Dom v ružiach

Obecně platí, že věnuje-li se filmovému zpracování nějaké Kingovy knihy nebo povídky více času a prostoru, tím více povedenější je pak výsledek (namátkou např. dvoudílný Salem´s Lot nebo Osvícení /nemyslím Kubrickovu fušeřinu, ale dvoudílné zpracování někdy z 90. let/). U Domu v růžích tomu však je úplně naopak (a k tomu ani nepotřebuju znát Kingovu předlohu, tu jsem nečetl). Tři a půl hodiny nudy, klišé a nelogičnosti na půlhodiny trošku povedenějšího konce - to je fakt horor, to sledovat. Vystříhat nudné a vyloženě protivné scény (např. věčné opakování šeptané věty "Dům v růžích" s kamerovými nájezdy na dům, mi už po 40 minutách začalo lézt na nervy), sestříhat to tak na půlku, mohlo by to mít nějaký skluz, atmosféru a výsledek. Takhle to nemá nic. Pro mě osobně ztráta času, jedna z nejhorších "kingovek" co jsem viděl. Zmatený děj, spousta ne/logických kiksů, odboček a slepých (a hlavně nedokončených!!!!!!!) ramen děje, ani ne tak otřesné herecké výkony, jako spíš otřesné postavy/charaktery jako takové (výjimkou je pouze Annie, postava Juliana Sandse a ta opravdu děsivá a strašidelná černoška - za to první *), hodně, hodně laciné triky (opět, výjimkou jsou pouze kamenný déšť, pohybující se socha a masky duchů/mrtvých - za to druhá *), naprosto tragické vyústění děje... Jako by si King (a po něm Baxley) řekl, že když se mu povedlo Osvícení, mohl by to zkusit ještě jednou. Jenže tentokrát se mu to vůbec nepovedlo. (22.03.2009)

Stephana Kinga považuju za Boha v literárním nebi, protože to, jak ten člověk dokáže napsat knihu, vtáhnout Vás do děje a poté Vám vytvoří jistou závislost na dané knize, je až neuvěřitelné. Jeho knihy čtu a považuji je za nejelpší knihy vůbec. Když se nějaká ta Kingova práce zfilmuje, tak to většinou dopadne velmi dobře, až na vyjímku jako byl " Cujo, pes zabiják". Dům v růžích jsem měl vidět díky naší milovaný N@vě ( ironie ), která to v pozdních hodinách odvysílala. A protože jsem velký fanda Kinga, tak jsem to musel vidět. Měl jsem trošku dilema. Koukat na to po dobu tří týdnu a nebo si to nahrát a poté to zkouknout na najednou. Samozřejmně, že jsem zvolil druhou variantu, protože kdybych měl zkouknout jednu část každý týden, tak by veškerá atmosféra byla pryč. Tento film má nepochybně dobrou atmosféru, na které přispívá hudba, jenž mně velmi zaujala. Scénář filmu je povedený a místy opravdu i strašidelný, zejména tedy třetí část. Jen mně nepřesvedčili herecké výkony, které jsou téměř nulové. Zase mně ale zaujali vizuální efekty. Důvod proč tedy dávám jen 3*? Je to prosté!! Sledoval jsem něco málo přes 4 hodiny filmu, kde se skoro furt kecalo ale byli to především nudné dialogy, sem tam nějaká ta strašidelná scéna a toť vše. Určitě jsem rád, že jsem to viděl ale než bych to měl vidět po druhé, tak si radši přečtu knížku! (22.09.2007)

1. díl - Obří průměr, až podprůměr. Celý první díl (hodina a půl) je věnovaná čistě postavám. Je nám zevrubně vysvětleno, co se ve strašidelném domě děje, ale v popředí děje je profesorka Joyce, její přítel Steve a další ze skupinky jasnovidců, médií a paranormálních výzkumníků. Děj hodně nudí, nic se vlastně neděje ani nic strašidelného (možná jen 2 scénky v kuchyni). 2. díl - Taky naprostá tuctovka, pozornost drží jen procházení domu, různé zajímavé pokoje s tajnými dveřmi a funkcemi. Strašení je pomálu. Malá telekinetická Annie působí jako pěst na oko. Některé postavy umírají, což je jen další hororové klišé. 3. díl - Čekala jsem nějaké vyvrcholení, mega strašení a ono nic. Příběh pořád jede po stejné linii nezajímavého průměru. Velké zklamání. PS: Fanoušky Stephena Kinga potěší jeho cameo ve druhém dílu v pozici poslíčka s pizzou. (07.11.2011)

I Stephen King dokáže napsat (pod)průměrné romány, z kterých už lze jasně vyčíst vysychající studnici nápadů (jsou to ovšem pořád romány, které jsou podprůměrné jenom na Kinga). A co přichází v literárním světě, musí nutně přijít i v tom světě filmovém (resp. televizním). Doposud vynikající spolupráce Baxley + King (naprosto úžasná Bouře století) tak dostává trhliny v podobě předlouhé duchařské story o jednom nenasytném domu a jeho (ne)dobrovolných obvytelích. King nechává své typicky vyhraněné hrdiny potácet po domě (který -- jak je zvykem -- efektně vyčnívá nad moderní metropolí), jenž mění svůj tvar a pomalu povolává do boje všechny své oběti. Nechybí telepatie, košatá historie domu a karikaturní pojetí vedlejších postav (tak, jak to máme u Kinga rádi). Ztratila se ovšem lehkost vyprávění, napětí a King sám. Opakování někdy nedělá mistra. (05.03.2009)

Lze říci, že Dům v růžích je typická televizní adaptace Kingovy předlohy, tedy velmi průměrná s tuctovými herci, nicméně těžící z kvalitní výchozí látky, a proto rozhodně ne vyloženě špatná. Kdyby tady zapracovaly nůžky a soudnost producentů, vznikl by místo třídílného miniseriálu kvalitní jednodílný televizní snímek, který by měl jednoznačně nárok na čtyři hvězdičky. Takhle se vedle výborných scén a některých záběrů rozhodně nepostrádajících atmosféru - viz scéna v zimní zahradě - objevuje spousta vaty a nudných dialogů. Celkový dojem: 45 %. (01.09.2007)