24

1. série - 85% - S velkým odstupem je až překvapující, jak syrová atmosféra přišla hned na úvod. Na rozdíl od následujících let, které jsou spíše ve znamení akčního thrilleru, je rozjezd více o základní psychologii a politických kličkách a akce funguje až ve druhém plánu. Základním problémem je tak jenom to, jak dokáže divák přijmout občasná klišé. Naštěstí jsou všechna servírována v tak atraktivním obalu, že nemám problém je do jednoho spolknout. Poslední dva díly jsou napětím napěchované do poslední vteřinky. 2. série - 90% - Akce o poznání přitvrdila, Jackova osobní tragédie mu přidala na drsnosti a neústupnosti, Kim stále funguje v rovinách "sexy" i "hysterická" najednou a nejlepší postavou se změnou strany stává Nina. Akčně vyhrocený závěr znovu dodává nádech téměř až nadčasovosti. 3. série - 85% - První polovina třetího dne přináší nového charizmatického parťáka, maximálně nepředvídatelnou zápletku a úžasnou záporáckou dvojici a díky tomu sahá po vrcholu. Ve druhé polovině se ale dostaví lavina schematických situací, které u CTU nemají co dělat a ve své předvídatelnosti občas dokonce nudí. Finále naštěstí přináší téměř nerozdýchatelnou katarzi, která výslednému dojmu přidává nezanedbatelné body navíc. Pocit završení příběhu je dokonalý. A to ještě mělo zlaté období teprve přijít. 4. série - 90% - Zdání, že na konci třetího dne mělo vše skončit, bylo naštěstí jenom zdáním. CTU tentokrát dostává za protivníka velkého vytrvalce, který spojení "hlavní záporák" dodává úplně nový rozměr. Jedinou výtkou jsou tentokrát postavy. Ať už zbytečně protahovaní Arazovi nebo Jackova nová partnerka. Její opakované proměny celkového pohledu na věc kvůli bývalému manželovi trochu kazí pocit reálně vyhlížející vztahové zápletky. Největší sílu má ale příběh ve chvílích, kdy se vrací staří známí a také s houstnoucí noční atmosférou. Kdo by po neskutečném finiši hádal, že to příště může být ještě lepší. 5. série - 100% - Nezastavitelná jízda od šokujícího úvodu až po emocemi nabitý závěrečný díl. Nejlepší záporák (souboj žáka a učitele), nejlepší atmosféra (nikdy nevíte, která z vašich oblíbených postav to odnese příště) a jednoznačně nejlepší série. A velmi temně otevřený konec. 6. série - 65% - Do jisté míry návrat ke kořenům ve smyslu dávání důrazu na rodinné vztahy. Nezanedbatelně lepší efekty a tentokrát už dokonce mírně překvapující brutalita, u které asi fanoušci prvních sérií nestačí žasnout. Co je ale nejdůležitější - nejhorší série. Po efektivním úvodu jsem v prostřední třetině dne nabyl dojmu, že to tentokrát všechno nevyšlo tak jak mělo a seriál svou sice šťavnatou, ale bohužel i repetetivní všehochutí všeho, co už bylo v předchozích sériích viděno, zbytečně zápletku natahuje. Poslední dily se ale naštěstí rozjely do nevídaných obrátek a závěrečných deset minut je svou jedinečnou atmosférou neopakovatelných. Proto se ve mně melou dva ostré protiklady. Na jednu stranu mi tvůrci ukázali, že ještě umějí vymýšlet dostatečně nervydrásající zápletky, ale na druhou už bych nerad zažil ten pocit, že se mi na další díly ani skoro nechce dívat. Redemption - 70% - To, že Jackovi ublížila stávka z áčkových seriálů snad nejvíc, víme všichni. Proto s jeho prvním záběrem přichází očekávané nadšení, že se i z téhle podpásovky nakonec vylízal. Pořád umí přitvrdit muziku za správnou věc, vzít do ruky cokoli, s čím se dá zneškodnit nepřítel a jakmile má blízko někoho, s kým se osud nemazlil, nebezpečně rychle jihne. Protože jsem ale zastáncem klasického looku Los Angeles, musím jedním dechem dodat, že přemístění do téhle lokace asi nebyl nejšťastnější nápad. Všechno už jsme totiž viděli v Krvavém diamantu, Hotelu Rwanda nebo Městě bohů a ani vysoce politická dějová linka tentokrát nic překvapivého nenabídne. Těžko se zvyká na to, že i Jack Bauer může přijít s (jenom) příjemným průměrem. Přesto není třeba Redemption zatracovat, protože je to ve své podstatě pouze předkrm pro fanoušky, celovečerní prequel. A na takové poměry je ta kvalita naopak vysoká. 