Priatelia

Skutečným přátelům odpustíme kolísavou náladu i občasné výpadky soudnosti a totéž promíjím těmto, kteří se zpočátku rozpačitě rozjížděli, aby pak způsobili na několik sezón euforické stavy svým fanouškům a .....opět rozpačitě a vyčerpaně dojeli do cíle. Chci si ale pamatovat to hezké, co mi i prostřednictvím ponahrávaných kazet opakovaně zvedalo náladu, třeba díl, který považuju za naprostý vrchol, kde Ross s kožakama u kotníků volá Joeymu z koupelny své milé: "..... ale z toho mlíka a pudru se udělala paaastáááá...". Pamatujete? :-)))) (28.06.2006)

Přátelé byli svého času skutečná špička. Bohužel poněkud přetáhli strunu, a tak poslední dvě až tři série byly už poněkolikáté o tomtéž. Tvrdit, že to nebyla zábava by nebylo fér, ale člověku prostě začne chybět nějaké to aspoň trochu inteligentní zarámování. A pokud jde o vážnější životní situace - sice mě vzalo za srdce With Or Without You, ale na tyhle věci mám lepší kandidáty. Třeba britské Cold Feet. S odstupem času (a viděno optikou zkušenosti s dalšími, Přátelům podobnými seriály) nějak přestávám chápat, jak jsem mohl snášet toho tuponě Joeyho (asi kvůli Tak Jde Čas, ten byl vždy libózní:)), ujetou Phoebe a neurotickou cvokyni Monicu. Ale lidi se holt mění, že ano. Co ale rozhodně nestárne a na co se můj názor nemění, jsou skvělá hostování např. z pozdních dílů famózní DannyDeVito, z dřívějších zas Isabelle Rosselini nebo Billy Crystal a Robin Williams. No a o Denise Richards snad nemá cenu mluvit. Ale kdo se tam kromě Elle MacPherson udržel nejdéle? Že by Bruce Willis? Mašina na lásku, mašina na lásku, jo, jo jóó!!! Na to se prostě nedá zapomenout. Prostě přese všechny výhrady dávám 80%. Ale nemyslím, že bych někdy zabil několik dní v kuse sjížděním DVDček - i na to mám lepší kandidáty. (16.02.2003)

Co psát, abych se neopakoval? Vážně těžké, protože "Přátelé" si zaslouží hodnocení pouze v superlativech! Vždyť tenhle sitcom vás bude nejen pravidelně a perfektně bavit, on vás bude mnohdy i dojímat a osudy jeho hrdinů vás budou skutečně zajímat! Na začátku natáčení měli producenti tak šťastnou ruku, že se tomu nechce ani věřit - šestice mladých lidí, kteří k sobě dokonale sednou a co víc, okamžitě mezi nimi přeskočí jiskra, takže jejich přátelství není jen hrané...Při pohledu na stručný seznam hostujících hvězd, který tady máme uvedený, se nemůžu ubránit jisté nostalgii - a v tom tkví jedinečné kouzlo "Přátel". Je to jako vzpomínka na vlastní zážitky, náhodná setkání, zábavné příhody i smutnější momenty - a to se přitom stále bavíme o "pouhém" sitcomu! "Přátelé" prostě dokázali něco neuvěřitelného - prorostli do srdcí a životů mnoha lidí po celém světě. A těmto lidem se po skončení poslední epizody (ano, opravdu je úžasná) bude skutečně stýskat! Větší poklonu "Přátelům" vyseknout ani nejde...P.S.: Chandlere Bingu, jsi bůh! (16.11.2005)

// Když člověk jako malý spadne do kotle s kouzelným elixírem zvaným Friends, má tak trochu doživotní problém. V budoucnu pak totiž stačí jen kapka a krom římských legií se okamžitě válí smíchy i on sám a co hůř, válí se smíchy zhruba měsíc, protože samozřejmě KAPKA nikdy nestačí! Je to dar a zároveň i prokletí. Anyway, dabing nebo originál, takový člověk už nepozná rozdíl mezi "Oh.. my.. God.." a "Ach.. můj.. Bože." Obojí je dokonalé. Stejně jako ta sedačka v Central Perk, Joeyho křeslo, nebo Rossův gauč, který říká "vítejte, děti" ale taky "pojď blíž." Vlastně si teď tak uvědomuji, že mám podivnou úchylku na většinu nábytku z toho seriálu. Takže radši změníme téma, "Hm, co říkáte na virus Ebola? To je ale prevít, co?" (21.05.2011)

Nemůžu si pomoct, ale osobně mě Přátelé nikdy moc nechytli. Pamatuju si, jak jsme je sledovali někdy během hodin angličtiny v originálu bez titulků, polovina lidí tomu rozuměla a smála se, polovina nerozuměla a byla ticho a já jsem byla ticho, ačkoliv jsem jim rozuměla. Proč? Sama nevím, ale tenhle styl lehce pubertálního humoru mi nikdy moc blízkej nebyl a ani jedna postava mi nepřirostla k srdci. Veškerý to přehrávání scén bych ještě přežila, ale vtipy ve stylu "kdo ze sebe udělá většího idiota" mě skutečně nijak neosloví. Snad až s výjimkou Rosse se všichni chovají jako banda lehce přerostlých teenagerů, což je díky mému odporu ke všem teenagerským komediím snad ta nejhorší možná varianta. Stokrát radši se podívám na, u nás ne moc známého, Frasiera, protože mi jeho styl přijde přece jenom o něco vyzrálejší a inteligentnější. A nechtěla bych vidět, co by se stalo s Přáteli, kdyby místo svých devíti let pobyli na obrazovce 20 let jako Kelsey Grammer v roli výše zmíněného psychologa Frasiera Crana. Už i tak se na poslední epizody nedalo skoro dívat... Dobře, musím uznat, že jsem k Přátelům asi až moc kritická, ale skutečně tenhle seriál mezi moje oblíbené nepatří. (24.06.2006)