Komisárka

Zobrazit rudou komisařku jako Madonu s Ježíškem v náručí, před kterou v úctě dělníci klečí, to chtělo na dobu svého vzniku velkou odvahu a taky velkou představivost. Režisér je silný v obrazech, dokáže načrtnout atmosféru už úvodním dlouhým švekem, při kterém jde armáda rozbahněným polem kolem (patrně náboženské) sochy. Krásné záběry se pak prolínají celým filmem, dokážou zasáhnout a vyprávět i bez komentáře. Občas se ale vymknou, vizionářské scény holocaustu nebo ženců na písečném poli bez jediného stébla zbytečně zatěžovaly snímek symbolismem, které nepotřeboval. ___ Herecké výkony komisařky, která je zaskočená mateřstvím a náhle objevenou lidskostí i žertujícího židovského otce, který si ale dobře uvědomuje, v jaké hrůze žije a jak strašné vyhlídky on i jeho rodina mají, jsou fantastické. (21.11.2017)

Komisařka je větší tvrďák než Arnold a Sly dohromady a fakt mě bavil ten její terminátorskej obličej bez známky emocí na začátku filmu. (Žid Jefim Magazinnikov je pak jako mladý John Connor z T2, takový vtipálek, a jeho žena je taková Sarah Connor, věcná a rozumná. Konec srandy) Příběh je bezesporu dobrý, i historické umístění je zajímavé a dobře zvolené, různé drobnosti jsou zvládnuté, celkově velmi podařený film, který mě ale nakonec bohužel vyloženě nenadchnul a podruhé se na to asi hned tak nepodívám. Celkově je to hoodně netypický film, to jsem fakt nečekal, především množství metafor a alegorických scén. Příjemné překvapení. Když je žena těhotná a pak má dítě, tak pro ní velení armádě už holt není priorita:D PS: Konec jsem moc nepochopil, posledních cca 5 minut..nevím nevím.. (28.05.2008)

Ak by dokázala Komisárka o niečo viac vtiahnuť diváka do deja, nemal by som jej čo vyčítať. Jeden z najzaujímavejších a najoriginálnejších pôrodov vo filme, kde sledujeme spomienky/možno sčasti halucinácie hlavnej hrdinky. Pri pôrode tak žena, ktorá dáva život, spomína na smrť. Je to ten typ antivojnového filmu, ktorý ma presvedčuje o názore, že žiadna vojna nie je ospravedlniteľná a to tu nemusíme ani vidieť explicitné násilie, Askoldov si vystačí s pár zábermi ženy, kojacej svoje dieťa v dome a počúvať pritom okolité bombardovanie. (17.07.2015)

Alexandr Askoldov sa zhostil sfilmovať poviedku Vasilija Grossmana "V meste Berdyčev" v roku 50. výročia októbrovej revolúcie a keď prepukla tzv. šesťdňová arabsko-izraelská vojna... Komunistických pohlavárov táto bezbrehá odvaha pobúrila natoľko, že režiséra vyhodili zo strany, Moskvy a nemohol ďalej tvoriť. Dôvod ? Takto vykresliť postavu tehotnej ženy, komisárky Červenej armády, a dej posadiť do židovskej rodiny, kde je komisárka "odprataná", keď je známe, že sa Sovietsky zväz v šesťdňovej vojne postavil na arabskú stranu, bolo neprípustné. Film putoval rovno do trezoru, ale dôležitým faktom je skutočnosť, že sa ho podarilo zachrániť a máme možnosť zhliadnuť výnimočné dielo. Príbeh sa odohráva na Ukrajine počas ruskej občianskej vojny ( 1918-1922 ), farbisto vykresľuje nálady v krajine bez legitímnej vlády, významným spôsobom sa zaoberá protižidovskými pogromamy, ale najdôležitejším bol komisárkin prerod zo zaslepenej boľševičky do polohy matky, ktorá spoznala aj inú tvár života. Dráma pracuje s metaforami a alegorickými obrazmi ( kosenie vojakov ) a silnými scénami drsných detských hier, ktoré naznačujú, akými prostriedkami sa upevní moc v celej krajine. Čierno-biela kamera si zaslúži absolutórium, lebo hlavne jej pričinením je príbeh taký silný. Tento umelecký film si zaslúži divákov. (11.04.2012)

Sám neviem, čo som čakal. Každopádne pohľad na vojnu z iného pohľadu. Tak trochu som ho dostal, ale čakal som silnejší zážitok. Presvedčená komunistka a komisárka prišla do iného stavu a fronta i vojaci musia ísť bokom. Hostiteľ a živiteľ rodiny, ktorý komisárku prichýli (nie dobrovoľne!) je spočiatku mrzutý, nadáva v jednom kuse, ale postupne zmäkne. On je postavou, ktorá drží film pohromade a to je pri názve Komisárka trochu chyba, nemyslíte? 60%. (12.09.2015)