Priatelia

Asi nejznámější komediální sit-com z dílny Warner Bros, který byl kdy natočen a hlavní aktéry navždy zaškatulkoval do jejich zdejších rolí. Matthew Perry sice nad zbylou pěticí herecky ční, jako kdysi Dvojčata nad New Yorkem, ale každá z postav je zábavná a originální. Rachel, Monica, Phoebe, Joey, Chandler a Ross - moji skuteční televizní Přátelé! (19.02.2018)

Čím víc se na to teď koukám, tím víc si uvědomuju, jak mě štve ideologie seriálu. Nechutnej feminismus (ženský blahosklonně odpouštějící mužům vyprávějícím vtipy ponižující ženy, chlap nikdy nemá proti ženský pravdu apod.) a takřka oslavování omezenosti a nevzdělanosti (zvlášť u Rachel, kterou bych po deseti minutách asi vyhodil z toho jejich balgónu). Postavy se zhusta chovají tak debilně, že to zkrátka není vtipné, jen uboze směšné. Proč anpř. Phoebe nikdo neřekne, že nebude slavná, protože umí hovno. Oproti tomu vedlejší postavy, který jsou v seriálu považovaný za magory/inteligenty/muže co nenávidí ženy, mi přijdou vesměs normální. A ta nechutná podbízivost celebritám - "Jé, můj syn chodí do školy se Stingovým synem." Bléé. (18.08.2006)

Tohle nepotřebuje delší komentář. S Přáteli jsme koukali na pobřežní hlídku, zpívali (Smraďochu, smraďochu...), pili kafe u Gunthera, pozorovali tlustýho naháče, rovnali ručníky do jedenácti kategorií (každodenní použití, host, vzácný host...), viděli jsme jak striptér plakal, jako duch jsme se účastnili lesbické svatby, přišli jsme na to že Joker je Poker s J...A už jsme vám někdy vyprávěl, jak jsem prošel západní Evropu? Takhle bych mohl pokračovat do nekonečna. Po těch deset let jsme se stali součástí života nejlepších Přátel na světě, jejichž humor snad nikdy neomrzí. Možná to někomu může znít nadneseně, ale tohle je opravdu nejlepší seriál, co jsem kdy viděl. Friends navždy. (14.05.2006)

Železně pravidelná salva smíchu, životní vzory a svého času i můj nejoblíbenější seriál. Každá postava je přesně charakterově daná, každá má nějakou svoji slabost, na kterou ji lze nachytat a určitě každý z nás zná někoho, kdo balí holky na potkání, dělá nervozní vtípky, miluje vědu, nenechá si ujít žádný módní časopis, zbožňuje uklízení nebo je prostě jen mimo. Těžko říct, jestli by se Přátelé ujali i dnes, vždy když se na ně začínám dívat od začátku, tak se u prvního dílu přistihnu, že bych mu možná nevěřil, že to dotáhne tak daleko, na deset naprosto krásných let. O málokterém výtvoru platí tak moc, že se v něm poznáte, že je ze života. A dívat se na poslední díl je jako byste nechávali odjet nejlepší kamarády. (11.01.2006)

Přátelé byli a zůstávají vlajkovou lodí všech sitcomů a už od počátku je doprovázel výjimečný komerční úspěch prakticky všude, kde byl seriál uveden. Podílela se na něm scénáristická špička, šlo o týmovou práci deseti až dvanácti scénáristů a seriál měl i silnou reklamní podporu. Jeho úspěch jednak stál na modelu šesti vyhraněných protikladných charakterů a na druhé straně stavěl na humoru vyplývajícím z postojů a myšlení teenagerů, který si hrdinové uchovávají i v dospělosti. Typická je neměnnost chování slavné šestky i v pozdějších sériích. Stále se zamilovávají, rozcházejí, hádají a usmiřují, jako by jim bylo šestnáct let, i když protagonistům už táhne na třicítku. Dítě nebo manželství je pouhou kulisou. Pohodovost, která ze seriálu čiší, spolu s řadou slovních hříček a hereckým výkonem hlavních hrdinů pochopitelně vedly k úspěchu. Po první sérii bych dal 95 %, ale časem se mi seriál poněkud přejedl opakováním stále stejných schémat. Celkový dojem: 65 %. (14.06.2006)