Odpočívej v pokoji

Po první sérii. Můj vztah k tomuto seriálu je letitý jako u málokterého jiného - každé úterý moje paní rezolutně jako nikdy jindy zabrala televizi pro ČT2 a já napůl pobaveně a napůl otráveně žasnul, co že ji to tak zblbnulo. Pak seriál dojel a upadl v pozapomenutí.. až do té doby, než jsem napsal nadšenou "recenzi" na The Wire a byl upozorněn, že právě Six Feet Under je něco, co byl ho mohlo trumfnout. No, po první sérii musím říci, že tomu tak sice není, na TOP1 se nedostal (monumentálnost zpracování The Wire je vyjímečná a neopakovatelná), ale do TOP desítky patří SFU určitě. Každý z třinácti dílů první série obsahuje několik velmi silných, skvěle zahraných a procítěných scén, které vás prostě musejí zasáhnout. Scénář neustále balancuje na hraně mezi komedií a tragikou, ale tahle hrana je sakra ostrá, něco zcela jiného, než laskavé přešlapování známé z řady brilantních filmových děl (Being there!), tady se občas žertuje doopravdy, občas si hraje scénář na výrobnu brilantních vtípků dohromady s divákem, ale přitom se tady hlavně stále umírá a smrt se myslí docela vážně. Už jen ten scénář by zhýčkanému jaholovi stačil na dobré hodnocení, ale za pět by to nebylo, tam vytahují tuhle pohřebnickou epopej úžasní borci, o kterých to je, mám je rád všechny (snad až na maniodepresivního bráchu), včetně Claire, která mnohým vadí, ale pro mne je (spolu s matkou) snad nejlepší postavou vůbec, připomíná mi totiž mého mladšího syna a náš velice hezky zmutovaný vzájemný vztah. Vřele doporučuji a pádím na další sérii...Po zhruba měsíci - druhá série stejně dobrá jako první, pak se to na můj vkus překlopilo do příliš depresivního ladění a malinko opakovalo, takže třetí a čtvrtá 4/5, poslední série ovšem opět výborná. A ano, posledních deset minut je (pojetím velmi originální) citový masakr. Problém je v tom, že k tomu, aby to z Vás vyrazilo duši, musíte vidět těch 64 předchozích dílů...Dodatek: Nad posledními sedmi minutami jsem neplakal, jako mnoho z Vás, ale už dva měsíce si je pouštím stále dokola, čtu si k nim na youtube nové a nové komentáře diváků omráčených silou okamžiku, a přemýšlím, v čem ta síla filmového sdělení, pro mnohé snad vůbec nejsilnějšího, jaké poznali, vlastně je. Z pohledu padesátníka jahola není co řešit, když nejsilnější vyznění získáte, pokud obrátíte celou časovou linku vzhůru nohama a podíváte se na seriál očima umírající stodvouleté Clair jako na seriál jejích vzpomínek na mládí. Takhle to, totiž, milí mladí, funguje, přesně takhle omamně, rozcapeně prožíváme mládí vstříc nekonečnému proudu nádherných okamžiků, které nás očekávají a na které se těšíme - a přesně jako auto řízené Clair život zrychluje, ubíhá, a zase zrychluje, aby ve vás z toho nekonečna očekávání zanechal jen velmi málo prchavého a začal do vás nemilosrdně bušit poznáním, jak to bylo neuvěřitelně rychlé... (05.07.2010)

Je to pekne bizarný a morbídny seriál, ale nie v prehnanom zmysle. Naopak, človek sa snáď aj niečo dozvie zo zákulisia pohrebníctva, a máme tu nenútený humor, ktorý baví vo všetkých ohľadoch. Tam, kde má prísť niečo vtipné, tam to aj príde. Začiatok série teda výborný, ale keď seriál nefunguje tam, kde sa to prepadáva do spoločenských tém a tvári sa vážne. Ono otvoriť homosexuálnu tému nie je nič závažné, je to v poriadku. Ale nie každého musí baviť v každej časti civieť na lízajúcich sa buzerantov, bolo toho už moc, a tak prestávam pozerať na konci prvej série. (07.03.2018)

Absolutní srdcovka až za hrob. Doslova. Bravurně namíchaný absurdní a přitom tolik reálný koktejl Alana Balla plný černočerného humoru, cynismu, pesimismu i optimismu a především živoucích postav, které si do jedné zamilujete i navzdory jejich mnohých charakterovým vadám (či právě pro ně?). Žádný jiný seriál není tolik a tak trefně o životě jako právě tento a na málokteré audiovizuální dílo tak moc sedí ohrané "že nastavuje zrcadla", díky čemuž to bez problému ustojí i slabší (v kontextu seriálu jako celku; sama o sobě je v zásadě více než obstojná) třetí sérii. Prostě nezapomenutelných pět let ve společnosti rodiny Fisherových. A pokud si jejich osudy poctivě prožijete spolu s nimi (tady o pouhém sledování nemůže být řeč), tak teprve poté opravdu doceníte a plně pochopíte, proč je závěrečná desetiminutovka právem považována za jednu z nejemocionálnějších scén vůbec. (03.08.2004)

Povedený seriál,který fantasticky mísí drama s černým humorem a slušnou dávkou cynismu.Velké zklamání jsem zažil ve chvíli,kdy jsem zjistil,že moje oblíbené reklamy se vyskytují pouze v první epizodě,ty byly geniální.Děj prvních tří řad mě úplně vtáhl,bavil jsem se nad tím,jak se rozvíjejí charaktery jednotlivých postav a zajímalo mě,jaký způsob smrti zahájí další epizodu,ale čtvrtá i pátá řada na mě působily trochu utahaně,všechno zachránil závěr seriálu,měl jsem obavy z příliš optimistického konce s nadlimitní dávkou patosu,místo toho přišlo brilantní zakončení,které mě opravdu potěšilo. (02.11.2016)

Odchylky od normálu v nejryzejší, a přitom nejrealističtější podobě vygradované do nadpozemských výšin. Když už si myslíte, že svět nemůže být pošahanější, Six Feet Under vás přesvědčí o opaku. Nikdo není normální, nikdo nedochází zaslouženého klidu - leda až po smrti. Jak řekl Charles Bukowski: "smetiště se plní. blázince se plní. nemocnice se plní. hřbitovy se plní. nic jiného se. nenaplní." - svět a jeho tak často skrytá tvář pod mikroskopem, od odsávání tělních tekutin přes drogy a umění, lásku a nenávist ve všech podobách až k černohumorným vtípkům a subjektivním promluvám, zážitkům a snům postav. Krutý život plný hledání sama sebe, někoho, kdo vás bude doplňovat, té správné práce, toho "něčeho", co nás bude nutit žít... všechny odstíny modřin a zranění, ať už viditelných nebo okem nepostřehnutelných, psychických, myšlenkových rozkladů a přešlapů, které nikdo nezvrátí, a zároveň to správné, co v životě je - rodina, láska, chuť žít a přežít všechno, co člověka pohřbívá šest stop pod zem. (15.01.2012)