Sopranovci

Tomuto sa hovorí "Mafiánska sága". Mám veľmi rád filmy z mafiánskeho prostredia, no toto je pre mňa absolútny vrchol, čo v danej problematike vzniklo. Aj keď vysoko oceňujem Scorseseho a Coppolove diela, žiadne ma nedokázalo tak vtiahnuť do diania v mafiánskom podsvetí. Absolútne skvelé herecké obsadenie na čele s Gandolfinim, ktorý pre mňa už asi navždy zostane Tonym Sopranom, nech bude hrať čokoľvek. Podobne aj ďalší herci vo väčších či menších úlohách hrajú tak skvelo a pritom prirodzene, že v momente uveríte, že sú to naozajstní zločinci. Raz si dám tú námahu a spočítam, koľko vrážd sa v tomto seriáli udialo, bude to riadne vysoké číslo, aj keď sa tu nekonali žiadne hromadné prestrelky, len obyčajné vybavovania účtov medzi "kámošmi". (11.06.2003)

The Sopranos je další seriál z produkce HBO, který řádně klame tělem. Není totiž tak docela o mafii, jak se o něm povídá, ale o jednom mafiánovi a jeho životě v rodině a v "rodině." To z něj tvoří docela tvrdý a nepřístupný oříšek, protože kdo čeká akci, mafiánské intriky, agenty, práskání, šokující twisty a obchod s drogami, ten se nedočká (respektive dočká, ale ne bezprostředně, naopak v rámci desítek hodin sledování), a na druhou stranu ten, kdo má rád life-like dramata o obyčejném žití, bude mít zřejmě velký problém se ztotožnit s kteroukoli ze svérázných postaviček Sopranovic italskoamerické katolické rodiny, která žije podle docela jiných hodnot než běžný český divák (tolerantní liberálka Meadow je se svými názory a životními postoji prakticky za černou ovci). Tím spíš proto, že takových devadesát procent mužského osazenstva jsou nesnesitelná hovada, počínaje hlavním hrdinou Tonym, přes Corrada, Christophera, Paulieho a Silvia, Tonyho synem AJem konče. Navíc i těch zbylých deset procent (Bobby Bacala, řekněme) se občas zachová tak, že musí hlavou kroutit každý, a dvě ženské se těm nesnesitelným chlapům minimálně vyrovnají (schválně jestli si tipnete, hm? Samozřejmě mluvím o Livii a Janice Sopranových). Ač ve skutečném životě byste v jejich přítomnosti rádi určitě nebyli a zřejmě byste většinu nejradši zabili, sledovat je na obrazovce se vám může dostat hluboko pod kůži, protože všechny ty postavy jsou výborně napsané a z velké části skvěle zahrané (nelze nevyzdvihnout přesného Jamese Gandolfiniho v roli Tonyho a dokonalou Edie Falco v roli jeho manželky Carmely), a osudy téhle rodiny a "rodiny" jsou vzhledem k tématu nepopiratelně zajímavé. Upřímně řečeno ale mnohem víc chápu ty, kteří po prvních pár dílech dávají jednu hvězdu, než ty, co už po prvním dávají pět. On totiž první díl sám o sobě skutečně nefunguje, vlastně ani celá první série. The Sopranos jsou běh na dlouhou trať, co odměňuje trpělivé a o přízeň netrpělivých stejně nemá zájem. Ve změti desítek rozkošných a rozkošně otravných postaviček rozehrává na pozadí mafiánského života pomalým tempem zajímavé životní osudy prostřednictvím přirozených interakcí jejich osobností (za všechny pár mých oblíbených, Carmela, Dr. Melfi (chemie mezi Lorraine Bracco a Gandolfinim je neuvěřitelná), Adriana, Vito, Johnny Sack) svým nekonvenčním způsobem a kašle na nepsaná pravidla moderních seriálů. Díky takovému pojetí se z prvních několika řad seriálu prakticky stává docela husté síto, kterým projde zřejmě jen docela malé procento diváků. Většina, která odpadne, těm to bude jedno. A menšina, která vydrží, ti tvoří fanclub tohohle seriálu. I mně osobně trvalo velice dlouho se do světa Sopranových dostat, ale ve výsledku skutečně šahali po těch nejvyšších metách. 90% (21.08.2011)

