Hovor s ňou

Citlivý film o životě a smrti, o darech i bolestech, o věcech ztracených a znovu nalézaných. Dvě ženy, jež se propadají do nenávratna a dva muži, kteří řeší neřešitelnou otázku. Jak vlastně nechat odejít někoho, koho hluboce milujeme? O co více je tento problém palčivější, o to více je dříve nebo později v životě nevyhnutelný. A Almodóvar tváří v tvář ztrátě rozvíjí naplno svoji schopnost živelným a vysoce emocionálním způsobem zachytit momenty velké i banální, směšné i hluboce lidské. Ladný tanec a býčí zápasy se střídají s tichým zármutkem, stejně tak, jako na dohasínající divákův úsměv dopadají horké kapky slz. Silné. (20.04.2018)

Opravdu velmi silný snímek a pro mne možná ještě lepší než "Vše o mé matce", který dojme a zanechá ve vás zvláštní pocit. Oscar pro Pedra Almodóvarova za nejlepší původní scénář je vzkutku zasloužen! Za zmínku také stojí, že zde hraje malou zajímavou roli Paz Vega /hlavní předstvitelka filmu Sex a Lucía/ :) (03.06.2003)

Se vztahy to nikdy není jednoduché, že? Tak jestli Tě baví se jimi zaobírat, zde je povinný filmeček pro Tebe. A stojí za to se podívat, jak city dokáží člověku vstupovat do života, co vše je člověk ochoten pro ně podstoupit. A nikdy nevíš, jak to nakonec dopadne. I když....kdy to je, to "nakonec"? - ve filmu je to vždy těsně před závěrečnými titulky. Almodóvar s grácií jemu vlastní nám dokáže porce pocitů servírovat postupně tak, že někdy jsou závěrečné titulky pro naše srdce osvobozením, jindy se na ně raději ani netěšíme... Rozhodnutí je na svém srdci....máš jej na správném místě, nenechal-li Tě tento film chladným. (01.10.2005)

Těžko se mi hledají slova, asi se nezmůžu na nic jiného, že tento film o mezilidských vztazích pošlu do skupiny: par excellence. Už delší dobu mě konečné rozuzlení dramatu takhle emočně nezasáhlo. Plný počet nedám jen díky tomu, že trvalo poněkud déle než mě film vtáhl. Přesněji řečeno, první půlhodinku sledování jsem si říkal, že z tohoto nemůže vyjít nic nadprůměrného. Mýlil jsem se. 80% (16.09.2012)

Tomuto filmu se podařilo to, co málokterému: umlčet mě. Krása, zoufalství, poetika, smutek, naděje. Takovou směs umí namíchat jen Almodóvar, jehož myšlenkové pochody a způsoby miluju. Pohnutý, neuvěřitelný příběh, tak krásně lidsky napsaný, hudba včetně té u ohně, kamera - na scénu, kdy se pase na obřadně se oblékajícící toreadorce, bych se mohla dívat stále dokola. Zadupána do země a vynesena do nebe, tak dvojace jsem si připadala, když jsem za pár dní ještě pod vlivem zážitku hledala a našla spřízněné duše na Čsfd. (14.06.2004)