Záhada hlavolamu

Foglarovky jsem měla příležitost číst až po revoluci, naštěstí jsem tou dobou stále ještě byla dítě a tito kladní hrdinové a jejich dobrodružství mi měli co nabídnout. Trochu mě mrzí, že se ke mně "Rychlé šípy" nedostaly přece jen o něco dřív... Seriál jsem si oblíbila, učarovala mi temná atmosféra Stínadel, záhadný příběh a tehdy mě nikterak netrápila ona celková naivita a přeslazenost "Rychlých šípů" (to až o několik let později se ze mě stal cynik se zálibou v záporných postavách:-)). Trošku mi haprovalo obsazení některých rolí - jak třeba mohl Václav Sloup hrát ve svých 33 letech kluka o polovinu mladšího; to skutečně nesehnali nějakého mladšího nebo alespoň mladě vyhlížejícího herce?;-) Příjemná klasika, lepší než většina seriálů pro děti natočených po revoluci. 79% (03.07.2009)

Jsem přesvědčený, že tato verze tohoto kultovního filmu je verzí nejlépe zpracovanou a to po všech možných stránkách. Od hereckého obsazení až po tajemnou atmosféru u které jsem se jako malý opravdu dost bál. Precizně natočené dílo, které je opravdu dotažené do konce a z kterého , když na něj koukám cítím určité tajemno, které Foglar ve své knize tak perfektně vylíčil. Když jsem četl Foglarovu klasiku vždy jsem se octl v úplně jiném světě a pokaždé na mě dýchla určitá temná atmosféra, kterou tak brilantně dovedl režisér tohoto snímky převést na plátno a patří mu za to obrovský dík, neboť jde opravdu o vyjímečný kousek! (28.11.2004)

Komiksové Rychlé šípy jsem zbožňoval a i teď se k nim občas vracím, knižní Záhadu hlavolamu a další dvě pokračování jsem přečetl mnohokrát (stejně jako většinu Foglarovek), a proto se není čemu divit, že i televizní zpracování se mi hodně zalíbilo. Tedy, vlastně je se čemu divit, protože zfilmovat tuto knižní předlohu tak, aby se jí výsledek svou atmosférou alespoň přiblížil, je téměř nadlidský výkon. Hynku Bočanovi se to povedlo. (09.01.2009)

Jako pro malýho kluka pro mě byla modlou celovečerní verze z roku 1993, která mě nepřestávala mrazivě fascinovat. Seriálová verze mi naopak celé dětství unikala - nejspíš proto, že byla černobílá, televizní a že tam hráli dospělí herci. Až nyní jsem se rozhodl rest napravit a pustit si všechny díly. Zážitek byl sice poněkud uhlazenější a méně morbidní, ale na druhou stranu, seriál se může pochlubit unikátní atmosférou ateliérových stínoher a až expresionistických vizuálních náznaků a hlavně kvalitnějším hereckým i typovým obsazením hlavních postav. Zpočátku sice je trochu statičtější, s kolísavým tempem a minimem akce, ale od pátého dílu se Bočanovi podařilo dosáhnout působivého tahu na branku a velmi dobře dávkovat napětí a plnohodnotně rozvíjet dějové situace. Především epizody z vontské války, Tleskačova deníku a honu na Široka jsou na televizní produkci až nezvykle dynamické a vynikají na pozadí klaustrofobických ateliérových scén. Kultovní předloha se tak dočkala poctivého i vynalézavého zpracování s trvalou hodnotou, které oproti filmové verzi lépe odpovídá duchu předlohy (včetně mírné naivity a úsměvnosti) a méně sází na efektní pojetí a nadsazené dramatizování. To však neznamená, že bych výrazněji přehodnotil Kotkovu verzi z roku 1993, jež je pro mě stále povedenou adaptací přizpůsobenou modernějšímu a trochu odrostlejšímu divákovi i výraznějšímu tempu nutnému pro celovečerní stopáž. (29.09.2013)

"MIRKU, ALE TADY JSOU JEN ČTYŘI ŠPENDLÍKY..." Knižní předloha je mojí nejoblíbenější dětskou četbou vůbec, takže tenhle seriál nemůžu nemít rád, i když hodně zjednodušený scénář, zastaralá technická stránka (dlouhé záběry, málo střihů, zjevně ateliérová Stínadla), podivné obsazení dospělých herců do rolí Vontů a proměnlivé herecké výkony ještě umocňují naivitu, která bývá předloze vyčítána. Tvůrci se rozhodli propojit obě knihy do jednoho celku s tím, že si z obou vybrali to nejlepší a to nám ve svižném, ne nutně původním sledu servírují, takže třeba Široka se dočkáme už ve druhé epizodě. Spousta věcí se samozřejmě do scénáře nevecpala (psaní Tam Tamů, Bratrstvo Kočičí pracky) a tvůrci odolali i natočení notoricky známého seznámení jednotlivých členů ikonického klubu, třebaže nám na úvod dopřáli několik klasických epizodek z rychlošípáckých komiksů (divadlo, samoletka, lovení bobříka odvahy...). Atmosféra ateliérových Stínadel (z těch kulis měli po natáčení udělat zábavní park) každopádně nemá chybu. (15.12.2009)