Střetnutí na Farpointu (S01E01)

Nová generace je mou nejoblíbenější sérií ze všech Star Trekovských (a to příšerně pitomým záporákům Ferengům navzdory) a pilotní díl je ... Dost rozpačitý, jako kdyby se tvůrci rozhodli přiblížit divákům pouze polovinu postav (nejvíc patrno je to u porovnání DATa a Worfem, kdy je prvnímu dán docela velký prostor, takže se dokonce tvůrci sníží k tomu, že ho nechají pronášet věty o tom, jak by chtěl být člověkem a oproti tomu nepadne ani slovo jak se dostal rodilý Klingon mezi důstojnický sbor na lodi Hvězdné federace), budiž, je to tím, že nová generace má postav poměrně dost, ale stejně to zamrzí. Krom toho je tu málo otravného Wesleho Crushera (o díky Odine) a padouch, který je egomaniakální idiot (přičemž jeho egomaniakalita je pro děj plusem, idiocie mínusem), navíc se to celé rozběhne hrozně rychle a místo nějakého úvodu a seznámení s lodí se už ve čtvrté minutě (včetně znělky!) řeší peripetie s bondovsky znějícím záporákem Q. Osádka vedená Jean-Luc Picardem to umí i líp. (15.09.2014)

Pilot k novému Star Treku, v době kdy byla po čtvrtém filmu Kirkova posádka na vrcholu. Na první pohled plně pod taktovkou Gena Roddenberryho. Ačkoli se posádka změnila jak nejvíc to šlo, základní schéma epizody se stále hodně podobá TOS, stejně jako papundeklové kulisy a pípavé zvuky, doplněné nekvalitními syntetizátory. Pokrok ale přece jen přinesl design lodí vytvořený počítačem. Minisukně se ještě podařilo udržet, ovšem pouze za cenu toho, že se v nich museli objevit i muži. Troi jí asi nemůže mít kratší a v posledním záběru se v ní mihne i Tasha, obě ale naposledy. V budoucnosti sice Troi zakryje spodek, ale odkryje vršek. Samozřejmě nemohl chybět nějaký cross-over s TOS, o který se postaral McCoy. Pilot samozřejmě představuje i spoustu novinek - Q, Betazoidy, zmínka o Ferengi, kteří měli být prvně hlavními nepřáteli Federace. A také simulátor, který se vlastně už objevil v TAS. Bohužel né všechny novinky jsou pozitivní. Kapitánu Picardovi šoupli na loď děti a nejen on z toho nemá vůbec radost. Střetnutí na Farpointu je jen takový můstek mezi TOS a TNG, který se postupně začne ubírat svojí vlastní cestou. (10.01.2006)

Televizní delší díl je naprosto nesrovnatelný s pozdějšími filmy a dnes už nám přijde velmi úsměvný. Myšlenka děje byla ve své podstatě velmi jednoduchá, ale než se k ní divák propracuje, trvá to hodně světelných let. Nová posádka lodi Enterprise se teprve seznamuje s novou lodí a postupně sbírá své budoucí hlavní členy. Poté se všichni společně vydávají na ke stanici Farpoint, který má federace převzít. Jenže posádka a zvláště kapitán Jean Luc Piccard jsou nuceni vykonat zkoušku, kterou na ně ušila kdosi z daleko vyspělejší civilizace. Kromě úsměvných triků mě hlavně zklamal děj, který není vůbec napínavý, je vláčný a také herecké projevy jsou spíše k smíchu. Patrick Stewart si na roli teprve zvykal a zde podal docela děsný herecký projev. Jde tedy pouze o delší televizní díl bez jakéhokoli překvapení. (04.07.2006)

Spoiler alert. Vynikající začátek. V průběhu prvního dílu je nám velmi přirozeným způsobem představena u každého podstatného člena posádky jedna osobní věc nebo vlastnost, čímž je dosaženo sžití s postavami. Také si užijeme rozdělení lodi při maximální rychlosti a demonstraci zbraní, což představí technickou stránku věci. A nakonec zajímavý příběh, který je krásně a citlivě zakončen. V tomto ohledu absolutní známka. Hodnocení jsem se rozhodl snížit hlavně proto, že celá zápletka stojí na pozdějším příletu jakési lodi, která je ještě navíc v jiné než své přirozené formě. Kdyby kroužila okolo Farpointu od samého začátku (což bych od zoufalé bytosti s uvězněným partnerem čekal), mohla by epizoda skončit mnohem dříve. (10.10.2023)

No, já si bych si raději ohledně nebrakovosti, kvalitního příběhu či dobrých triků nic nenalhával. Nic z toho pilotní díl Nové generace nemá. Navíc všechny postavy budoucího seriálu zde působí, alespoň na mě, dost nesympaticky (a takřka ubohost toho, co souvisí s Qéčkem, je do peklavolající), ale co potěšilo nejvíc, vyjma povznášejícího závěru, byla chvilková přítomnost DeForesta Kelleyho jako admirála McKoye, která mi způsobila aspoň na pár vteřin obrovskou duševní radost a zároveň smutek....něco jako, kdybyste najednou spatřili svého mrtvého dědečka. (09.05.2008)