Priatelia

Přátelé byli a zůstávají vlajkovou lodí všech sitcomů a už od počátku je doprovázel výjimečný komerční úspěch prakticky všude, kde byl seriál uveden. Podílela se na něm scénáristická špička, šlo o týmovou práci deseti až dvanácti scénáristů a seriál měl i silnou reklamní podporu. Jeho úspěch jednak stál na modelu šesti vyhraněných protikladných charakterů a na druhé straně stavěl na humoru vyplývajícím z postojů a myšlení teenagerů, který si hrdinové uchovávají i v dospělosti. Typická je neměnnost chování slavné šestky i v pozdějších sériích. Stále se zamilovávají, rozcházejí, hádají a usmiřují, jako by jim bylo šestnáct let, i když protagonistům už táhne na třicítku. Dítě nebo manželství je pouhou kulisou. Pohodovost, která ze seriálu čiší, spolu s řadou slovních hříček a hereckým výkonem hlavních hrdinů pochopitelně vedly k úspěchu. Po první sérii bych dal 95 %, ale časem se mi seriál poněkud přejedl opakováním stále stejných schémat. Celkový dojem: 65 %. (14.06.2006)

Patřím k těm "bláznům", kterým vadí když nevidí byť jedinou epizodu, ale opravdu mi nikdy žádný seriál nepřipadal tak příjemný a vtipný. Když nevím, co si pustit na videu aby to bylo pohodové, vtipné a krátké, sáhnu po "Přátelích" - to je tutovka. (Málokdy ale zůstane u jednoho dílu :-). První čtyři série byly ovšem bezkonkurenční. (06.01.2003)

Přátelé jsou jistě příjemný a pohodový sitcom, zrají však jako víno - novějším řadám bych nějakou tu hvězdičku přidal (desátá serie je už takřka dokonalá), na samé počátky tohoto seriálu už se dneska ale skoro nedá dívat - charaktery neutříděné, na dobrou pointu se musí často dlouho čekat... (podobné je to ale třeba i se Simpsonovými, to je však ale trochu jiná liga) (15.06.2007)

Bylo v mém životě období, kdy jsem myslela, že se už nikdy nedokážu usmát a zbytek své existence probrečím. Nachomýtla jsem se v této zcela pasivní depresivní fázi před TV obrazovkou a potkala jsem JE, "Přátele". A s jejich pomocí zjistila, že navzdory všemu se můžu nejen usmívat, ale dokonce i smát a na nějakých 20 minut zapomenout, jak může být život zkurveně nespravedlivý a hnusný. V posledních sériích úroveň bohužel kolísala, ale tahle šestka trhlých kámošů si beztak dokonale získala moje srdce, hodnocení tomu tedy odpovídá: 95% a TOP10 seriálů. Dlužno připodotknout, že můj drahý polovička nad "Přáteli" ohrnoval nos a odmítal je, dokud se mnou nezkouknul několik dílů a nezískal novou seriálovou závislost:-). (10.07.2010)

Přátelé byli svého času skutečná špička. Bohužel poněkud přetáhli strunu, a tak poslední dvě až tři série byly už poněkolikáté o tomtéž. Tvrdit, že to nebyla zábava by nebylo fér, ale člověku prostě začne chybět nějaké to aspoň trochu inteligentní zarámování. A pokud jde o vážnější životní situace - sice mě vzalo za srdce With Or Without You, ale na tyhle věci mám lepší kandidáty. Třeba britské Cold Feet. S odstupem času (a viděno optikou zkušenosti s dalšími, Přátelům podobnými seriály) nějak přestávám chápat, jak jsem mohl snášet toho tuponě Joeyho (asi kvůli Tak Jde Čas, ten byl vždy libózní:)), ujetou Phoebe a neurotickou cvokyni Monicu. Ale lidi se holt mění, že ano. Co ale rozhodně nestárne a na co se můj názor nemění, jsou skvělá hostování např. z pozdních dílů famózní DannyDeVito, z dřívějších zas Isabelle Rosselini nebo Billy Crystal a Robin Williams. No a o Denise Richards snad nemá cenu mluvit. Ale kdo se tam kromě Elle MacPherson udržel nejdéle? Že by Bruce Willis? Mašina na lásku, mašina na lásku, jo, jo jóó!!! Na to se prostě nedá zapomenout. Prostě přese všechny výhrady dávám 80%. Ale nemyslím, že bych někdy zabil několik dní v kuse sjížděním DVDček - i na to mám lepší kandidáty. (16.02.2003)