Pohotovosť

Kdybych nikdy neviděla Six Feet Under, můj nejoblíbenější seriál by byl Pohotovost. V podstatě jsem s ním vyrostla, stal se velikou součástí mého života. Spousta věcí dělá z ER výborný seriál. V první řadě to je ohromné množství postav, které řeší reálné problémy, procházejí reálným vývojem. (John Carter se ukáže v první řadě jako nezkušený student, a na konci odchází jako zkušený lékař, sledovat jeho vývoj by vydalo na samostatnou esej... vlastně, moje láska k Johnu Carterovi by vydala na samostatnou esej.) Pak je tu ohromné množství epizod, které jsou originální buď příběhem který vypráví, a nebo způsobem jak jsou natočeny. Třeba v epizodě When Night Meets Day vzali dvě postavy a ukázali, jak se prolíná noční a denní směna, v jednu chvíli s rozpůlenou obrazovkou. V epizodě Four Corners ukázali jediný den 4x, pokaždé z pohledu jiné postavy. Podobných nápadů a vychytávek je tu hrozně moc, a tak zrovna u ER je prakticky nemožné vybrat jedinou nejlepší epizodu. Nedokážu ani spočítat, kolik mnohdy i vedlejších dějových linií se mi zarylo do paměti, kolik příběhů pacientů procházejících County General se mě dotklo. A nedá mi to a zmíním i názvy epizod. Nepřestává mě fascinovat, s jakou úderností dokáže pár slov vystihnout celou epizodu. Sleduji celý seriál znovu v originále, ale pokaždé když se objeví název dílu, dokážu si vybavit jak jsem jako malá poslouchala ten hlas, který název přečetl v češtině. Tohle všechno dělá z ER nejlepší nemocniční seriál všech dob. Rozhodně by si zasloužil delší komentář, abych mohla řádně ocenit všechny postavy (jak bych mohla nezmínit Marka Greena!), všechny vynikající epizody (jak bych mohla nezmínit poslední epizodu Marka Greena...) hudbu... Těch skvělých, dojemných, vtipných momentů je za těch 15 řad tolik, že ER budu sledovat znovu a znovu a mám jistotu, že mi to pokaždé něco dá. (23.07.2014)

Jestli ER něčím není, tak sladkobolným seriálkem, který by z diváků ždímal slzy a přesvědčoval psychickým nátlakem, že i ti "chudáci doktoři jsou vlastně jenom lidi". To, že se slzy čas od času dostaví a jsme emocionálně zdrbnutí, je zcela mimo plán. Točeno někdy až polodokumentárním způsobem, kamerou, která při resuscitační akci krouží nad tím vším stále dokola, scénář, který není vycucaný z paty nějakým nedoukem, ale naopak stojí na skutečných diagnozách a reálných procedurách a postupech - to všechno zasazeno do všedního, někdy dost jednostranného, někdy naopak až dobrodružného civilního života doktorů - to je to, co baví. Nemůžu nevzpomenout díl, který mám obzvlášť v oblibě, kdy Ewan McGregor drží jako rukojmí zákazníky krámku československého imigranta (Jana Rubese) a na zdi visí vlajka a fotka Václava Havla - ne snad, že by to bylo jen pro tohle:-)). (07.02.2005)

I am afraid! Not of being with him, but of being without him. Seriál vonící opravdovostí. Mark, Carter, Doug, Carol, Peter, Lizzie, Romano, Abby a Kerry. Oni jsou jednotlivými částmi souměrně nesouměrného, dokonale fungujícího lidského těla A tak stejně jako jednotliví hrdinové odcházeli, začala Pohotovost upadat, lidská bytost umírat. Ale ty začátky, ty byly nádherné. (27.08.2019)

Strašne veľa dielov, veľa príbehov, vystriedalo sa tam veľa rozmanitých vecí, ale mňa to aj tak nedostalo. V určitej dobe to chodilo takmer pravidelne na komerčných televíziách. Ja som na to, ale skrátka nevydržal pozerať. Ten dej a dialógy a celkové spracovanie mi nebolo po chuti, nevžil som sa do toho, neupútalo ma to, nemalo to pre mňa šmrnc. Niečo však ušlo, tak aspoň takto. (05.01.2012)

Jednou jsem viděla jeden díl. (já jich viděla teda víc, ale tohle si živě pamatuju) Padlo v něm tolik myopatických endokarditíd, angiomatosis retinae, nasazení beta-aminoisobutyrátu, podezření na Clonorchis sinensis která způsobuje distomatózu nebo subendokardiální fibrotických změn pod endokardem, patrných při restriktivní kardiomyopatii a rakovin léčících Ciprinolem, že by se toho nepočítalo ani v Dr. Houseovi. Popravdě nevím zda má můj komentář nějaký smysl. Vystihuje však tento seriál (14.11.2010)