Dom v ružiach

Tenhle film mam fakt rad, ani nevim proc a i presto, ze tu je spousta chyb. Dum sice vypada jak nejaky zamecky panstvi, ale podivame se jen do par mistnosti. Duchove vypadaj spis smesne nez strasidelne. Postavy jednaj jak idioti. Krvavy sceny tu prakticky nejsou, slusna lekacka jen misty. Poradny vysvetleni, proc dum strasi, tu taky neni. A i pres tuhle haldu zaporu mam film stejne rad. Delka mi ani v nejmensim nevadila a to i presto, ze prvnich 80 minut se do domu vubec nepodivame a jen se dozvime neco z historie a zformuje se skupina, v druhejch 80 minutach se sice dum probere, ale zadny velky bubu se nekona. No a zaverecnejch 80 minut uz je boj o preziti, ale nak zvlast nervydrasajici ne, pac je cloveku vicemene fuk, kdo chcipne, ale zase aspon se to neda moc odhadnout. Triky jsou na slusny urovni, az na trik s ledem, ten byl hroznej. No a herci hrajou slusne. Ale i pres to, ze zapory daleko prevazujou, tak sem film videl uz potreti a pokazdy me po celou dobu skvele zabavil, proto tech 5*. (20.07.2006)

Obludně přeceněná televizní taškařice pod taktovkou Stephena Kinga. Zachraňoval to jen mladý verbal v podání Matta Rosse. Uznávám, že velké škody napáchal i příšerný dabing (neměl jsem nervy na to, abych si Dům v růžích složitě sháněl v originálním znění, ale to jsem netušil, že to bude až taková hrůza). V každém případě zkušenost s Rose Red u mě definitivně rozhodla o přidání čtvrté hvězdy o jedenáct let staršímu snímku To. Rozdíl kvalit těchto dvou kingovských televizních projektů je totiž doslova markantní. A co se zdejšího celkového hodnocení obou filmů týče, je ten (opačný) rozdíl pochopitelný a tkví v knižních předlohách: Zatímco Dům v růžích žádnou nemá, To ji má až příliš kultovní. (14.09.2021)

Tento "seriál" jsem viděla už kdysi dávno a nemohla jsem si přesně vybavit určité situace. Neskutečných asi 30 minut ze všeho toho času, kdy se máte "k smrti děsit" mě neskutečně rozčilovaly záběry po celém tom rozlehlém areálu, mnohdy na uplně stejných místech s hlasy říkajíc : "Dům v růůžííích,POOOJĎ..".Tohoto jsem za celých těch - dejme tomu 254 minut měla naprosto plné zuby a musím říct,že si to tvůrci mohli s chutí odpustit. Co se týče děsivosti snímků, tak známkuji cca 3.5* z 5ti ,jelikož některé efekty se stále opakovaly bez zjevné příčiny, figuríny byly znatelné, příliš mnoho foukání(asi z fukaru na podzimní listí nebo z něčeho podobného).Jako velký nedostatek nebo spíše moje osobní apatie vůči herečce Nancy Travis, která byla pravděpodobně naprosto vyšinutá a pokaždé když se něco dělo tak z toho měla skoro orgasmus. Takže jako jeden velký celek to známkuji asi 40/100%. (03.06.2012)

Stephana Kinga považuju za Boha v literárním nebi, protože to, jak ten člověk dokáže napsat knihu, vtáhnout Vás do děje a poté Vám vytvoří jistou závislost na dané knize, je až neuvěřitelné. Jeho knihy čtu a považuji je za nejelpší knihy vůbec. Když se nějaká ta Kingova práce zfilmuje, tak to většinou dopadne velmi dobře, až na vyjímku jako byl " Cujo, pes zabiják". Dům v růžích jsem měl vidět díky naší milovaný N@vě ( ironie ), která to v pozdních hodinách odvysílala. A protože jsem velký fanda Kinga, tak jsem to musel vidět. Měl jsem trošku dilema. Koukat na to po dobu tří týdnu a nebo si to nahrát a poté to zkouknout na najednou. Samozřejmně, že jsem zvolil druhou variantu, protože kdybych měl zkouknout jednu část každý týden, tak by veškerá atmosféra byla pryč. Tento film má nepochybně dobrou atmosféru, na které přispívá hudba, jenž mně velmi zaujala. Scénář filmu je povedený a místy opravdu i strašidelný, zejména tedy třetí část. Jen mně nepřesvedčili herecké výkony, které jsou téměř nulové. Zase mně ale zaujali vizuální efekty. Důvod proč tedy dávám jen 3*? Je to prosté!! Sledoval jsem něco málo přes 4 hodiny filmu, kde se skoro furt kecalo ale byli to především nudné dialogy, sem tam nějaká ta strašidelná scéna a toť vše. Určitě jsem rád, že jsem to viděl ale než bych to měl vidět po druhé, tak si radši přečtu knížku! (22.09.2007)

Dům je náš úkryt, tělo které si na sebe oblékáme. Naše těla stárnou… a s nimi stárnou i naše domy. Naštěstí je tady geniální King, který nás zestárnout nenechá; tedy bez toho, abychom nejdřív neokusili všechny jeho děsy a běsy. Už jen ten nápad s živým domem… upoutá pozvolně budovaná atmosféra, tajemno, mystika, barvité vykreslení postav, to vše umocňuje prožitek s přízračného Domu v růžích. Pouze scéna s neodbytným poslíčkem pizzy vyvolá u mnohých úsměv na tváři; a to je pro čtyř a půl hodinovou duchařinu jistě to nejlepší doporučení. (06.12.2011)