Priatelia

Přátelé byli a zůstávají vlajkovou lodí všech sitcomů a už od počátku je doprovázel výjimečný komerční úspěch prakticky všude, kde byl seriál uveden. Podílela se na něm scénáristická špička, šlo o týmovou práci deseti až dvanácti scénáristů a seriál měl i silnou reklamní podporu. Jeho úspěch jednak stál na modelu šesti vyhraněných protikladných charakterů a na druhé straně stavěl na humoru vyplývajícím z postojů a myšlení teenagerů, který si hrdinové uchovávají i v dospělosti. Typická je neměnnost chování slavné šestky i v pozdějších sériích. Stále se zamilovávají, rozcházejí, hádají a usmiřují, jako by jim bylo šestnáct let, i když protagonistům už táhne na třicítku. Dítě nebo manželství je pouhou kulisou. Pohodovost, která ze seriálu čiší, spolu s řadou slovních hříček a hereckým výkonem hlavních hrdinů pochopitelně vedly k úspěchu. Po první sérii bych dal 95 %, ale časem se mi seriál poněkud přejedl opakováním stále stejných schémat. Celkový dojem: 65 %. (14.06.2006)

Jeden z nejvtipnějších amerických seriálů vůbec, kam se na něj hrabe Beverly hills aj. slátaniny. Mám rád snad všechny i když mi občas Phoebe příjde až moc praštěná. Rád na seriál vždycky koukám, ale tak od šesté serie mi to příjde nepříliš vtipné už když nebydlí Joey s Chandlerem Bylo ta správná dvojka a jejich kravinky v gauči mi chyběli. Jinak je to jeden z mála seriálů, který ačkoliv měl 10 sérií pořád stály za sledování a nejspíš mi bude tahle bláznivá parta chybět ať už to je Monika, Rachel, Phobee nebo Joey, Chandler a Ross. (95%) (10.08.2006)

238/238 Nikdy nekončící reprízy na SUPERMaxu a ČT mě de facto donutily seriál přijmout za svůj. Po té nastoupilo pár let odpočinku a pochybností, jestil to moc nezestárlo, ale teď ke dvacátému výročí plánuju reprízu. Protože jsem nedávno viděla zase nějaké ty perly jako The One Where Monica And Richard Are Just Friends a musela jsem to vidět třikrát. Courteney Cox a Tom Selleck patří nejlepší hetero páry, se kterými se dokonale červenám. A pak si Joey a Rachel četli Osvícení a Malé ženy a pak ty knihy raději dávali do mrazáku, protože to na ně bylo moc... Klasika. (03.02.2009)

S tímhle seriálem jsem se nikdy nedokázal ztotožnit, navíc mě ani jeden z charakterů nedokázal nijak zaujmout. Opravdu mi zatím nikdo nevysvětlil, čím se tenhle seriál liší od klasické americké sitcomově šroubované zábavy. Ale jeho jistou kvalitu mu tím ubírat nechci. Oceňuji výdrž, s jakou se scénáristům podařilo udržet laťku na stabilní úrovni, ale své sitcomové favority mám malinko jinde. (08.10.2005)

Velice těžko se mi popisuje vztah k tomuto seriálu, jenž je tím prvním, který jsem kompletně zhlédl, a po kterém sáhnu vždy, když nemám do čeho píchnout. Jejich příběhy jsem prožíval, nebojím se to říct otevřeně, víc než svůj život. Bavili mě totiž hodiny a hodiny a nejen díky tomu mi všichni tolik přirostli k srdci. Nejsem schopen z této party vybrat jednu postavu, kterou bych preferoval před ostatními. Nikdo nevyčnívá, lépe řečeno jeden bez druhého by nevytvořili takový fenomén. Co se týče humoru, tak Přátelé gradují okolo páté série, kde každý díl překypuje geniálními scénkami. Emocionálně silnější okamžiky však přicházejí až v pozdějších sériích. Za nejsilnější pasáž považuji vztah Joyeho a Rachel, který mě chytil za srdce od prvních okamžiků. Pro mě už víc než jen seriál. 1. série: 90%, 2. série: 95%, 3. - 7. série: 100%, 8. série: 95%, 9. série: 90%, 10. série: 95%. (27.08.2009)