Sopranovci

Tak tomuhle říkám seriálová sága. Člověk nesmí čekat v každém díle přestřelky a sekání prstů (i když na ně samozřejmě také dojde). Díky 86 padesátiminutovým dílům se divák dostane skutečně pod kůži všem postavám. Právě skvěle zahrané charaktery jsou hlavní devízou seriálu, ačkoli se v něm nevyskytuje snad ani jedna postava, která by se dala označit za kladnou. Sopranovi tak stojí v kontrastu proti Coppolově Kmotrovi, jelikož postrádají onu romantiku a poetičnost. Mafiáni vyměnili elegantní obleky za pestré šusťákovky a v zájmu zisku se dopouští těch největších sviňáren. Přesto mají Sopranovi neopakovatelnou atmosféru, neboť soudobá italská mafie stojí spíše na okraji zájmů tvůrců gangsterského žánru. Včera jsem shlédl poslední díl a mám nutkání začít od příštího týdne zase pěkně od začátku. Poslední scéna je zkrátka geniální (po internetu kolují její různé výkladové analýzy) a Don´t stop believing od Journey mi zní v hlavě doteď. (26.04.2013)

Mafiánská sága par excellence. Je rodina a rodina - která z nich je přednější, které můžu věřit a svěřit se se vším? Která z nich je více dysfunkční a ve které se víc lže? Každý díl přináší nějaký zvrat, posun, každá série má určité vyvrcholení a i již známé postavy dokážou znovu překvapit. Potěšilo mě i to, že se po Romanci a cigárách zase sešli Gandolfini s Buscemim. Plný počet i za to, že teď tu úvodní písničku ze znělky nemůžu dostat z hlavy! :) (01.05.2017)

Povětšinou skvělá zábava, někdy dost velká nuda a díly o ničem. Takoví jsou Sopráni. Za ty geniálně propracované charaktery by však bylo hříchem nedat seriálu plný počet. Navíc od třetí série dostává seriál pořádný říz. Civilní pojetí moderních gangsterů potěší a pro ty, co jsou unešeni Kmotrem či Scorseseho filmy, různé popravy, schovávání těl, vymahání dluhů, zastrašování...to vše zde najdete ve velké míře zabalené do sprosté mluvy, morbidního humoru, žrádla, drog a šukání. Zkrátka seriál pro všechny, koho zajímá organizovaný zločin a má silný žaludek. Já to většinou nemohl vydržet a pokaždé, když Tony seděl v nějaké restauraci/doma a ládoval se, musel jsem si dát s ním. The Sopranos mi zvýšili apetit....A ještě něco - čím pozdější série, tím kvalitněji odvedená práce. Ve své podstatě rarita. A ta závěrečná scéna...nostalgická laskominka. 1. série = 80% | 2. série = 90% | 3. série = 90% | 4. série = 90% | 5. série = 95% | 6. série = 95% (29.06.2010)

Istý užívateľ spomínal, že sa dostáva stále hlbšie do rodiny Sopranovcov, ktorá mu postupom času nie je až taká cudzia. Pre mňa to platí snáď pre všetky postavy, ktoré hýbu dejom a aj niektoré vedľajšie. Štandardný seriál o mafii sa zaoberá zločinom a nezhodou bossov kvôli obchodu, v The Sopranos ide o zobrazenie túžob, psychického stavu a nezhôd vyvolaných povahou postáv, len tak akokeby mimochodom dosadených do prostredia podsvetia. Obchody, postupné rozširovanie moci, či zobrazenie denného chleba postáv nie sú dôležité, focus je zameraný na narušenia psychického stavu postáv alebo udalosti, ktoré to vyvolali. Finálne verdikty nad postavami nepredchádzajú starostlivo naplánované akcie, ale vtipné zhody okolností, pri ktorých sa divák vie zasmiať prirodzeným dialógom. Rozhovory postáv bývajú často okorenené popkultúrnymi odkazmi a priamou debatou aj o obľúbených filmoch postáv, čím svoju faunu tvorcovia podkresľujú a vytvárajú ešte reálnejší obraz existencie svojich hrdinov. Kto je kto v spoločenskom rebríčku je divákovi predložené vtedy, keď sa má dozvedieť o vnútorných potrebách niektorej z postáv, čiže v pravý čas, aby mu táto informácia mohla prísť zaujímavá a užitočná. Zrada sa nezisťuje búrlivým priamym odhalením, je našepkávaná v desivých snoch spôsobených tráviacimi problémami a necháva diváka rozlúštiť kód surrealizmu. Scenáristi nikoho nenechajú pochybovať, kto je hlavná postava – dávajú jej prevahu vo väčšine epizód série. Až po objasnené vzťahov s ňou môžu mať ostatné postavy vlastné dejové línie. Seriálový unikát, na ktorý sa nezabúda. Dosť bolo rečí, choďte si vychutnať pohľad na Tonyho užívajúceho si kačice v bazéne. Musím dodať, že kto seriál nepozerá v originále, akoby ho ani nevidel, lebo sa oberá o italoamerický slang, originálnu dikciu Jamesa Gandolfiniho, Tonyho Sirica či hlas Stevea Buscemiho, ktoré nemajú obdoby. S odstupom času vnímam The Sopranos ako asi najlepšie stvárnenie témy boja otcovskej úlohy a líderstva v práci aj v rodine s krízou stredného veku a hľadaním vlastnej identity. (21.04.2018)

Je len hŕstka seriálov, po ktorých hodinovej epizóde sa cítim taký "najedený", ako po dvoch hodinách nejakého naozaj vydareného celovečerného filmu určeného do kín. Skvelý zmysel pre humor, scény, pri ktorých vás humor nečakane prejde a zamrazí vás, celá galéria pestrých vedľajších figúrok - no a pravdaže geniálny James Gandolfini. (22.12.2004)