Nemocnica Chicago Hope

Nemůžu si pomoct, ale Chicago hope mě oslovila mnohem více než celá Pohotovost. Profily osobností lékařů a sester jsou pro mě zkrátka dokonalé. Líbí se mi dopad stresového povolání na osobní život a vzájemné ovlivňování se. Přesně taková tahle práce je. Kdybych byla doktor, byla bych stejný "blázen" jako Jeffrey Geiger, jako sestra jsem pouze poloviční - zkrátka jedno z mých ztotožnění :) Spusta zápletek z různých dílů nepřímo nutí k zamyšlení nad danou věcí, což má za "úkol" jen málo seriálů. Souhlasím že po odchodu Dr. Geigera a právníka Birche se začal seriál tak trochu "sypat" ! (19.06.2012)

Sledovala to máma, já jako malinká (přesněji o hodně menší a mladší než jsem dnes) se koukala s ní. Vzpomínám, jak Jeffreyho rušilo šustění kalhot, jak si hrál s vláčky a na jeho věčné hlášky. Ty čtyři hvězdičky jsou skoro všechny za úžasný vtip a charisma Mandyho, kterému sekundoval celkem dobrý Adam (možná proto, aby se ukázalo, co za šílence Geiger vlastně byl). Milovala jsem ho. Když odešel, seriál ztratil kouzlo a já ho přestala sledovat. Vím, že se tam zase vrátil, ale to už bylo dávno passé. Nikdy jsem to neviděla znovu, možná bych nyní změnila názor a hodnotila seriál jinak, ale nedostala jsem se k tomu, což je taky dobře. (10.01.2008)

áááááá.....bez debat.... ztráta času po dobu 60 minut ve 141 zpracováních..... Ale ten obsah mě drtí :-D...."Vteřiny, které rozhodují o životě a smrti. Personál nemocnice musí být připraven, osobní problémy jdou stranou. Nad vším bdí nesmlouvavý ředitel"......já snad změním hodocení..Tomu není třeba se smát.. to se musí brát vážně!...................................... :-D:-D (15.10.2011)

Když zazní v Pohotovosti věta: "Vemte jej na sál", obyčejně milého pacienta vezmou do výtahu a odvezou do "vyšších sfér" a šlus. Chicago Hope je přesně o těch "vyšších sférách", více prostoru pro pacienty, více prostoru pro lékaře, méně adrenalinu, více specializace, více lékařské aristokracie. Poklidnější Chicago je stále nadprůměrným seriálem, který ponejvíce stál na výborném Mandym Patinkinovi alias Jeffrey Geigerovi, po jeho odchodu stále přetrvala jistá kvalita, ale již ne ta nadprůměrnost (25.02.2005)

Nemocničné série ma nikdy príliš nebrali. No prišiel David E. Kelley a vymyslel Chicago Hope. Oproti značne priemernej Pohotovosti vsadil na detailné zábery operácií, svojský humor, bizarné prípady a "pošahaných" pacientov. Až do odchodu M. Patinkina a smrti P. MacNicola to bolo geniálne. Potom už len mierne nadpriemerné. Nikdy to však nekleslo na úroveň ER. Je mi ľúto, ale Clooney a spol. mi vždy pripadali bez života a príliš umelí. (8.4.2004) (08.06.2004)