Zažiť to znovu

Nápad vysloveně hezký a vidět Daniela Auteuila v nějaké milé roli se určitě nikdy nezevšední. Jen jsem pro samotný nápad nedokázal pochopit, co se hlavní postavě honí v hlavě. Melancholicky se vrací do nejhezčí doby jeho života a trošku sentimentálně se v ní utápí, aby nakonec vyřešil svůj život v přítomnosti. Ten závěr je logický a nic jiného bych nečekal. Jen ten děj se odvíjel tak nějak prazvláštně, že mi ho nebylo ani líto a ani ve mně nevyvolával nějaké hlubší emoce. Přitom ten závěr si o to vysloveně koledoval. (07.11.2022)

Lˈamour. Cœur. Esprit. V Bedosově Hledání ztraceného času je vše na pravém místě. Scéna, kdy Marianne vyhazuje Victora z domu, je ve svém břitkém cynismu a přijímání údělu naprosto dokonalá. Variace Fincherovy Hry pro ty, co mají rádi nostalgii, ale zároveň ví, že nejdůležitější je TEĎ, protože na počátku všeho je akce.. (03.06.2021)

Když vám vyraší šediny a vrásky už nejdou přehlédnout, technologie vám ukradnou obživu a zvítězí pocit, že světu kolem sebe přestáváte rozumět, začnete se v myšlenkách vracet do doby mládí, kdy manželka ještě nespala s vaším přítelem a nedávala najevo, že pro ni představujete zátěž a nejraději by vás vykopla z bytu. Do doby, kdy vás ještě nesužovaly obavy a budoucnost vypadala skvěle. Jaká bude vaše reakce na nabídku stát se někým jiným nebo se vrátít do libovolné minulosti? Ne, nebojte se, nejde o sci-fi a nebudete cestovat časem. Jde jen o šikovný komerční projekt, kde vám filmové studio a parta herců zprostředkuje setkání s vaším oživlým snem. Třeba i s vaší životní láskou (zvládnou přece i mnohem těžší kousky). Snímek disponuje vším, co má divácky úspěšný a obsahově kvalitní film mít. Chytrý neokoukaný nápad, výborný scénář i skvělé obsazení. Stará garda v čele s Auteuilem a Fanny Ardantovou si hraní labužnicky užívá a jejich generačně mladší kolegové se nenechávají zahanbit. Tenkrát podruhé je hravá romantická komedie a zároveň příběh zasazený do filmařského prostředí, kde scénárista a režisér je bůh a jeho přání (málem) zákonem. Doria Tillier dokazuje, že zásoba pohledných, charismatických a talentovaných hereček je ve Francii prakticky nevyčerpatelná. Celkový dojem: 90 %. (23.11.2019)

„A víš ty co? Odcházím. Marianne, já odcházím! Přísahám ti, že odejdu!“ - „A já na to čekám!“ Jenže aby se opravdu nedočkala…Když nestíháte tuhle dobu, která vás bytostně štve, stejně jako váš úspěšný syn a manželka odmítající zestárnout, už to na moc radosti nevypadá. Ale co když se naskytne možnost zažít znovu dobu, ve které jste byli šťastní? Dlouho (téměř celou první půl hodinu) jsem se na film nedokázal tak úplně správně naladit. Ale od chvíle, kdy jsme se s hlavním hrdinou konečně přesunuli do 70. let, začalo mě to bavit, každou minutou čím dál více. Ne snad proto, že by byl snímek tak vtipný, vlastně těch dialogových výměn, které by mě dokázaly upřímně rozesmát, bylo jak šafránu. Film mi ovšem vytvořil moc příjemnou, uvolněnou a úsměvnou atmosféru, kterou mě bavilo nasávat každým okamžikem, tím spíš, když se zaměřil na sympaťáka Auteuila a okouzlující Tillier. A divákovi je sice jasné, jak to skončí, přesto se mě ta poslední scéna v kavárně, tak smutně krásná a všeříkající, dokázala emocionálně dotknout. Celkově dám slušné 4*. (21.03.2021)

"Ne že bych se tak miloval, ale v té době nebylo tak špatné být mnou." Bylo to originální, hravý a patrně vhodný pro nás, kteří o roce 1974 nemáme jen teoretický informace. Po desítkách let manželství mě to donutilo hledat bod, do kterýho bych se chtěl znovu podívat a ... já ho nenašel. Někde je chyba. Určitě ve mně, v tom se moje žena s nespokojenou Marianne určitě shodnou. A já se zase shodnu s rezignovaným Victorem, že útěk do hry s jedinečnou Margot je skvělej nápad. Užil jsem si to a zalitoval, že je to jenom film. (05.10.2021)