Sopranovci

Ještě že Gandolfiniho dotáhli zpátky, když z konkurzu odešel! Ne že by to i bez něj nebyla přehlídka úžasně obsazenejch rolí (předně z Paulieho a Silvia učůrávám blahem), ale buďme upřímní, to on dává tomuhle seriálu se svým energickým cholerismem, pískáním v nose a smrtícíma hláškama ty pravý grády. No a pak samozřejmě brilantní scénář, kterej se hemží skvělou parodií na moderní mafii a americkou společnost, ale i trefnými a dramatickými momenty. Ono vůbec začít mafiánskej seriál scénkou u psychiatra, kde si boss řeší problémy s matkou a vykládá o svých pocitech (a občas u toho přiškrtí doktorku a rozfláká nějakej ten nábytek), je nápad stejně neotřelej, jako geniální. Vlastně mě, co se týká Sopranů, napadaj jenom dvě negativa: Za prvý, je to příšerně návykový, takže teď nečučím prakticky na nic jinýho. Za druhý, vypadá to, že zase jednou budu muset přistoupit k tomu bolestnému úkonu a prohrabat svou seriálovou topku, protože nedat do ní Sopranovi, to bych se asi musela dobrovolně objednak na návštěvu k Jennifer Melfi... (09.12.2011)

Sopranovi jsou pro mě i po letech ukázkou toho nejlepšího castingu, kterého se nám kdy v seriálech dostalo. Obsadit do několika desítek rolí neznámé Italoameričany a do jejich čela poslat toho "největšího" z nich, Gandolfiniho, vypadalo na první pohled možná riskantně, ale právě toto rozhodnutí ve výsledku předznamenalo zlatý věk quality TV. Tony, Chris, Carmela, Paulie, Ralph... žádný slabý článek zde jednoduše nebyl a pokud vás zaujali během 1. nanejvýš 2. dílu, dostalo se vám nejlepší mafiánské zábavy, která kdy vznikla. Tempo nastavené na začátku si seriál bez kolísání udržel až do finále. (30.12.2013)

Čím se liší Sopranos od ostatních mafiánských klasik? Napadají mě dvě věci. Maximální využití toho, že se jedná o seriál, tedy tvůrci mají mnohem větší prostor k prokreslení postavy a situace okolo byznysu. A také ta kouzelná práce s cynickým, v některých momentech až nihilistickým humorem. Je to patrné od prvního momentu a trefilo se mi to do vkusu. Jemný podtón každodenní lidskosti. Připomenutí, že i kápo může řešit nevděčné děti, protivné rodiče atd. A samozřejmě do toho přidejte výborné herce, chytrý scénář a skvělé hlášky. (01.11.2021)

Seriál je to návykový a zřejmě i dobře udělaný, ale pro mě osobně čím dál depresivnější. Už pár sérií si říkám, že být v takový společnosti bych vážně nechtěla. Stačí se jen špatně narodit nebo potkat nesprávný lidi a je to... a ty mafiánský rodinný vztahy, uáá! P.S.: Nejen, že je to jeden z nejdepresivnějších fimových počinů, co jsem kdy viděla, ale i nejneuspokojivější! Viz. závěrečná scéna O_o. (25.03.2015)

Těžko hledat jiná slova než nejlepší, fantastický, úžasný, nepropracovanějí apod. To jakou kvalitu si The Sopranos drží skrze všech 6 serií je dechberoucí. Človek si vybere Sopranos, protože má v oblibě gangsterky a očekavá, že dostane samé obchody s drogami, vraždy, nasilí a mafiánské pletky. Ono se toho v průběhu seriálu, co se těchto témat týče, stane hodně, ale přitom čistě o tom to není. Je to o životě lidí ve svých rodinách a jejich životě v "rodině". The Sopranos nejsou seriálem, který Vás hned po prvním díle ohromí a nepustí, ale postupně Vás vtahují s každým dílem, s každým jednáním o tom či onom, kdy s napětím sledujete co se stane dál. Dostanete dostatek času a prostoru, aby jste si našli tu svou oblíbenou postavu, protože, každá je zde výborně vykreslena do detailu a jejich rozličnost je neuvěřitelná ( věrný Sil, problemový Chrissy, pověrčivý Paulie, sociopat Ralph, Tonyho matka Livie a strýc Junior ). Famozní James Gandolfini je jen dalším lákadlem proč zvolit The Sopranos. PS: Pravděpobně nejlepší koncová scéna seriálu co jsem kdy viděl. Oblíbené postavy: Anthony ''Tony'' Soprano, Silvio ''Sil'' Dante, Christopher ''Chrissy'' Moltisanti, Johnny "Sack" Sacramoni, Carmela Soprano. ''Don't be suprise, all my of friends are murderers'' (23.12.2014)