Dom v ružiach

Dům v růžích je jedna z nejlepších minisérií co jsem viděl. 1. díl byl takový uvádějící do děje, postavy se teprve seznamovaly. A ke konci se teprve začalo něco tak drobet dít. Ve druhém díle se pozvolna rozbíhá tajemná atmosféra a duchové začínají zlobit. Ve třetím díle už to je tajemný a atmosférický orgasmus. Konec stojí zato. Celkově je to povedený snímek podle knihy Stephena Kinga. 75% (28.06.2012)

Obludně přeceněná televizní taškařice pod taktovkou Stephena Kinga. Zachraňoval to jen mladý verbal v podání Matta Rosse. Uznávám, že velké škody napáchal i příšerný dabing (neměl jsem nervy na to, abych si Dům v růžích složitě sháněl v originálním znění, ale to jsem netušil, že to bude až taková hrůza). V každém případě zkušenost s Rose Red u mě definitivně rozhodla o přidání čtvrté hvězdy o jedenáct let staršímu snímku To. Rozdíl kvalit těchto dvou kingovských televizních projektů je totiž doslova markantní. A co se zdejšího celkového hodnocení obou filmů týče, je ten (opačný) rozdíl pochopitelný a tkví v knižních předlohách: Zatímco Dům v růžích žádnou nemá, To ji má až příliš kultovní. (14.09.2021)

Stephana Kinga považuju za Boha v literárním nebi, protože to, jak ten člověk dokáže napsat knihu, vtáhnout Vás do děje a poté Vám vytvoří jistou závislost na dané knize, je až neuvěřitelné. Jeho knihy čtu a považuji je za nejelpší knihy vůbec. Když se nějaká ta Kingova práce zfilmuje, tak to většinou dopadne velmi dobře, až na vyjímku jako byl " Cujo, pes zabiják". Dům v růžích jsem měl vidět díky naší milovaný N@vě ( ironie ), která to v pozdních hodinách odvysílala. A protože jsem velký fanda Kinga, tak jsem to musel vidět. Měl jsem trošku dilema. Koukat na to po dobu tří týdnu a nebo si to nahrát a poté to zkouknout na najednou. Samozřejmně, že jsem zvolil druhou variantu, protože kdybych měl zkouknout jednu část každý týden, tak by veškerá atmosféra byla pryč. Tento film má nepochybně dobrou atmosféru, na které přispívá hudba, jenž mně velmi zaujala. Scénář filmu je povedený a místy opravdu i strašidelný, zejména tedy třetí část. Jen mně nepřesvedčili herecké výkony, které jsou téměř nulové. Zase mně ale zaujali vizuální efekty. Důvod proč tedy dávám jen 3*? Je to prosté!! Sledoval jsem něco málo přes 4 hodiny filmu, kde se skoro furt kecalo ale byli to především nudné dialogy, sem tam nějaká ta strašidelná scéna a toť vše. Určitě jsem rád, že jsem to viděl ale než bych to měl vidět po druhé, tak si radši přečtu knížku! (22.09.2007)

Lze říci, že Dům v růžích je typická televizní adaptace Kingovy předlohy, tedy velmi průměrná s tuctovými herci, nicméně těžící z kvalitní výchozí látky, a proto rozhodně ne vyloženě špatná. Kdyby tady zapracovaly nůžky a soudnost producentů, vznikl by místo třídílného miniseriálu kvalitní jednodílný televizní snímek, který by měl jednoznačně nárok na čtyři hvězdičky. Takhle se vedle výborných scén a některých záběrů rozhodně nepostrádajících atmosféru - viz scéna v zimní zahradě - objevuje spousta vaty a nudných dialogů. Celkový dojem: 45 %. (01.09.2007)

Klasická hororová série, na níž se podílel i mistr hororu osobně. Stephen King napsal scénář ve svém typickém stylu, obsahuje spoustu prvků a postav, které tak často a tak rád do svých děl umísťuje. Starý, rozlehlý, chátrající barák s děsivou minulostí a ještě děsivějším tajemstvím skrývajícím se v jeho zdech, nadpřirozená síla a zlo, které přetrvá věky a sílí s každým dnem, který zvětšuje propast mezi dávnou minulostí a současností. A Annie Wilkesová se se svými schopnostmi zdá být příbuzná s Carrie:) Parta lidí, z nichž téměř každý z nich je obdařen nějakou nadpřirozenou mocí, se vydávají prozkoumat starodávné sídlo známé jako Dům v růžích. Obsazení výborné, snad všechny herce jsem poprvé poznala v Domu v růžích, takže, když je vidím v něčem jiném, vždy se mi vybaví jejich postavy, které tu ztvárnili. Parádní strašidelná atmosféra, výborná hudba a děsivá Ellen Rimbauerová, z té jsem vždycky měla největší strach, zvláště když se poprvé zjeví hlavnímu hrdinovi v celé své "záhrobní kráse." Lekačky na každém rohu fungují stejně účinně jako stupňující se napětí a houstnoucí atmosféra, kterou s sebou přináší probouzející se zlo. Škoda jen, že seriál snad pokaždé, když jej vysílali v TV, byl umístěn do pozdních nočních hodin, případně o půl druhé. Takže jsem ho kompletně celý viděla vlastně snad jen jednou a vždycky jsem měla strachy nahnáno:) A pod střechou Domu v růžích jsem také poprvé uslyšela nádherné skladby Theme from a "Summer Place" a In The Mood. Když je slyším, vždy si vzpomenu na to nádherné, děsivé sídlo a na ten úžasný taneční večírek, který probíhal zrovna ve chvíli, kdy jim tam Stephen King osobně přinesl pizzu:) (24.10.2015)