Záhada hlavolamu

Rok 2018 jsem si užil v duchu hesla „návrat do dospívání“ – přečetl / viděl jsem Harryho Pottera, Stranger Things, tématem Letní filmové školy byly horory pro dospívající (Stůj při mně, Dům plný strachu, Záhrobní komando)... A do této linie mi skvěle zapadla i moje dětská láska, Záhada hlavolamu. Kdo z nás, městských kluků, si nehrál na Rychlé šípy, nelezl do opuštěných baráků a nezaložil nějakou chlapeckou partu? Křivolaké pražské uličky, záhadný hlavolam, Širokova škraboška... Stačí ta slova vyslovit a příjemně mě zamrazí. Rozhodl jsem se tedy osvěžit si paměť a seriál jsem si po mnoha letech pustil. Otázka je, jestli to bylo správné rozhodnutí. Bohužel jsem totiž zjistil, že není tak dobrý, jak si ho pamatujeme. Herecké výkony skoro všech kluků toporné, chlapci navíc nejsou vždy vybráni v souladu s předlohou (vyčouhlý Mirek Dušín), hihňají se i v dramatických situacích... To by se ovšem dalo přejít, protože to má jisté „novovlnné“ neherecké kouzlo. Horší je, že tvůrci jako by nevěděli, jak vytvořit seriálové napětí. Tzv. cliffhanger tu neexistuje, příběh většinou prostě najednou skončí, protože uplynulo 20 minut, a to i v těch nejméně napínavých situacích, jako když si třeba Šípy jen čtou kroniku. Nakládání s filmovým časem je tak nějak podivné - první tři minuty se shrnují minulé díly, poslední tři minuty jsou titulky a zbývá tedy zhruba čtvrthodina, v níž často chlapci prostě jen jdou nějakou temnou chodbou. Dobrým příkladem je díl pátý. Na začátku sice od zvoníka poprvé slyšíme jméno Jan Tleskač, ale po zbytek dílu už jen sledujeme kluky, jak lezou kanálem a šokující pointou je, že otevřou dveře… Díl šestý pak pokračuje tím, že otevřeli dveře, zjistili, že jsou v kapli a zase asi osm minut s baterkami chodí po temné kapli… Když se to vezme kolem a kolem, příběh není zas tak zábavný, jak by se zdálo: Šípy najdou nějakou kroniku, kde je napsáno, že mají jít za zvoníkem a do Přístavní, tak jdou za zvoníkem a pak do Přístavní, tam najdou deník, z nějž se dozví, že mají jít zase jinam… Skutečně dramatických okamžiků (Široko, Červenáčkova „zrada“) je vlastně v seriálu dost málo. Stopáž je trochu přepálená. Podle zajímavostí na zdejším webu ostatně seriál měl mít pouze sedm dílů, ale protože vybudovat v ateliéru celá Stínadla stálo hodně peněz, dostali filmaři za úkol, natáhnout ho na dílů devět. Na výsledku to je bohužel trochu znát. Přes to všechno se ovšem nedá hlasovat průměrně – jak jsem napsal výše, toto dílo je pro mnoho kluků několika generací srdcová záležitost. Ve spojení dospívání a mystéria; v tom, že se nebojí dětem předkládat témata jako zrada, strach a smrt, je pravým předchůdcem všech těch Potterů a dalších záležitostí, co jsem jmenoval výše. (03.03.2019)

Pro mě jeden z nejlepších tuzemských seriálů, ze kterého Foglar doslova dýchá. Ta tajemnost, místy až hororovost v kombinaci s nebarevným filmem... tohle jinak, než za plný počet ani nejde. Kultovní záležitost a doslova povinnost pro všechny milovníky kvalitní a napínavé podívané. 95% (05.05.2012)

Nezapomenutelné, legendární a geniální Rychlé Šípy. K jejich komiksům a knížkám mě ještě jako mladé dítko přivedl můj starší bráška. A já mu za to velmi děkuji a nikdy mu to nezapomenu. Stínadla se bouří a Tajemství Velkého Vonta. Mirek, Jarka, Jindra, Červenáček a Rychlonožka. Bratrstvo Kočičí pracky v sestavě Dlouhého Bidla, Štětináče a Bohouška:) Jan Tleskač a jeho létající kolo. Podivný Em a záhadný Širokko. Tajemná Stínadla a Vontové. Žluté špendlíky, Žlutý květ a Kostel Sv. Jakuba. A především také ten hlavní, malý a legendární předmět. Ježek v kleci. Jako fanynka Rychlých šípů jsem velmi potěšena, že vznikl takto podařený a notnou dávkou atmosféry a skvělé hudby obdařený seriál, který se tomuto jejich nejdobrodružnějšímu pátrání věnuje. A obrovské množství klasických hlášek, pojmů, postav, spojitostí či významů jsou pro fanouška danou povinností:) Svět by tak strašně moc potřeboval hochy, jako jsou Rychlé Šípy. Jenže by nejspíš stejně v dnešní zkažené době nevydrželi. A i se svými zásadami a vlastnostmi, jako čestnost, boj proti bezpráví a pomoc slabším by v takové převaze zla, špatností a bezohlednosti neměli nejmenší šanci... "Ježek v kleci je můj, jenom já mám na něj právo!", "Jeden z nás zůstane doma." - "A kdo to bude?" - "Ty, Červenáčku." - "Já, proč zrovna já?" - "Protože ty jsi tam byl VČERA!" :) (22.07.2011)

"MIRKU, ALE TADY JSOU JEN ČTYŘI ŠPENDLÍKY..." Knižní předloha je mojí nejoblíbenější dětskou četbou vůbec, takže tenhle seriál nemůžu nemít rád, i když hodně zjednodušený scénář, zastaralá technická stránka (dlouhé záběry, málo střihů, zjevně ateliérová Stínadla), podivné obsazení dospělých herců do rolí Vontů a proměnlivé herecké výkony ještě umocňují naivitu, která bývá předloze vyčítána. Tvůrci se rozhodli propojit obě knihy do jednoho celku s tím, že si z obou vybrali to nejlepší a to nám ve svižném, ne nutně původním sledu servírují, takže třeba Široka se dočkáme už ve druhé epizodě. Spousta věcí se samozřejmě do scénáře nevecpala (psaní Tam Tamů, Bratrstvo Kočičí pracky) a tvůrci odolali i natočení notoricky známého seznámení jednotlivých členů ikonického klubu, třebaže nám na úvod dopřáli několik klasických epizodek z rychlošípáckých komiksů (divadlo, samoletka, lovení bobříka odvahy...). Atmosféra ateliérových Stínadel (z těch kulis měli po natáčení udělat zábavní park) každopádně nemá chybu. (15.12.2009)

Seriál má své mouchy, ale nostalgie pracuje a ponurá Stínadla jsou v černobílém provedení nádherná. Maska Širokka byla působivá, ale pro mne byl nejstrašidelnější nedlouhý záběr, kde se do obrazovky obrátil muž s vyrážkou/nádorem na obličeji. To ve mně hrklo. Velkou chybou je absence Bratrstva kočičí pracky. Jak je mohli tvůrcové seriálu vynechat? (02.01.2010)