Pohotovosť

Dlouhá léta jeden z mých nejoblíbenějších seriálů z nemocničního prostředí (až do příchodu Grey's Anatomy :-)). Bohužel tvůrci nectili pravidlo, že v nejlepším se má přestat a hnali seriál dál k dalším a dalším dílům, které mě začaly nudit. Někdy kolem jedenácté sezóny jsem přestala seriál sledovat. Takže hvězdička dolů, bohužel. (15.07.2010)

Vždy jsem byla na nemocniční seriály a Pohotovost nic nepřekoná. Ano, na scénu přišli noví, neokoukaní Chirurgové ze Seattle Grace, kteří si našli místo v mým seriálovým srdíčku... Ale Pohotovost si nehraje na žádný srdcervoucí seriál. Ukazuje nám život nemocnice samotné víc než postav, a toho si moc vážím. Jediná věc mě zamrzela, a to že pár posledních sérií, ve kterých se alespoň pár stálic udrželo na svých postech, změnilo dabing. Staly se nekoukatelné. (01.11.2010)

Jestli ER něčím není, tak sladkobolným seriálkem, který by z diváků ždímal slzy a přesvědčoval psychickým nátlakem, že i ti "chudáci doktoři jsou vlastně jenom lidi". To, že se slzy čas od času dostaví a jsme emocionálně zdrbnutí, je zcela mimo plán. Točeno někdy až polodokumentárním způsobem, kamerou, která při resuscitační akci krouží nad tím vším stále dokola, scénář, který není vycucaný z paty nějakým nedoukem, ale naopak stojí na skutečných diagnozách a reálných procedurách a postupech - to všechno zasazeno do všedního, někdy dost jednostranného, někdy naopak až dobrodružného civilního života doktorů - to je to, co baví. Nemůžu nevzpomenout díl, který mám obzvlášť v oblibě, kdy Ewan McGregor drží jako rukojmí zákazníky krámku československého imigranta (Jana Rubese) a na zdi visí vlajka a fotka Václava Havla - ne snad, že by to bylo jen pro tohle:-)). (07.02.2005)

Jak už to tak u mnohodílných seriálů chodí, ani tenhle se nevyhnul úpadku v průběhu natáčení dalších a dalších sérií. Zkratkovitost a rychlost, s jakou jsou prezentovány jednotlivé případy, přispívá k pocitu větší realističnosti oproti jiným seriálům z nemocničního prostředí, které se obvykle v každé epizodě soustředí na léčbu jediného pacienta. Za první dynamické řady "Pohotovosti" (a za fešáka G. Clooneyho:-)) bych dala tak 85%, za další repetetivní série s nezajímavými hrdiny už maximálně 45%. (20.03.2009)

Lidské příběhy, to je to, o co tu kráčí. Je až neuvěřitelné, kolik postav dostalo svůj prostor, aniž byste měli pocit, že jsou ostatní ochuzené (i když několik zajímavých charakterů nemělo příležitost se plně projevit, nebylo jich ale mnoho). Mrzí mě, že Julianna Margulies se rozhodla seriál opustit (přestože jí bylo nabídnuto 27 milionů dolarů, raději dala přednost divadlu - je vidět, že někteří lidé hrají pro radost a ne pro peníze), na druhou stranu mě těší, že si stála za svým názorem, když autoři chtěli, aby se její postava vrchní sestra Hathawayová stala lékařkou. Julianna byla proti z důvodu toho, že její charakter je se svým postem spokojený. Ale zpět do obecnější roviny. Pravdou je, že některé díly byly natolik emocionálně plné (aniž by sklouzávaly k patosu a sentimentu), že ve mě zanechaly stopy ještě dlouho po skončení titulků (například díl The Long Way Around, ve kterém se objevil i Ewan McGregor). Netvrdím, že některé situace nebyly absurdní a těžko uvěřitelné, ale také je faktem, že většina postav byla napsána tak lidsky a nestrojeně, že díky tomu mízí veškeré výtky, které bychom mohli mít. (22.06.2006)