7. série - 80% - Poprvé bez stálého prostředí, poprvé s podezřelým návratem ze záhrobí, ale posedmé v podobné řece. Nebýt v celém teroristickém snažení zapletena jedna důvěrně známá postava, tak mám s další situací ve stylu "Amerika je v ohrožení a nemáme tušení co s tím dělat" asi už trochu problém. Víc než kdy předtím tak platí, že čím víc má divák rád Jacka, tím víc si sérii užije. Navíc s dokonale napsanou Renee Walker po boku mu to už dlouho takhle nešlapalo. A tak i když nové postavy občas silně lezou na nervy a překvapivé zvraty vypadají poněkud vykonstruovaně, není kam spěchat. Závěr vše vysvětluje velmi uspokojivě a říká, že vůbec nic není ve světě černobílé. Tahle na první pohled banální věta je v podání tvůrců 24 velmi emocionální záležitostí. 8. série - 90% - Triumf. Přál jsem Jackovi další kvalitní sérii. Po nerozhodném začátku jsem si přál dobrodružství na úrovni sedmé série, po překvapivě rozpačité první třetině a oznámení, že osmý den bude posledním, pak odchod alespoň důstojný. Jenže to všechno mi teď přijde jako komentář k nějakému jinému seriálu. 24 se totiž po zásadním twistu otočila o 180°, přidala na tempu, hereckých výkonech, zvratech a hlavně napětí a přinesla mi jeden z vrcholů celé show. Z nenáviděné postavy je prvotřídní protivník, nesmyslně rychlé střídání bossů v popředí získává překvapivé pointy a když už se zdá, že se v CTU po nějaké době jede na maximum, přijde Jackova fatální one-man-show, která nám ukáže, že jsme ještě ani nezačali. Ve výsledku tedy jedno z nejlepších Bauerových období vůbec a trochu překvapivá událost této seriálové sezóny. Kdyby se končilo po šesté nebo sedmé sérii, pořád by Jack zůstal hrdinou. Takhle si ale geniálním finišem udržel místo jednoho z největších králů seriálové historie. Kdo mohl tušit, že začne stanici Fox ohledně pokračování svrbět ruka tak moc, že přijde ten nejkrásnější dárek. Live Another Day - 90% - Řeči o restartu nebo samostatně fungující minisérii byly falešnější, než bych kdy hádal. Do děje se vrací postavy, co absentovaly už celé roky, vedlejší linky přináší z minulosti nejtemnější duchy a vůbec celé schéma úvodních dílů připomíná klasické dny původní 24 tak moc, jak jen je to možné. Teroristická skupina tak může hrozit světu nejrůznějšími zbraněmi či výbuchy a i ve chvíli, kdy je pro většinu lidí jen pouhou pověstí než reálným člověkem, musí zaskočit Jack Bauer. A přestože jsem se nepatrně zdráhal, nadšení z akčních scén či nostalgických narážek krotil a u technických zkratek či prostředků občas kroutil hlavou, nakonec jsem se nechal pohltit i já. Závěrečné tři epizody totiž nabízí esenci všeho, co mě k těmhle tikajícím hodinám před lety připoutalo. Dokonalou audiovizuální stránku, napětí doslova do poslední vteřiny a emocionální zážitek, z jehož intenzity je mi chvílemi skoro až mizerně. Ty chvíle, kdy nutnost a zápal pro záchranu jiných lidí překročí vlastní potřebu štěstí či dokonce života, fungují perfektně i podeváté. Pátou hvězdu si trochu překvapivě vysluhuje William Devane, který v necelých pětasedmdesáti letech bez problémů charizmatem uzemňuje celý personál Bílého domu. (10.01.2006) (menej) (viac)

"Právě teď teroristé plánují atentát na prezidentského kandidáta. Má dcera zmizela a lidé, se kterými pracuji, v tom všem možná mají prsty. Jsem federální agent Jack Bauer. Dnešek bude nejdelším dnem v mém životě." Těžko vyjádřit náklonnost, kterou chovám k tomuto seriálu. To už není jen počáteční zamilovanost do něčeho nového, je to sedmiletý vztah, kdy si stále opakovaně přiznávám, že Dvacet čtyřka není jen "bez jakýchkoli pochyb s obrovským náskokem dvaceti koňských délek daleko nejlepší AKČNÍ seriál v historii", jak napsal můj oblíbenec jahol, ani "nejlepší seriál posledních let", jak to vidí Tom Hardy, ani "nejlepší americký seriál všech dob", jak ho popisuje Woody. Čtyřiadvacítka pro mě ztělesňuje nejlepší seriál, jaký jsem kdy viděla, nehledě na žánr, dobu natočení či místo původu. Samozřejmě, jsou tu jistá zakolísání, doba, kdy si říkám, jestli ho přece jen hodně nepřeceňuju, jenže pak se dostanu k další řadě, během týdne ji zkouknu celou a veškeré pochybnosti se