Tenki no ko

Viděno v japonštině bez titulků, takže zatím bez definitivního verdiktu, ale Šinkai tentokrát rozhodně neriskuje a servíruje vizuálně dechberoucí, pevně vedenou variaci na svůj dosavadní opus magnum Your Name. Na rozdíl od předchůdce tomu drobně schází silnější ústřední konflikt, ale Šinkai ví, za jaké nitky zatahat, aby ve finále udeřil stejně silně jako minule. Nejvíc ale boduje nečekaně depresivním úvodem, jako vystřiženým z jiného filmu, na hony vzdálenému jinak dojímavé, ovšem ne naivní fantasy romanci s parádním podkresem od Radwimps. (Toho Shinjuku, 24. 7., zatím za 4*) (23.07.2019)

Krásné dílo, Shinkai se opět vytáhl a tenhle kousek bych zařadil jen o malinkatý stupínek níže než Kimi no na wa, i několik dní po dokoukání mi stále ležel v hlavě. Příběh zde sice nepatří k těm nejsložitějším, nicméně způsob jeho vyprávění to nijak nesnižuje a to je zdařilé více než dost, v humorné rovině až výtečně. Moc se mi líbila někdy až temná část veškerého dění, nicméně poetika ani romantika zde nemají o nic menší úlohu a přestože Tokio dokáže ukázat i svou nevlídnou tvář, nakonec vítězí ta lepší půlka lidského myšlení a chování. Ostatně i náznaky přístupu člověka k přírodě jsou tu vyznačeny dosti zřetelně a vedou k zamyšlení. Radwimps zde předvádějí opět zatraceně působivý hudební doprovod jež vám postupně vleze pod kůži. Pokud jde o animaci jako takovou, tak jak už jsme všichni zvyklí, z té nádhery až přechází zrak. A jelikož jsem odolal pokušení různých kinoripů, tak ve 4K s HDR to čekání vážně stálo za to a nelze to popsat jinak než „pastva pro oči“, obsahově pak pro duši. (16.11.2020)

3 roky dozadu ma Makoto Šinkai ohromil svojim filmom "Your Name". Vzal si tému, ktorú sme poznali a zaobalil ju v niečom úplne unikátnom. A vďaka tomu absolútne zažiaril a patril v mojich očiach medzi absolútne highlighty japonského filmového anime. Už len z toho titulu bolo "Weathering With You" jedným z mojich najočakávanejších filmov na rok 2020 (Viem, že vyšiel už roku 2019, no dôležité pre mňa je, kedy si ho môžem pozrieť ja.) a dnes som konečne film mohol vidieť. A po dopozeraní som mal pocit, že išlo o skutočne vynikajúci filmový počin, no nemyslím si, že by ma upútal rovnako ako jeho predchodca. Sú tu určité elementy, ktoré mi úplne nepasovali, no k tomu sa dostaneme. V prvom rade si povedzme plusy filmu. A najvýraznejšie tu pre mňa vychádzajú animácie. Úprimne. Pozrite sa na ten film. Je tu obrovský cit pre detail. Tokyo vyzerá nádherne a pôsobí realisticky. Keď Hodako dostane v McDonalde svoj Big-Mac, tak som vnútorne mal pocit, že vyzerá úplne ako z reklamy. Nádherný, farebný a plný života. Scénky s počasím sú vždy perfektne zvládnuté. Vizuálne je na čo sa pozerať a efekty sú krásne. Takže v tomto smere film vysoko oceňujem. Vedľajšie postavy sú podľa mňa tiež veľmi dobré. Hodakov šéf Keisuke je mi sympatický a rovnako aj jeho asistentka Natsumi. Hinin mladší brat Nagi mal dobré momentky. Takže v tomto smere som spokojný. Hlavní hrdinovia sú okey, no nevedel som si k nim asi vybudovať také veľké puto, ako by film chcel, aby sme si vybudovali. Neviem. Mám pocit, že o Hodakovi sme toho moc nevedeli a nerozumel som dokopy jeho dôvodom, prečo sa nechcel vrátiť domov. Ušiel do Tokya, no dokopy nič viac o jeho histórii nevieme. Nepoznáme jeho vzťahy s rodinou, jeho dôvody ani nič. Hina je na tom o niečo lepšie. Dozvieme sa trošku niečo z jej minulosti a páči sa mi jej optimizmus, no jej rola vo filme je dokopy len tá, že slúži ako láska pre Hodaka. Každopádne jej schopnosti sú super a keď bude scénka na hotelovej izbe, tie animácie s tým súvisiace rovnako. Na druhú stranu ale mohli byť hlavní hrdinovia zaujímavejší. Film však pre mňa najviac zlyháva v jednom dôležitom elemente a tým je tá story ohľadom polície. Nemám pocit, že to veľa pridáva, zdržuje to film a kladie nám to zbytočné prekážky. Toto nebolo pre film potrebné. Mňa osobne to nebavilo. Asi som dal svoje očakávania vysoko na tento film, alebo mi ranný film "I Want To Eat Your Pancreas" ponúkol niečo viac. Každopádne napriek tomu, že ide o silný film a môžem odporúčať na zhliadnutie, nie som vnútorne tak nadšený, ako som si myslel, že budem. Hodnotenie: B+ (09.05.2020)

