Pohotovosť

Není moc filmů nebo seriálů, ve kterých by George Clooney figuroval asi na osmém řádku ve výčtu herců. Ale právě Pohotovost je jedním z nich. Každopádně tenhle seriál ho udělal, to je jisté. Ale bylo to i o jiných hercích. Co je třeba ale ocenit je nesmírnýá důraz na to, aby to nebyl jen seriál o pohotovosti, kde nějakoho jen zašijí a jde se dál. Přitom to divákovi nevnucovali. (28.05.2012)

U této lahůdky z lékařského prostředí mě velice zaujala jedna věc - tvůrci nestáli o to, aby byl divák příliš vtahován citově do děje a aby jakkoliv chápal o čem mluví,když plácají ty své latinské názvy a jiné hatmatilky co si dují do hlavy na školách....Zde je divák skutečně jen DIVÁKEM což čas od času uklidní a hlavně je to poutavé. A rozhodně je to jeden z můstků co odstartoval kariéru charizmatického George Clooneyho. (03.07.2012)

Vždy jsem byla na nemocniční seriály a Pohotovost nic nepřekoná. Ano, na scénu přišli noví, neokoukaní Chirurgové ze Seattle Grace, kteří si našli místo v mým seriálovým srdíčku... Ale Pohotovost si nehraje na žádný srdcervoucí seriál. Ukazuje nám život nemocnice samotné víc než postav, a toho si moc vážím. Jediná věc mě zamrzela, a to že pár posledních sérií, ve kterých se alespoň pár stálic udrželo na svých postech, změnilo dabing. Staly se nekoukatelné. (01.11.2010)

Lidské příběhy, to je to, o co tu kráčí. Je až neuvěřitelné, kolik postav dostalo svůj prostor, aniž byste měli pocit, že jsou ostatní ochuzené (i když několik zajímavých charakterů nemělo příležitost se plně projevit, nebylo jich ale mnoho). Mrzí mě, že Julianna Margulies se rozhodla seriál opustit (přestože jí bylo nabídnuto 27 milionů dolarů, raději dala přednost divadlu - je vidět, že někteří lidé hrají pro radost a ne pro peníze), na druhou stranu mě těší, že si stála za svým názorem, když autoři chtěli, aby se její postava vrchní sestra Hathawayová stala lékařkou. Julianna byla proti z důvodu toho, že její charakter je se svým postem spokojený. Ale zpět do obecnější roviny. Pravdou je, že některé díly byly natolik emocionálně plné (aniž by sklouzávaly k patosu a sentimentu), že ve mě zanechaly stopy ještě dlouho po skončení titulků (například díl The Long Way Around, ve kterém se objevil i Ewan McGregor). Netvrdím, že některé situace nebyly absurdní a těžko uvěřitelné, ale také je faktem, že většina postav byla napsána tak lidsky a nestrojeně, že díky tomu mízí veškeré výtky, které bychom mohli mít. (22.06.2006)

Hned ze začátku mě to chytlo, postavy byly zajímavé, ale moc jsme se jim do života nepletli, spíš to bylo zaměřené na drama na pohotovosti. A já to žrala. Dokázala jsem si je oblíbit, zamilovat, a tak jsem byla ráda, že není jen jedna série a já s nimi mohla zachraňovat životy či o ně přicházet delší dobu. Bohužel postupem času se z lékařského drama stalo spíše drama až telenovelových rozměrů. Dejme tomu, že do té šesté série to ještě šlo, ale pak se to pořádně rozjelo. Všichni měli trauma, trable, brali drogy, … V podstatě se to drželo při chodu tím, že tvůrci trápili mé oblíbené postavy, případně je zabíjeli, případně je někam odklidili, aniž by řekli, co se s nimi stalo. V podstatě jsem to snesla do konce osmé série, ale jak zmizeli z pohotovosti úplně všichni ze začátku, tak jsem to vzdala. Prošla si pár dramaty těch nových, absolutně nezajímavých špatných kopií předchůdců, abych si na konci 15. série užila hostování mých oblíbených. Konec tedy byl trochu jako školní sraz, byl příjemný, sentimentální. Ale těch sedm sérií mezi tím... brrr, Afrika mě nebere. Takže do šesté série jsem to milovala, pak odešla postava, kterou jsem měla nejraději - Carrol, zbožňuju tě, hlavně s Rossem pohromadě - a přišlo nebetyčné drama. Pěkný seriál. Má své kouzlo. Pokud chcete akci na "sále" či unavené doktory se soucitem, myslím, že tohle by se mohlo líbit. (17.11.2015)