Pohotovosť

Kdybych nikdy neviděla Six Feet Under, můj nejoblíbenější seriál by byl Pohotovost. V podstatě jsem s ním vyrostla, stal se velikou součástí mého života. Spousta věcí dělá z ER výborný seriál. V první řadě to je ohromné množství postav, které řeší reálné problémy, procházejí reálným vývojem. (John Carter se ukáže v první řadě jako nezkušený student, a na konci odchází jako zkušený lékař, sledovat jeho vývoj by vydalo na samostatnou esej... vlastně, moje láska k Johnu Carterovi by vydala na samostatnou esej.) Pak je tu ohromné množství epizod, které jsou originální buď příběhem který vypráví, a nebo způsobem jak jsou natočeny. Třeba v epizodě When Night Meets Day vzali dvě postavy a ukázali, jak se prolíná noční a denní směna, v jednu chvíli s rozpůlenou obrazovkou. V epizodě Four Corners ukázali jediný den 4x, pokaždé z pohledu jiné postavy. Podobných nápadů a vychytávek je tu hrozně moc, a tak zrovna u ER je prakticky nemožné vybrat jedinou nejlepší epizodu. Nedokážu ani spočítat, kolik mnohdy i vedlejších dějových linií se mi zarylo do paměti, kolik příběhů pacientů procházejících County General se mě dotklo. A nedá mi to a zmíním i názvy epizod. Nepřestává mě fascinovat, s jakou úderností dokáže pár slov vystihnout celou epizodu. Sleduji celý seriál znovu v originále, ale pokaždé když se objeví název dílu, dokážu si vybavit jak jsem jako malá poslouchala ten hlas, který název přečetl v češtině. Tohle všechno dělá z ER nejlepší nemocniční seriál všech dob. Rozhodně by si zasloužil delší komentář, abych mohla řádně ocenit všechny postavy (jak bych mohla nezmínit Marka Greena!), všechny vynikající epizody (jak bych mohla nezmínit poslední epizodu Marka Greena...) hudbu... Těch skvělých, dojemných, vtipných momentů je za těch 15 řad tolik, že ER budu sledovat znovu a znovu a mám jistotu, že mi to pokaždé něco dá. (23.07.2014)

Jak už to tak u mnohodílných seriálů chodí, ani tenhle se nevyhnul úpadku v průběhu natáčení dalších a dalších sérií. Zkratkovitost a rychlost, s jakou jsou prezentovány jednotlivé případy, přispívá k pocitu větší realističnosti oproti jiným seriálům z nemocničního prostředí, které se obvykle v každé epizodě soustředí na léčbu jediného pacienta. Za první dynamické řady "Pohotovosti" (a za fešáka G. Clooneyho:-)) bych dala tak 85%, za další repetetivní série s nezajímavými hrdiny už maximálně 45%. (20.03.2009)

Pohotovost je nejen perfektně udělaný seriál, ale také velmi poučný. Vždy, když se na něj dívám, tak obdivuji lidi, kteří takovou práci mohou vykonávat. Je to tak těžké, jak na psychiku, tak fyzicky. Člověk nesmí udělat jedinou chybu, stále se na něj tlačí a vyspat se taky moc nemůže. Lékař se musí podřídit své práci a musí ho to opravdu bavit, jinak nemá šanci vydržet. Jeden z nejlepších seriálů. (10.06.2012)

Podle mě jednoznačně nejlepší seriál. Je tam vtip, smutné chvilky, napětí - prostě vše jako v životě. Nejvíce jsem si oblíbila asi Cartera, Carol a taky Romana (i když ostatní jen uráží, musím uznat, že se při každé jeho druhé replice zasměju). Kvůli tomuhle seriálu jsem dokonce na chvíli přemýšlela, jestli nebudu doktorkou. Navíc jsem se toho i dost přiučila (především některé odborné názvy), protože seriál je založený na opravdových lékařských postupech. Objeví se tu i dost známých tváří, ať už v roli lékařů, pacientů nebo příbuzných. Taky miluju každý "speciální" díl jako natáčení na pohotovosti, cesta Douga a Marka kvůli mrtvému otci, jeden den z pohledu čtyř doktorů, Benton v zapadákově, přepadení v obchodě atd. Čím více dílů jsem viděla, tím více jsem si ER zamilovala. (17.09.2006)

Musim sa priznas toto bol najhorsi horor co so kedy videl. Po casti kde na pohotovost priviezol otec syna s vesiakom zapichnutim v krku, ktory sa nedal vybrat a striekala z chlapca krv - som prestal tento hororovi serial pozerat. Moj takzvani pohar s tim co dokazem uniesiet pretiekol. Netvrdim, serial to bol vydareny, ale nie som na taketo sado-maso stavany. (28.11.2005)