ()
Cože ??? ()
Blahoslaveni budiž ti, kteří točí takovéto filmy. ()
Ne, tohle rozhodně nebyla metafora. Ten dům se vážně pohnul. ()
Strašně depresivní film, u kterého se musíte naladit na tu správnou vlnu. Já to nedokázal a ke konci jsem se už musel přemáhat, abych neusnul. ()
Výstižné sousloví "skandinávská depka" přesně vyjadřuje, co se ve filmu děje. Chladné odcizení, tíživá samota, nehybná nemluvnost, prázdné pohledy, noční můry, pomalé tempo filmu viděno ve spoustě příbězích v tomto povídkovém filmu. Je to působivé a myslím, že hodina a půl akorát stačí na to, aby zdravý člověk ještě nechtěl spáchat sebevraždu. ()
Reklama