Vzbura vo väznici Carandiru

║Rozpočet BRL 12,000,000║Tržby USA $216,335║Tržby Celosvetovo $10,781,635║ Brazília takmer prevalcovala týmto filmom s väzenského prostredia, všetko čo som doteraz z tohto prostredia videl. Tak nadštandartne spracovaný film sa len tak nevidí a hlavne z takého neblahého, špinavého prostredia. Herecké obsadenie tu hrá tak, že každá postava z trošku väčším priestorom zapôsobí tak, že je ihneď zapamätateľná a tak vo filme nevzniká žiadny mišmaš a všetko čo nám dej ponúka moc pekne odsýpa a nič neprichádza na zmar. /90%/ ...pre mňa určite silnejší zážitok než ospevované Mesto Bohov (10.10.2008)

Překvapilo mě, jak se v těch příšerných podmínkách vězňové adaptují a docela pohotově přistoupí na svoje role, berou věci tak, jak jsou, sami se mezi sebou "vytřídí", courají si volně po chodbách, zdobí si cely obrázky a kanýry, a víceméně si vládnou sami...... než se ta "pohoda" zvrtne. Styl režie mi připadal téměř dokumentární a přesto , že každý vězeň měl svůj příběh, chyběl mi mezi všemi ten jeden nosný. (10.08.2005)

Oproti klasicky narativně vystavěnému příběhu sledujeme sled potrétů jednotlivých vězňů, které se všemožně vzájemně prolínají a které spojuje pobyt v ultratvrdé věznici v ultratvrdém Sao Paulu. Postava doktora ma klasickou funkci posluchače, skrze jehož uši filmový divák vidí. Jednotliví vězňové vcelku odpovídají základním psychologickým typům vězeňských filmů, jejich příběhy jsou sice dramatické, ale také poměrně "standardní". I když některé výjimky se samožřejmě najdou - viz tragikomický příběh Majestadeho a jeho dvou žen... Crack, HIV, nevěsty, vyřizování účtů, podomácku vyrobené nože (bežný inventář vězeňských filmů) a specifická jihoamerická realita, kterou lze alespoň trochu pochopit jen osobní inspekcí těchto podivuhodných zemí. I když - závěr filmu leccos vyjasní i těm, co dávají přednost bezpečné sedací soupravě... (28.04.2007)

Film ukazující poměry v jedné Brazilské věznici z pohledu naivního doktůrka. A že jsou tu poměry mizerné. Tady se nad deset let se stává doživotí, poněvadž koho nezapíchnou, ten umře na AIDS. Po prvních několika minutách přejde šok z prosté skutečnosti, že oni tam kurva fakt žili a nezbývá než přetrpět nezáživnou story, zpestřenou občasnými flashbacky z civilního života zločinců, ve kterých nechybí ustřelené makovice. To nejvíc šokující ale přijde na závěr, kdy se vězni stávají lovnou zvěři. Vězni jsou tu vykresleni příliš kladně, takže jako záporáci tu jsou vlastně jenom ty chlapci od policie. A jak na konci říká doktor - zná se jenom ta verze od vězňů, takže kdo ví jak to ve skutečnosti bylo. No prostě je to hrozná nuda. (26.08.2011)

Problém některých filmů z vězeňského prostředí je ten, že mají tendenci alespoň skrytě glorifikovat odsouzené a Carandiru v tomto případě není výjimkou. Prostřednictvím jednotlivých životních osudů vězňů nám je podstrkován dojem, že jejich kriminální delikty jsou ve větším případě pochopitelné. Ať už se jedná o zločin z afektu, kdy muž zabije svoji nevěrnou manželku či v případě, kdy si vyslechneme zpověď ještě mladíka, který zabil další dva násilníky proto, že ublížili jeho sestře. H. Babenco tak činí z vězňů morálně kladné jedince, jež ke zločinu dohnalo vlastně jen drsné prostředí. Humánně ospravedlňovat zločin v jakékoliv podobě je pro mě však neakceptovatelné. Odpoutáme-li se ale od této vrstvy citového nátlaku, i tak nám zůstane poctivě odvedená filmařina sázící na dynamický střih, exotičnost prostředí a závěrečný masakr. (02.10.2004)