Priatelia

Co psát, abych se neopakoval? Vážně těžké, protože "Přátelé" si zaslouží hodnocení pouze v superlativech! Vždyť tenhle sitcom vás bude nejen pravidelně a perfektně bavit, on vás bude mnohdy i dojímat a osudy jeho hrdinů vás budou skutečně zajímat! Na začátku natáčení měli producenti tak šťastnou ruku, že se tomu nechce ani věřit - šestice mladých lidí, kteří k sobě dokonale sednou a co víc, okamžitě mezi nimi přeskočí jiskra, takže jejich přátelství není jen hrané...Při pohledu na stručný seznam hostujících hvězd, který tady máme uvedený, se nemůžu ubránit jisté nostalgii - a v tom tkví jedinečné kouzlo "Přátel". Je to jako vzpomínka na vlastní zážitky, náhodná setkání, zábavné příhody i smutnější momenty - a to se přitom stále bavíme o "pouhém" sitcomu! "Přátelé" prostě dokázali něco neuvěřitelného - prorostli do srdcí a životů mnoha lidí po celém světě. A těmto lidem se po skončení poslední epizody (ano, opravdu je úžasná) bude skutečně stýskat! Větší poklonu "Přátelům" vyseknout ani nejde...P.S.: Chandlere Bingu, jsi bůh! (16.11.2005)

Čím víc se na to teď koukám, tím víc si uvědomuju, jak mě štve ideologie seriálu. Nechutnej feminismus (ženský blahosklonně odpouštějící mužům vyprávějícím vtipy ponižující ženy, chlap nikdy nemá proti ženský pravdu apod.) a takřka oslavování omezenosti a nevzdělanosti (zvlášť u Rachel, kterou bych po deseti minutách asi vyhodil z toho jejich balgónu). Postavy se zhusta chovají tak debilně, že to zkrátka není vtipné, jen uboze směšné. Proč anpř. Phoebe nikdo neřekne, že nebude slavná, protože umí hovno. Oproti tomu vedlejší postavy, který jsou v seriálu považovaný za magory/inteligenty/muže co nenávidí ženy, mi přijdou vesměs normální. A ta nechutná podbízivost celebritám - "Jé, můj syn chodí do školy se Stingovým synem." Bléé. (18.08.2006)

To se takhle v polovině 90. let člověk nudí na víkendové návštěvě u prarodičů na venkově, kteří mají jen tři základní programy, když co neobjeví na ČT2 - neznámý, docela příjemný sitcom od tvůrců mého oblíbeného NA ZDRAVÍ (které předtím uvedla Nova), z něhož se záhy vyklube jeden z největších televizních fenoménů dekády, který vyplní prostor mezi BH90210 a DAWSONOVÝM SVĚTEM. A postačí mu k tomu jen dva byty přes chodbu, jedna útulná kavárna a šestice skvělých komediálních herců coby sympatických newyorských třicátníků se sklony k pubertálnímu chování. A pravidelné dojemně lidské momenty, bezprecedentní camea (van Damme, Willis, Julia Roberts...) a romance mezi Rossem a Rachel, samozřejmě. Rosse a v těsném závěsu za ním pak Chandlera jsem měl nejradši (a z duše nenáviděl Phoebe) a když jsme si s kámošem po jejich vzoru udělali kartičky s top 5 svých milostných objektů z řad celebrit, na mé samozřejmě nemohla chybět Jennifer Aniston. Vítejte ve světě vyznávajícím kult věčného mládí, ve světě chlapeckých mužů, kteří se ze všeho nejvíc děsí toho, že by snad mohli působit homosexuálně a kde je naprosto běžné, že vám žena uteče s lesbičkou a vychovávají vašeho syna nebo, že vám děti porodí vaše sestra. (26.04.2009)

Co říci, když už zde bylo vše řečeno? Seriál Přátelé se mi dlouho vyhýbal a já po něm ani neprahnul. Ovšem někdy kolem roku 2000 se to změnilo a já je začal sledovat. A zamiloval jsem si je. Nevím, jestli už jsem viděl všechny díly nebo mi dosud nějaký uniká, ale kdykoli jsou reprízováni, tak si je vždy pustím. Je to prostě super seriál, jedinečný, originální, vtipný. Já ho miluji a milovat ho budu do konce života. Vždy rád uvidím super hloupého Joeyho, který to umí s holkama, super bezbranmnou Phoebe, která neumí moc dobře zpívat, super ostatními přáteli vcelku ignorovaného Chandlera, kteří ani nevědí, jaké je jeho zaměstnání, super kuchařku Moniku, u níž má kterýkoliv z pěti přátel dveře otevřeny, super paleontologa Rosse, který má trable v lásce a samozřejmě super Rachel, po jejíž představitelce jsem pojmenoval svou fenku jezevčíka. A to se ani nezmiňuji o super hostovačkách známých herců, jako jsou Bruce Willis, Freddie Prinze Jr., Danny DeVito a mnoho dalších. Prostě super nezapomenutelný seriál, jemuž se nedá nic vytknout... (10.08.2007)

Přátelé se stali za těch 10 sérií i mými přáteli a setkání s nimi u obrazovky počítače či televize mě dokázalo dostat do dobré nálady. Smekám před herci a tvůrci seriálu, kteří dokázali přes 200 dílů udržet vysoký standard vtipu (kromě trochu slabší poslední série) a přitom mně nezevšedněli. Po zhlédnutí posledního dílu jsem byl upřímně dojatý a smutný, že už jejich příběh nebude pokračovat. Ale vím, že do budoucna se k nim budu rád vracet. Dlouho jsem přemýšlel, kterého ze šestice přátel mám nejraději (samozřejmě všechny), ale nejvíc asi Rosse. (19.02.2008)