Povětšinou skvělá zábava, někdy dost velká nuda a díly o ničem. Takoví jsou Sopráni. Za ty geniálně propracované charaktery by však bylo hříchem nedat seriálu plný počet. Navíc od třetí série dostává seriál pořádný říz. Civilní pojetí moderních gangsterů potěší a pro ty, co jsou unešeni Kmotrem či Scorseseho filmy, různé popravy, schovávání těl, vymahání dluhů, zastrašování...to vše zde najdete ve velké míře zabalené do sprosté mluvy, morbidního humoru, žrádla, drog a šukání. Zkrátka seriál pro všechny, koho zajímá organizovaný zločin a má silný žaludek. Já to většinou nemohl vydržet a pokaždé, když Tony seděl v nějaké restauraci/doma a ládoval se, musel jsem si dát s ním. The Sopranos mi zvýšili apetit....A ještě něco - čím pozdější série, tím kvalitněji odvedená práce. Ve své podstatě rarita. A ta závěrečná scéna...nostalgická laskominka. 1. série = 80% | 2. série = 90% | 3. série = 90% | 4. série = 90% | 5. série = 95% | 6. série = 95% (29.06.2010)

Těžko hledat jiná slova než nejlepší, fantastický, úžasný, nepropracovanějí apod. To jakou kvalitu si The Sopranos drží skrze všech 6 serií je dechberoucí. Človek si vybere Sopranos, protože má v oblibě gangsterky a očekavá, že dostane samé obchody s drogami, vraždy, nasilí a mafiánské pletky. Ono se toho v průběhu seriálu, co se těchto témat týče, stane hodně, ale přitom čistě o tom to není. Je to o životě lidí ve svých rodinách a jejich životě v "rodině". The Sopranos nejsou seriálem, který Vás hned po prvním díle ohromí a nepustí, ale postupně Vás vtahují s každým dílem, s každým jednáním o tom či onom, kdy s napětím sledujete co se stane dál. Dostanete dostatek času a prostoru, aby jste si našli tu svou oblíbenou postavu, protože, každá je zde výborně vykreslena do detailu a jejich rozličnost je neuvěřitelná ( věrný Sil, problemový Chrissy, pověrčivý Paulie, sociopat Ralph, Tonyho matka Livie a strýc Junior ). Famozní James Gandolfini je jen dalším lákadlem proč zvolit The Sopranos. PS: Pravděpobně nejlepší koncová scéna seriálu co jsem kdy viděl. Oblíbené postavy: Anthony ''Tony'' Soprano, Silvio ''Sil'' Dante, Christopher ''Chrissy'' Moltisanti, Johnny "Sack" Sacramoni, Carmela Soprano. ''Don't be suprise, all my of friends are murderers'' (23.12.2014)

Tak tomuhle říkám seriálová sága. Člověk nesmí čekat v každém díle přestřelky a sekání prstů (i když na ně samozřejmě také dojde). Díky 86 padesátiminutovým dílům se divák dostane skutečně pod kůži všem postavám. Právě skvěle zahrané charaktery jsou hlavní devízou seriálu, ačkoli se v něm nevyskytuje snad ani jedna postava, která by se dala označit za kladnou. Sopranovi tak stojí v kontrastu proti Coppolově Kmotrovi, jelikož postrádají onu romantiku a poetičnost. Mafiáni vyměnili elegantní obleky za pestré šusťákovky a v zájmu zisku se dopouští těch největších sviňáren. Přesto mají Sopranovi neopakovatelnou atmosféru, neboť soudobá italská mafie stojí spíše na okraji zájmů tvůrců gangsterského žánru. Včera jsem shlédl poslední díl a mám nutkání začít od příštího týdne zase pěkně od začátku. Poslední scéna je zkrátka geniální (po internetu kolují její různé výkladové analýzy) a Don´t stop believing od Journey mi zní v hlavě doteď. (26.04.2013)