Priatelia

Čím víc se na to teď koukám, tím víc si uvědomuju, jak mě štve ideologie seriálu. Nechutnej feminismus (ženský blahosklonně odpouštějící mužům vyprávějícím vtipy ponižující ženy, chlap nikdy nemá proti ženský pravdu apod.) a takřka oslavování omezenosti a nevzdělanosti (zvlášť u Rachel, kterou bych po deseti minutách asi vyhodil z toho jejich balgónu). Postavy se zhusta chovají tak debilně, že to zkrátka není vtipné, jen uboze směšné. Proč anpř. Phoebe nikdo neřekne, že nebude slavná, protože umí hovno. Oproti tomu vedlejší postavy, který jsou v seriálu považovaný za magory/inteligenty/muže co nenávidí ženy, mi přijdou vesměs normální. A ta nechutná podbízivost celebritám - "Jé, můj syn chodí do školy se Stingovým synem." Bléé. (18.08.2006)

Pro mě jednoznačně nejlepší komediální série, jakou jsem kdy viděl. Seríál si po celou dobu 10 let držel stejně vysokou úroveň a díky skvělým hercům byla každá epizoda něčím jiná. Ani jednou se nestalo,že by epizody byly podle kopíráku. Sice v poslední řadě je znát, že seriál bude končit, proto se ubírá na vtipu a nastupuje více vážnosti, ale i přesto je to prostě skvělá záležitost. (19.06.2006)

// Když člověk jako malý spadne do kotle s kouzelným elixírem zvaným Friends, má tak trochu doživotní problém. V budoucnu pak totiž stačí jen kapka a krom římských legií se okamžitě válí smíchy i on sám a co hůř, válí se smíchy zhruba měsíc, protože samozřejmě KAPKA nikdy nestačí! Je to dar a zároveň i prokletí. Anyway, dabing nebo originál, takový člověk už nepozná rozdíl mezi "Oh.. my.. God.." a "Ach.. můj.. Bože." Obojí je dokonalé. Stejně jako ta sedačka v Central Perk, Joeyho křeslo, nebo Rossův gauč, který říká "vítejte, děti" ale taky "pojď blíž." Vlastně si teď tak uvědomuji, že mám podivnou úchylku na většinu nábytku z toho seriálu. Takže radši změníme téma, "Hm, co říkáte na virus Ebola? To je ale prevít, co?" (21.05.2011)

Velice těžko se mi popisuje vztah k tomuto seriálu, jenž je tím prvním, který jsem kompletně zhlédl, a po kterém sáhnu vždy, když nemám do čeho píchnout. Jejich příběhy jsem prožíval, nebojím se to říct otevřeně, víc než svůj život. Bavili mě totiž hodiny a hodiny a nejen díky tomu mi všichni tolik přirostli k srdci. Nejsem schopen z této party vybrat jednu postavu, kterou bych preferoval před ostatními. Nikdo nevyčnívá, lépe řečeno jeden bez druhého by nevytvořili takový fenomén. Co se týče humoru, tak Přátelé gradují okolo páté série, kde každý díl překypuje geniálními scénkami. Emocionálně silnější okamžiky však přicházejí až v pozdějších sériích. Za nejsilnější pasáž považuji vztah Joyeho a Rachel, který mě chytil za srdce od prvních okamžiků. Pro mě už víc než jen seriál. 1. série: 90%, 2. série: 95%, 3. - 7. série: 100%, 8. série: 95%, 9. série: 90%, 10. série: 95%. (27.08.2009)

To co Simpsonovi znamenají pro animované sitcomy, to představují Přátelé pro ty hrané. Dnes známe i další seriály, které jsou naplněny hláškami k prasknutí, můžeme ojediněle nalézt i pár kousků s perfektně vyváženými postavami, ovšem vše najednou v kompaktním balení, které se dá rozbalovat znova a znova, přičemž vždy spolehlivě zvedne náladu, to již nemá obdoby... Navíc pro Přátelé neexistoval takřka žádný precedens, nejedná se sice o dílo úplně dokonalé (vlažnější rozjezd), ovšem to co zde předvedli scenáristé i další tvůrci nemá obdoby... Zasloužený kult! 9/10 (04.02.2011)