Tenki no ko

Emocionálního klimaxu Kimi no na wa. to nedosahuje. A už vůbec ne třeba 'Zahrady slov' (Kotonoha no niwa), která je pro mě prvním a nedostižným filmem japonského režiséra. Možná jsem zhrubl, možná mě moje deprese pohltila hlouběji. Ale i tak to byla fajn pohádečka se srdcem na správném místě. Šinkai je ve svých nejlepších počinech zkrátka sázka na jistotu, ale tady to trochu drhlo. (15.06.2020)

Je mi líto, že to musím říct, ale nejnovější Shinkaiův počin mě nezaujal tak, jak jsem si původně sliboval. Samozřejmě filmu nechybí originální zápletka a litry, opravdu ohromné litry deště. Tento oblíbený prvek, jenž je typický pro prakticky všechny Shinkaiovky, zde funguje ale reverzně - když prší, věci jsou v pohodě, ale jakmile přestane a vysvitne slunko, všechno je zkrátka špatně. Vizuální stránka výtečná, jen jsem si všímal, že i zde se přesto občas šetřilo - přelet nad nočním Tokiem byl dost odfláklý a neunikly mi ani statické detaily - nehybná světla vozidel na silnicích. Na to, že se jinak využívala klasická 2D animace a vše se hýbalo, mě i tyto malé detaily, jichž si normální člověk nevšimne, dost vyváděly z míry. Největší škoda je, že jsem si nedokázal udělat za skoro celé dvě hodiny k úhlavním postavám silnější vztah a zejména u vyvrcholení mi bylo prakticky jedno, co s nimi bude. Děj příliš sázel na fantastičnost spojenou s romantikou a od dost dobrého úvodu, kde se hrdina potýkal s realistickými problémy uprchlíka, upustil od jakékoliv snahy o větší logiku, nebo aspoň promyšlenější děj. Ano, třeba Zahrada slov pojednávala vyloženě o romantice a ničem jiném, ale tuto stránku vystavěla dokonale (a taky tam lilo jak z konve). Tady? Mišmaš, u jakého jsem nevěděl, na co se opravdu soustředit. Na celkem zajímavé osudy vedlejších postav? Na divně se rozvíjející vztah těch úhlavních? Nebo na tu fantasmagorii pojednávající o dešťové kněžce? To, co mě nejvíc zajímalo, jsem se stejně nedozvěděl - třeba důvod, proč skutečně hlavní hrdina utekl z domova, co přesně mu na jeho starém životě vadilo. Akorát jsem doufal, že se přinejmenším dočkám zajímavého závěru. A dočkal, jen trochu jinak, než bych si býval myslel. Kimi no na wa to zkrátka ani zdaleka nepřekonalo a myslím, že na tento snímek i přes jeho veškerou snahu navodit silné emoce brzy zapomenu. Tak snad se mi příště mistr Shinkai trefí líp do noty! (19.04.2021)

Týmto sa so Šinkaiom definitívne lúčim - pritom to bola taká prekrásna téma, podnetný svet a neošúchaná metafora. Jeho filmy ma, bohužiaľ, vždy silne iritovali svojim prehnaným pátosom a sentimentalitou. Dôvodom tu však môže byť aj japonská predstava o erose. Tu zobrazená láska mi prišla na jednej strane zvláštne netelesná, neživelná (aj napriek všadeprítomným živlom) a na strane druhej až príliš egoistická a prepiata. Tu si možno do Japonska projektujem vlastné predstavy, neviem, ale zdá sa mi, že Japonci si na našu západnú formu lásky stále "nezvykli" (však prečo by mali) a výsledkom je takýto prapodivný hybrid, ktorý je v jednom smere úplne prestrelený a v druhom mu niečo dôležité chýba. Spomenul som si tu niekoľkokrát na neznesiteľné túženie a kozmos trhajúcu vášeň iných pubertiakov - Rómea a Júlie - a z tohto porovnania odchádza tento japonský obraz niekam preč - mimo mňa. Japonci sú mi asi bližší v iných polohách - v polohách jemných distingvovaných náznakov, odstupu a akejsi zvláštnej opatrnosti. Poézia lásky a mystika tu navyše zostali len deklamované a "natvrdo" zobrazené, čo je podľa mňa dôsledok Šinkaiovej hyper-realistickej kresby a neschopnosti dôslednejšie rozprávať štýlom. Stvárnenie a ani samotný svet nedával tušiť niečo skrývajúce sa "za...", prostredie tu nezačalo získavať vlastnú tvár, ktorá by mu dodávala až ľudské, či božské rozmery (ako u Naomi Kawase), ani nezískavalo nádych nejakej nálady (ako napr. v básňach tanka) a ani sa tu z úzadia pamäte neozývali hlasy šamaniek, nevstupovalo sem niečo archetypálne. Všetko tu vyvstávalo v tej najdeklamatívnejšej rovine. A s tým súvisí aj výsledné hodnotenie - v niektorých momentoch veľmi netradičná, v iných až príliš cudzia a v ďalších zas až príliš konvenčná, doslovná a banálna žánrovka. (21.10.2021)

Od Šinkaie jsem dosud znala jenom jeden film, ale zato suverénně nejúspěšnější a nejoblíbenější u diváků (ano, jedná se o "Your Name"). V tomto případě sice režisér používá stejné nástroje - příběh dvou mladých lidí ze současného Japonska doplněný o nadpřirozené prvky + atmosférická hudba - ale tentokrát si hlavní hrdinové moje srdce nezískali a nebýt působivé animace (nejen obloha, ale také Big Mac byl jako "živý"), rychle na tuto projekci zapomenu... (27.07.2020)

Většina filmů od tohohle tvůrce je pro mě za jasných pět hvězd, zde o jednu méně. Proč? Tentokrát mi jen lehce zvlhly mé lachtaní bulvy. A to je málo. No dobře, první polovina byla nějaká slabší a chvíli mi trvalo, než jsem se dostal do opravdového diváckého tempa a chvílemi sem se víc, než na děj soustředil na to, zda jsou tam vlaky (jsou), hezká animace (je) a melancholická atmosféra (taky přítomna). Postupem času sem se do děje a postav ponořoval, přenesl jsem se přes jejich šablonovitost a prostě si užil další skvělý film, který je sice ve své podstatě hrozně podobný předchozím, ale vlastně mi to nijak zvlášť nevadí, pořád je to jednou za pár let moc fajn melancholická romanťárna. (08.11.2021)