Je mi líto, že to musím říct, ale nejnovější Shinkaiův počin mě nezaujal tak, jak jsem si původně sliboval. Samozřejmě filmu nechybí originální zápletka a litry, opravdu ohromné litry deště. Tento oblíbený prvek, jenž je typický pro prakticky všechny Shinkaiovky, zde funguje ale reverzně - když prší, věci jsou v pohodě, ale jakmile přestane a vysvitne slunko, všechno je zkrátka špatně. Vizuální stránka výtečná, jen jsem si všímal, že i zde se přesto občas šetřilo - přelet nad nočním Tokiem byl dost odfláklý a neunikly mi ani statické detaily - nehybná světla vozidel na silnicích. Na to, že se jinak využívala klasická 2D animace a vše se hýbalo, mě i tyto malé detaily, jichž si normální člověk nevšimne, dost vyváděly z míry. Největší škoda je, že jsem si nedokázal udělat za skoro celé dvě hodiny k úhlavním postavám silnější vztah a zejména u vyvrcholení mi bylo prakticky jedno, co s nimi bude. Děj příliš sázel na fantastičnost spojenou s romantikou a od dost dobrého úvodu, kde se hrdina potýkal s realistickými problémy uprchlíka, upustil od jakékoliv snahy o větší logiku, nebo aspoň promyšlenější děj. Ano, třeba Zahrada slov pojednávala vyloženě o romantice a ničem jiném, ale tuto stránku vystavěla dokonale (a taky tam lilo jak z konve). Tady? Mišmaš, u jakého jsem nevěděl, na co se opravdu soustředit. Na celkem zajímavé osudy vedlejších postav? Na divně se rozvíjející vztah těch úhlavních? Nebo na tu fantasmagorii pojednávající o dešťové kněžce? To, co mě nejvíc zajímalo, jsem se stejně nedozvěděl - třeba důvod, proč skutečně hlavní hrdina utekl z domova, co přesně mu na jeho starém životě vadilo. Akorát jsem doufal, že se přinejmenším dočkám zajímavého závěru. A dočkal, jen trochu jinak, než bych si býval myslel. Kimi no na wa to zkrátka ani zdaleka nepřekonalo a myslím, že na tento snímek i přes jeho veškerou snahu navodit silné emoce brzy zapomenu. Tak snad se mi příště mistr Shinkai trefí líp do noty! (19.04.2021)

Navzdory původnímu záměru nezačnu svůj komentář srovnáním s minulými díly Šinkaie (a zvláště tím posledním), nýbrž začnu tím, čím je tento film oproti jeho předchozím počinům jedinečný. Nuže: čím film rozhodně vyniká, je výborné vyobrazení snah o předčasné dospívání a konfliktu naivních hlavních hrdinů s realitou, kdy zjišťují, že skutečně dospělým se nějaký patnáctiletý floutek zkrátka nestane ze dne na den – nejednou jsem si při sledování vzpomněl na čtení Kafky na pobřeží, kde se Murakamimu podobnou problematiku podařilo rovněž skvěle zpracovat. Další zářez si Šinkai zaslouží za jedno z nejpreciznějších zpracování japonských reálií, jaké jsem kdy v anime viděl – západní divák to možná tolik neocení, ale nešlo si nevšimnout, jak se i japonští diváci v sále pochichtávali nad tím, s jakou nečekanou pečlivostí a smyslem pro nejmenší detail Šinkai vyobrazuje život v důvěrně známém Tokiu ve snaze zachytit co nejvěrněji realitu, stejně jako je pozoruhodné, u kolika známých firem a jejich výrobků si vyjednal užití ve filmu bez zkomoleného názvu. A komu snad nelahodila příběhová mnohoznačnost, zamotanost a osudovost v Kimi no na wa., ten by měl zvážit zhlédnutí, protože Tenki no ko nabízí o poznání čitelnější, snad by se dalo říci civilnější příběh, který je přístupnější širšímu publiku než jeho předchůdce (a teď to nemyslím jako kritiku). Naopak Šinkaiovy trademarky, které byly přítomny v předchozích filmech – Tokio, vlaky, melancholie, klavírní hudba, západy slunce, déšť –, jsou samozřejmě přítomny i zde a opět v koňské dávce, přičemž počasí zde hraje dokonce hlavní roli. A jak tedy vychází ze srovnání s Kimi no na wa.? Styčných bodů se nachází mnoho (hlavní hrdina z předchozího filmu se tam dokonce i na chvíli objeví!), takže se srovnání vyhnout zkrátka nejde, ale Tenki no ko z tohoto srovnání kupodivu nevychází vůbec špatně. Jedná se o řemeslně velmi dobře zpracované dílo, které sice už neobsahuje ten „wow efekt“ jako jeho předchůdce, a byť věřím, že se do jisté míry mohlo jednat o záměr, tak mi ve filmu také chybělo pečlivější představení rodinného zázemí postav, zvláště pak u Hodaky, a nějaká silnější katarze v závěru – Šinkai bohužel vyložil trumfy asi o 10 minut dopředu a samotný závěr tak už neměl čím překvapit a zasáhnout diváka. Sečteno podtrženo – film, který stojí na svých vlastních nohách a stojí za to jej vidět, jen má tu smůlu, že navazuje na velmi úspěšného předchůdce a jsou u něj očekávání nastavena proklatě vysoko. Prosté 4*. (Viděno v Shinjuku Piccadilly, Tokio, 8/2019.) (02.09.2019)