Pohotovosť

Tak, padlo všetkých niečo vyše 320 častí....cca 4 mesiace po večeroch....musím povedať,že napriek častému klišé...jednoduchosti...prestrelených reakcii a čisto nelogických situácii bol toto seriál ktorý mal dušu..srdce a hlavne fungujúcu chémiu všetkých postáv. Kvantum známych aj neznámych hercov (Ewan McGregor,Steve Buscemi, Susan Sarandon, James Woods, Forest Whitaker alebo Ray Liotta ) ktorý sa seriálom len mihli v jednej alebo viac častiach ..všetci niečo zanechali...každá postava bola originál..svoja..od dvoch pánov na recepcii..Frank a Jerry ..sestry...sanitáci...hasiči..policajti...doktori ( jednoznačne vedú Greene, Carter a Pratt ) tragické..komické..bizarné...mysteriózne príbehy pacientov...niektoré kvalitne napísané a natočené ( Noční běžec (S15E12) ) ku koncu to trošku šlo do komédie ale seriál nikdy nestratil svoju magnetickú pútavosť a moju neochotu to vypnúť...ako vravím..je to osobné...filmárske kvality sú tu vedľajšie...prevláda aj sentiment viem...ale tento seriál ma chytil a nepustil..chcel by som tam prísť ako pacient aby sa ma ujali nielen špičkový doktori a sestry ale aj ľudia ktorí majú srdce..cit..pochopenie pre pacienta a berú ho ako človeka..je mi jasné,že realita je diametrálne odlišná ale no povedzme si na rovinu..je to zakázané ?:) seriál si dám znovu o presne 10 rokov..ak samozrejme neskončím na skutočnej ER..držte mi palce :) (01.05.2018)

Na tenhle seriál nejspíš nikdy nezapomenu. Snímek, který se stal matkou pro řadu dalších lékařských seriálů. Pro mě tento seriál má daleko realističtějši děj než například seriál Chicago Hope ... zalíbilo se mi, že děj žil v každém koutu nemocnice. Hlavně nezapomenutelné rychlé přechody kamery z oddělení na oddělení. (18.02.2006)

Hned ze začátku mě to chytlo, postavy byly zajímavé, ale moc jsme se jim do života nepletli, spíš to bylo zaměřené na drama na pohotovosti. A já to žrala. Dokázala jsem si je oblíbit, zamilovat, a tak jsem byla ráda, že není jen jedna série a já s nimi mohla zachraňovat životy či o ně přicházet delší dobu. Bohužel postupem času se z lékařského drama stalo spíše drama až telenovelových rozměrů. Dejme tomu, že do té šesté série to ještě šlo, ale pak se to pořádně rozjelo. Všichni měli trauma, trable, brali drogy, … V podstatě se to drželo při chodu tím, že tvůrci trápili mé oblíbené postavy, případně je zabíjeli, případně je někam odklidili, aniž by řekli, co se s nimi stalo. V podstatě jsem to snesla do konce osmé série, ale jak zmizeli z pohotovosti úplně všichni ze začátku, tak jsem to vzdala. Prošla si pár dramaty těch nových, absolutně nezajímavých špatných kopií předchůdců, abych si na konci 15. série užila hostování mých oblíbených. Konec tedy byl trochu jako školní sraz, byl příjemný, sentimentální. Ale těch sedm sérií mezi tím... brrr, Afrika mě nebere. Takže do šesté série jsem to milovala, pak odešla postava, kterou jsem měla nejraději - Carrol, zbožňuju tě, hlavně s Rossem pohromadě - a přišlo nebetyčné drama. Pěkný seriál. Má své kouzlo. Pokud chcete akci na "sále" či unavené doktory se soucitem, myslím, že tohle by se mohlo líbit. (17.11.2015)

Jak už to tak u mnohodílných seriálů chodí, ani tenhle se nevyhnul úpadku v průběhu natáčení dalších a dalších sérií. Zkratkovitost a rychlost, s jakou jsou prezentovány jednotlivé případy, přispívá k pocitu větší realističnosti oproti jiným seriálům z nemocničního prostředí, které se obvykle v každé epizodě soustředí na léčbu jediného pacienta. Za první dynamické řady "Pohotovosti" (a za fešáka G. Clooneyho:-)) bych dala tak 85%, za další repetetivní série s nezajímavými hrdiny už maximálně 45%. (20.03.2009)

Jestli ER něčím není, tak sladkobolným seriálkem, který by z diváků ždímal slzy a přesvědčoval psychickým nátlakem, že i ti "chudáci doktoři jsou vlastně jenom lidi". To, že se slzy čas od času dostaví a jsme emocionálně zdrbnutí, je zcela mimo plán. Točeno někdy až polodokumentárním způsobem, kamerou, která při resuscitační akci krouží nad tím vším stále dokola, scénář, který není vycucaný z paty nějakým nedoukem, ale naopak stojí na skutečných diagnozách a reálných procedurách a postupech - to všechno zasazeno do všedního, někdy dost jednostranného, někdy naopak až dobrodružného civilního života doktorů - to je to, co baví. Nemůžu nevzpomenout díl, který mám obzvlášť v oblibě, kdy Ewan McGregor drží jako rukojmí zákazníky krámku československého imigranta (Jana Rubese) a na zdi visí vlajka a fotka Václava Havla - ne snad, že by to bylo jen pro tohle:-)). (07.02.2005)