Dom v ružiach

Kolik desítek ba stovek filmů o strašidelných domech bylo už natočeno? Kolik z nich se vydařilo a kolik zapadlo do marastu zapomnění? Asi to ani nejde spočítat. Neúnavný plodič hororových příběhů Stephen King se opět postaral o to, aby vznikl film dle jeho gusta. Zasedl na židličku scenáristy, vyleštil mohutné brýle a rozehrál svou typickou hru se strachem. Když jsem se prvně zamyslel, jak dobrý by mohl být film s nijak originálním námětem, v televizní produkci a navíc bez zvučných hereckých jmen. Ano, byl tu King, ale on sám ještě nemusí být tou největší zárukou (kupříkladu si vezměte nepodařenou sérii To), jenže pak jsem se upomněl na efektově namakaný, nudou omakaný a absolutně (dle mého názoru) úderně seschlý projekt Zámek hrůzy, za nímž stál režisér Jan de Bont. Protože tady se jedná o minisérii, prvně se zaměřím na úvodní třetinu. Ten seznam toho, co si musíte v úvodu odbýt, abyste mohli napětí stupňovat k finále, tak ten je tu odškrtaný kompletně. Představení osob, jejich schopností, povah a vyjadřování, historie strašidelného domu, kupa fiktivních faktů, které připravují půdu přímé konfrontaci zlo vs. nabuzený parapsycholog. Už samotný úvod mě mile překvapil svojí úderností, nápaditostí a ztvárněním. Proto nechápu proč si neodpustili v jeden moment tak debilní a starobou zasmrádlej efekt při návratech do minulosti domu. Hodně dobrá je hudba Garyho Changa, která je stejně depresivní jako svatba v urnovém háji a k příběhu a té snaze jak ho vyprávět perfektně sedí. Samozřejmě, že to herecké tetelení by sneslo nějaké výraznější jméno, nebo občas trochu jiné nasazení, ale na televizní film je to pořád švihácká záležitost. Takže co s úvodem? Posunul bych ho asi na 3 & 1/2 hvězdičky s tím, že na mě působil víc jako předčítání Kingova díla, než jako jeho filmové zpracování (a to kvituju s povděkem). Třetina druhá přidává na otáčkách, kterými stroj na napětí ždíme divákovy nervy. Hlas domu už se začíná poměrně zajídat a přitom by atmosferická hudba spolu s nad poměry zručnou kamerou Davida Connella bohatě stačily. Stěžejní speciální efekty jsou slušné a ty vedlejší částečně zbytečné. A postavy? Hlavní hrdinka se stále víc mění ve slávu prahnoucího smíška a právě ten fascinovaný a do značné míry vtíravý úšklebek musí probudit nedůvěru. Oproti tomu si své mini představení odbyl sám mistr King a nezůstal tak nic vděčný svým roličkám v realizacích podle svého gusta (viz. Hřbitov domácích zvířátek, Sleepwalkers). Celkově má díl větší spád, prolíná ho opět pár historek z minulosti a stupňující se akce otvírá nová a nová fantaskní předsálí k očekávanému defilé. Takže tady bych dal hvězdičky 4, neb nelze opomenout, že se stále držíme na bázi televizní produkce a tak jde o vyšší nadprůměr. A máme tu poslední třetinu. Závěrem se dá buď podtrhnout celé snažení a nebo jej dokonale zfušovat. V případě Domu v růžích je to něco mezi. Vyhrocený konec vždycky rozkryje skutečný potenciál herců a to se do puntíku vyplnilo. Krom hysterických výstupů, paranoidní křeče a vyšinutí, které ne vždycky působí věrohodně a jsou spíš na obtíž, jen ta autistická dívka v podání Kimberly J. Brown a majitel domu Matt Keeslar, tak nějak udrželi hereckému osazenstvu čest. Celkově krom nejvíc efekty zatížených momentů jde ale poměrně o nudnou záležitost a ta rovina napětí se podivně svažuje ke klasickému vyprávění bez emocí. Proto bych poslední třetinu ohodnotil slabými 3mi hvězdičkami. CELKOVĚ: Opětovný pokus o převedení Kinga na obrazovku (či plátno) s Kingovou vlastní invencí dopadl průměrně. Na televizní poměry, a to musím zopakovat, tohle je pořád slušně natočená podívaná. Craig R. Baxley se patrně nechal spisovatelovou fantazií absolutně unést a hlavně v úvodu jí postavil zajímavý reálný protipól, hlavně díky přesným dekoracím. Takže si to zprůměrujte a dostanete se na hodnotu kolem tří a něco. Škoda že se tady na půlky nehraje. Takže za 3 rovné. (11.02.2005) (menej) (viac)