Kriminálka Miami

Dle mého soukromého hodnocení stojí CSI:Miami na třetí pozici za CSI a CSI:NY. Na Las Vegas tenle mladší spin-off zdaleka nemá. Horatiovy hlášky jsou sice velmi cool, David Caruso mi ale svým toporným projevem někdy už začíná lézt na nervy (trochu mi přijde, že využívá herecké metody dle Joeyho Tribianniho...:). Zbytek osazenstva je patřičně miamsky sexy, ozvlášť Emily Procter s pistolí. (22.06.2007)

Ano... "Kriminálka: Miami" je opravdu velmi věrnou kopií "Kriminálky: Las Vegas" a já to vůbec nepopírám. Ale disponuje mnohem lepším (čti: živějším) výběrem písniček a narozdíl od "Las Vegas" dávají hlavní hrdinové najevo své city, díky čemuž jsou mnohem sympatičtější a mnohem snadněji přirostou k srdci. Co se týče herců, jsem nadmíru spokojená. Nemám výhrady snad k nikomu, ba právě naopak - David Caruso se slunečními brýlemi a psím pohledem je tak sympatický, až to tříská dveřmi. Takže v tomto případě se vůbec neostýchám říct: "Originalitu vem čert!"XD (25.05.2008)

Měním své hodnocení na odpad, protože jsem došel k názoru, že Kriminálka Miami, Kriminálka Las Vegas a všechny ostatní pořady tohoto formátu v sobě skrývají latetentní ideologizující tendence, které jsou formou pop-kulturního fenoménu nenápadně manipulují s podvědomím diváka. To dělá svým způsobem každé masově šířené dílo, v tomto případě ale pokládám obsah podvědomé manipulace za nebezpečný. Hlavní těžiště problému leží v proměně podoby klasické detektivky (jejíž obdobou je americká drsná škola) a jejích dílčích komponent v detektivní příběh tohoto nového typu. Základní okruh změn zasahuje: látku příběhu, způsob vyšetřování, proměnu dvojice chytrého a hloupého detektiva (popř. detektiva-samotáře) ve skupinu vyšetřovatelů s jedním vůdčím typem osobnosti. Již na výše jmenované přeměně vyšetřovatelů se ukazuje rozdíl: Namísto souboje jednoho geniálního jedince s jiným nastupuje systematizovaný a neúnavný tlak státního aparátu, který nepostupuje starým způsobem, ale hledá neustále hmotné důkazy a věděcky je kategorizuje. Postup logické dedukce je nahrazen mechanickým postupem předepsaným v protokolu o zajišťování důkazů. Zásadní na tomto procesu je jeho neosobnost a fakt, že racionalistický vědecký postup vždy dosáhne kýženého výsledku. Klasické detektivky, i když jsou často triviální, přinášejí v určitém momentu moment etického rozhodování. Vražda není vždy projevem zločincovy ďábelsky zlé povahy, ale je třeba shodou nešťastných okolností. Nové typy detektivního příběhu však takový moment nepřinášejí, vina je zde většinou jasně daná, úkolem vyšetřovacího týmu je shromáždit dostatek usvědčujících důkazů. Rozdělení rolí je vždy schematické. Nikdo nezůstává na pochybách, že každý, kdo se dopustí zločinu, bude státem potrestán. Trestající moc se nemýlí. (09.01.2009)

Horatio Cane a jeho pohled upřený do dálky - to musí strašit ze spaní každého zločince, jestli náhodou, stojící nad mrtvolou a rozhazující své nesmrtelné bonmoty, nekouká zrovna na vás a nečte vám vaše nekalé úmysly z očí... Jednu hvězdičku si to zaslouží, a druhou má Emily Procter, jinak chtít víc by bylo směšné... Tým lidumilů a nadpřirozeně soucítících vyšetřovatelů připomíná spíš CSI: Hippies, než Kriminálku.,. (22.06.2009)

Naprosto mimo realitu... Update: Ani nevím, co je na tom seriálu trapnější - řešené případy (hlavně způsob jejich řešení a těch technických hovadin, např. že čím více zazoomujeme fotku či video, tím bude ostřejší a detailnější:D), chování postav nebo ta "cool"režie. No asi úplně nejhorší je to, že rozřešení případu je téměř pokaždé dosaženo naprosto dementním a na první pohled nereálným získáním rozhodujícího důkazu (např. získání otisku prstu ze zrnivého a vůbec nekvalitního videozáznamu, OMG). Jinak Caruso je jako Horatio přímo otřesný... (24.01.2008)