rozplynou. Jak ale tvrdil i Sókrates, s odpovědí vyvstávají nové otázky, a tak tu sedím, píšu tento komentář a přemýšlím, proč se seriál u nás dočkal tak vlažného přijetí (72%), zatímco všechny ostatní dramatické série, které by bez jeho úspěchu na druhé straně Atlantiku pravděpodobně nevznikly, v ČR vyvolávají nadšení. Jinde ve světě je tomu obráceně, na IMDb má Čtyřiadvacítka se svými 8.9/10 hodně silnou pozici. Proč tomu tak je? Těžko říct. Snad se někteří Češi neztotožňují s myšlenkou patriotismu, kterým je tento seriál až po okraj naplněn. Snad některým vadí, že každý díl netrvá hodinu, jak bylo inzerováno, ale vždy několik minut přeskočí. Nebo se snad prostě nedokážeme smířit s tím, že hlavní hrdina svými schopnostmi předčí i zásahové komando. Přitom v žádném jiném dramatickém seriálu není vtlačeno tolik emocí jako právě ve 24 a málokterý hlavní hrdina tolik působí jako docela obyčejný člověk s pocity. Stejně tak tam, kde většinou scénaristé trpí nejistotou o budoucím vývoji děje, právě Dvacet čtyřka boduje. Neznám snad žádný jiný seriál, kde by první řada ovlivňovala třetí, minoritní zápletka ve čtvrté určila konec páté a děj páté byl ještě rozšířen o nové podrobnosti v sérii šesté. Tvůrci mají prostě zatraceně dobře promyšleno, co přijde, navíc dokáží do postav reflektovat i to, co už se odehrálo, takže pokud byl Jack Bauer jistou dobu mučen, je velká pravděpodobnost, že o několik dílů později nebude schopen podobnými praktikami vyslýchat podezřelé. Damn it! Tento komentář už je teď sakra dlouhý, tak to nebudu ještě protahovat, a jen budu doufat, že výbornou kameru, střih, režii, hudbu a herecké výkony zmíní ve svých komentářích jiní. Ačkoliv jednu poznámku na závěr si neodpustím. Zatímco komunita na ČSFD vyzdvihuje hlavně temnou pátou sérii (pravda, zabít polovinu hlavních postav v prvních 30 minutách prvního z čtyřiadvaceti dílů a ještě se nelítostně obout do politiky USA je odvážné), já budu navždy nejvíc milovat komorní první sezónu, kdy na Jackovi nezávisely osudy lidí na celém západním pobřeží USA, ale "jen" život jednoho amerického senátora. Je vysoce pravděpodobné, že jsem silně neobjektivní a jen mě k této řadě poutá jakási nostalgie, která mi zatemňuje úsudek, nemůžu ale zapomenout, jak revoluční mi tehdy přišla, a závěr posledního dilu mi v hlavně doznívá ještě po letech (ony konce sérií jsou u Dvacet čtyřky všeobecně velmi povedené). Na druhou stranu jen nostalgie to asi nebude, nedávno jsem se dostala k první řadě znovu, shlédla několik prostředních dílů a skákala jsem nadšením. Z toho, jaké emoce dokázali scénáristé vystřískat z obyčejné scény, kde Jack zachraňuje svou rodinu. Z toho, jak vynalézavý hlavní hrdina musel být, aby porazil byť jediného nepřítele. A nakonec i z toho, že každých deset minut nepřišel další zvrat. A tak, ačkoliv si uvědomuju, že je publikum hladové a chce stále zběsilejší tempo a více mrtvých, by mi vůbec nevadilo, kdyby se seriál zase jednou vrátil do těch starých kolejí s jediným zrádcem a zdánlivě jednoduchým úkolem. "Jsi prokletý, Jacku. Všechno, čeho se jen dotkneš, končí smrtí." 1. řada 120% | 2. řada 90% | 3. řada 95% | 4. řada 90% | 5. řada 110% | 6. řada 80% | 7. řada 75% | 8. řada 100% Epilog 4. června 2010: Omlouvám se, pokud následující text bude jen snůška keců, ale tak sentimentálně jako po skončení posledního dílu poslední řady jsem se snad nikdy necítila. S Jackem jsem strávila nějakých osm let života a víc než 8 x 24 hodin, jelikož nejednu epizodu jsem si s radostí zopakovala. A teď bych si nejradši dala osmidenní maraton, protože vývoj, kterým tato série prošla, je strhující. Když začala jít po páté sezóně kvalita lehce z kopce, bála jsem se, že Jack neodejde na vrcholu, a první polovina osmé řady tomu bohužel napovídala. Šestnáctý díl mě ale vykolejil, sedmnáctý emočně roztřískal a při pozpátku odbíjejích hodinách dílu čtyřiadvacátého jsem už měla slzy v očích. Děkuju celému týmu, který na tomto seriálu pracoval, a děkuju Kieferu Sutherlandovi za přivedení Jacka Bauera k životu. Byla to krásná doba. (30.01.2006) (menej) (viac)