Priatelia

To se takhle v polovině 90. let člověk nudí na víkendové návštěvě u prarodičů na venkově, kteří mají jen tři základní programy, když co neobjeví na ČT2 - neznámý, docela příjemný sitcom od tvůrců mého oblíbeného NA ZDRAVÍ (které předtím uvedla Nova), z něhož se záhy vyklube jeden z největších televizních fenoménů dekády, který vyplní prostor mezi BH90210 a DAWSONOVÝM SVĚTEM. A postačí mu k tomu jen dva byty přes chodbu, jedna útulná kavárna a šestice skvělých komediálních herců coby sympatických newyorských třicátníků se sklony k pubertálnímu chování. A pravidelné dojemně lidské momenty, bezprecedentní camea (van Damme, Willis, Julia Roberts...) a romance mezi Rossem a Rachel, samozřejmě. Rosse a v těsném závěsu za ním pak Chandlera jsem měl nejradši (a z duše nenáviděl Phoebe) a když jsme si s kámošem po jejich vzoru udělali kartičky s top 5 svých milostných objektů z řad celebrit, na mé samozřejmě nemohla chybět Jennifer Aniston. Vítejte ve světě vyznávajícím kult věčného mládí, ve světě chlapeckých mužů, kteří se ze všeho nejvíc děsí toho, že by snad mohli působit homosexuálně a kde je naprosto běžné, že vám žena uteče s lesbičkou a vychovávají vašeho syna nebo, že vám děti porodí vaše sestra. (26.04.2009)

Tohle nepotřebuje delší komentář. S Přáteli jsme koukali na pobřežní hlídku, zpívali (Smraďochu, smraďochu...), pili kafe u Gunthera, pozorovali tlustýho naháče, rovnali ručníky do jedenácti kategorií (každodenní použití, host, vzácný host...), viděli jsme jak striptér plakal, jako duch jsme se účastnili lesbické svatby, přišli jsme na to že Joker je Poker s J...A už jsme vám někdy vyprávěl, jak jsem prošel západní Evropu? Takhle bych mohl pokračovat do nekonečna. Po těch deset let jsme se stali součástí života nejlepších Přátel na světě, jejichž humor snad nikdy neomrzí. Možná to někomu může znít nadneseně, ale tohle je opravdu nejlepší seriál, co jsem kdy viděl. Friends navždy. (14.05.2006)

Nemůžu si pomoct, ale osobně mě Přátelé nikdy moc nechytli. Pamatuju si, jak jsme je sledovali někdy během hodin angličtiny v originálu bez titulků, polovina lidí tomu rozuměla a smála se, polovina nerozuměla a byla ticho a já jsem byla ticho, ačkoliv jsem jim rozuměla. Proč? Sama nevím, ale tenhle styl lehce pubertálního humoru mi nikdy moc blízkej nebyl a ani jedna postava mi nepřirostla k srdci. Veškerý to přehrávání scén bych ještě přežila, ale vtipy ve stylu "kdo ze sebe udělá většího idiota" mě skutečně nijak neosloví. Snad až s výjimkou Rosse se všichni chovají jako banda lehce přerostlých teenagerů, což je díky mému odporu ke všem teenagerským komediím snad ta nejhorší možná varianta. Stokrát radši se podívám na, u nás ne moc známého, Frasiera, protože mi jeho styl přijde přece jenom o něco vyzrálejší a inteligentnější. A nechtěla bych vidět, co by se stalo s Přáteli, kdyby místo svých devíti let pobyli na obrazovce 20 let jako Kelsey Grammer v roli výše zmíněného psychologa Frasiera Crana. Už i tak se na poslední epizody nedalo skoro dívat... Dobře, musím uznat, že jsem k Přátelům asi až moc kritická, ale skutečně tenhle seriál mezi moje oblíbené nepatří. (24.06.2006)

Co psát, abych se neopakoval? Vážně těžké, protože "Přátelé" si zaslouží hodnocení pouze v superlativech! Vždyť tenhle sitcom vás bude nejen pravidelně a perfektně bavit, on vás bude mnohdy i dojímat a osudy jeho hrdinů vás budou skutečně zajímat! Na začátku natáčení měli producenti tak šťastnou ruku, že se tomu nechce ani věřit - šestice mladých lidí, kteří k sobě dokonale sednou a co víc, okamžitě mezi nimi přeskočí jiskra, takže jejich přátelství není jen hrané...Při pohledu na stručný seznam hostujících hvězd, který tady máme uvedený, se nemůžu ubránit jisté nostalgii - a v tom tkví jedinečné kouzlo "Přátel". Je to jako vzpomínka na vlastní zážitky, náhodná setkání, zábavné příhody i smutnější momenty - a to se přitom stále bavíme o "pouhém" sitcomu! "Přátelé" prostě dokázali něco neuvěřitelného - prorostli do srdcí a životů mnoha lidí po celém světě. A těmto lidem se po skončení poslední epizody (ano, opravdu je úžasná) bude skutečně stýskat! Větší poklonu "Přátelům" vyseknout ani nejde...P.S.: Chandlere Bingu, jsi bůh! (16.11.2005)

Přátelé se stali za těch 10 sérií i mými přáteli a setkání s nimi u obrazovky počítače či televize mě dokázalo dostat do dobré nálady. Smekám před herci a tvůrci seriálu, kteří dokázali přes 200 dílů udržet vysoký standard vtipu (kromě trochu slabší poslední série) a přitom mně nezevšedněli. Po zhlédnutí posledního dílu jsem byl upřímně dojatý a smutný, že už jejich příběh nebude pokračovat. Ale vím, že do budoucna se k nim budu rád vracet. Dlouho jsem přemýšlel, kterého ze šestice přátel mám nejraději (samozřejmě všechny), ale nejvíc asi Rosse. (19.02.2008)