Pohotovosť

Vyniakjúci seriál, technicky zvládnutý na jednotku, psychológia postáv na jednotku, scenár na jednotku. Veľkým plus je to, že tvorcom sa vždy podarilo nájsť kvalitné náhrady za odchádzajúcich hercov. Častokrát ma príjemne zaskočilo do akých problémov sa pustili tvorcovia a ako ich riešili. Či už to bola eutanázia alebo americká zahraničná politika. Zároveň to bolo aj emotívne (hlavne Mark Green s dcérou v dome na pláži) ale nikdy nie presladené. Občas trochu surové ale nie brutálne. Vyvážené ako kvalitná strava. Poteší ma každá repríza tohto seriálu. (19.10.2005)

Jak prostředí nemocnic v reálném životě nenávidím, tak ho v tomto seriálu zbožňuju a zrovna na takové pohotovosti bych se rád nechal hospitalizovat. Velmi dlouho jsem tento seriál ignoroval, protože jen ttak z doslechu mě prostředí nemocnice příliš nelákalo, nesledoval jsem Nemocnici na kraji města jako moje matka. Jedním z kladů Pohotovosti, který velmi oceňuji je dobrý poměr citové a profesionální části životů jeho hlavních postav. Z pár epizod Chicago Hope, které jsem viděl jsem nezískal tak dobrý dojem. Pohotovosti navíc nahrává samotné prostředí, ve kterém se odehrává, je atraktivnější a akčnější. Další světlou stránkou je charakterová pestrost personálu pohotovosti, kde si snad každý najde svého oblíbence (u mě John Carter). Pro mě osobně jde o jeden z vrcholů seriálové tvorby. 6.7.2013: hodnocení sníženo na 4* (druhá půlka je holt slabší) (13.11.2004)

Jestli ER něčím není, tak sladkobolným seriálkem, který by z diváků ždímal slzy a přesvědčoval psychickým nátlakem, že i ti "chudáci doktoři jsou vlastně jenom lidi". To, že se slzy čas od času dostaví a jsme emocionálně zdrbnutí, je zcela mimo plán. Točeno někdy až polodokumentárním způsobem, kamerou, která při resuscitační akci krouží nad tím vším stále dokola, scénář, který není vycucaný z paty nějakým nedoukem, ale naopak stojí na skutečných diagnozách a reálných procedurách a postupech - to všechno zasazeno do všedního, někdy dost jednostranného, někdy naopak až dobrodružného civilního života doktorů - to je to, co baví. Nemůžu nevzpomenout díl, který mám obzvlášť v oblibě, kdy Ewan McGregor drží jako rukojmí zákazníky krámku československého imigranta (Jana Rubese) a na zdi visí vlajka a fotka Václava Havla - ne snad, že by to bylo jen pro tohle:-)). (07.02.2005)

Jak už to tak u mnohodílných seriálů chodí, ani tenhle se nevyhnul úpadku v průběhu natáčení dalších a dalších sérií. Zkratkovitost a rychlost, s jakou jsou prezentovány jednotlivé případy, přispívá k pocitu větší realističnosti oproti jiným seriálům z nemocničního prostředí, které se obvykle v každé epizodě soustředí na léčbu jediného pacienta. Za první dynamické řady "Pohotovosti" (a za fešáka G. Clooneyho:-)) bych dala tak 85%, za další repetetivní série s nezajímavými hrdiny už maximálně 45%. (20.03.2009)

U této lahůdky z lékařského prostředí mě velice zaujala jedna věc - tvůrci nestáli o to, aby byl divák příliš vtahován citově do děje a aby jakkoliv chápal o čem mluví,když plácají ty své latinské názvy a jiné hatmatilky co si dují do hlavy na školách....Zde je divák skutečně jen DIVÁKEM což čas od času uklidní a hlavně je to poutavé. A rozhodně je to jeden z můstků co odstartoval kariéru charizmatického George Clooneyho. (03.07.2012)