Le Corbeau
The Raven
Le Corbeau
Réžia:
Henri-Georges ClouzotKamera:
Nicolas HayerHudba:
Tony AubinHrajú:
Pierre Fresnay, Ginette Leclerc, Micheline Francey, Héléna Manson, Jeanne Fusier-Gir, Pierre Larquey, Noël Roquevert, Pierre Bertin, Louis Seigner, Sylvie (viac)Obsahy(1)
Malé provinční městečko St. Robin žije poklidným tichým životem do té doby, než jeho obyvatelé začnou dostávat anonymní dopisy podepsané pisatelem Havran. Jedním z prvních adresátů je doktor Germain, který má poměr s manželkou svého kolegy a nelegálně se věnuje potratům. Když jeden z Germainových pacientů spáchá sebevraždu, městem začne prorůstat atmosféra podezírání, nervozity, vzájemného obviňování a strachu...
Druhý film slavného režiséra Henri-Georgese Clouzota HAVRAN (Le corbeau) byl mistrovským dílem, k němuž si Clouzot sám napsal scénář (ve spolupráci s Louisem Chavancem), přičemž vycházel ze skutečného případu ze dvacátých let ve městě Tulle. Příběh prostoupený atmosférou podezření a strachu, v němž vynikají nelichotivé portréty obyvatel maloměsta, kde se moudrost provokativně snoubí s cynismem a nepřímo se v něm útočí i na církev, byl velmi silný a pečlivě realizovaný. Na jeho výsledku se podíleli slavní herci té doby jako Pierre Fresnay nebo Micheline Francey, zaujala i Ginette Leclerc v roli lékařovy milenky, poctivou práci odvedli ale i umělci v menších úlohách.
Film se natáčel na jaře 1943, exteriéry byly pořízeny ve městě Montfort L'Amaury nedaleko Paříže, premiéru měl 28. září 1943. Zaznamenal značný ohlas a okamžitě byl napaden jako nemorální. Titul vyprodukovala společnost Continental Film, která pracovala pod německým dohledem a osobně německý ministr propagandy Goebbels podporoval jeho distribuci v zahraničí, ale překvapivě německá společnost Tobis odmítla uvést film v Německu právě pro jeho příliš temné vyznění. Zatímco za války se náhled na HAVRANA odehrával pouze v mezích halasné kritiky a odmítání, po osvobození byl přímo zakázán. Mimo jiné proto, že levicoví kritici v něm viděli odkazy na Hitlerův Mein Kampf, ale především s ohledem na vlastní nelichotivou nedávnou historii, kdy anonymy a strach dotvářely atmosféru v okupované Francii.
(argenson)
Recenzie (24)
Clouzotovy Ďábelské ženy mám hodně rád, ale Havran mě bohužel neoslovil. Ačkoli to mám jen hodinu a půl, táhlo se to nekonečně, nedostalo to ze mě žádné emoce a v podstatě vůbec mě to nebavilo. A závěrečné rozuzlení je takové... že mi bylo vlastně jedno, jak to skončilo. Ten film je podle mě beznadějně zaseklý v době svého vzniku a dnešnímu zmlsanému divákovi už nemá co nabídnout. ()
Jeden z nejslavnějších filmů vzniklých za německé okupace Francie. V prostředí maloměsta vzrůstá paranoia a vzájemná podezřívavost a nedůvěra prostřednictvím anonymních pomlouvačských dopisů. V kontextu doby a situace ve FR zajímavé dílo, ale na můj vkus příliš rychle nahozené a nepropracované vztahy mezi postavami (viz Clouzotovy Ďábelské ženy, s těmi jsme měl stejný problém). ()
Nepřekonatelná zloba a zášť se skrývá v lidské duši. Problém se nejen nadhodí, ale i identifikuje. Způsobem, jenž je přesný a v měřítku mravního kodexu tehdejší kinematografie nesmírně odvážný. Clouzot udržuje napětí do doslova poslední minuty, nápomocni mu s budováním husté atmosféry nejsou jen skvělí herci, ale hlavně báječně noirová stínohra Nicolase Hayera. ()
Zneklidňující drama o jazyce, který se obrátil proti lidem. Znesvěcené slovo, po desetiletí připravované o svou podstatu - jsoucnost - a nakonec se zvrátivší v neutichající hlučnou němotu nesouladných, neporozumivých promluv, zavládne v pravém rodném hnízdě své poskvrny, v maloměstě. V podobě lži, pomluvy či udání – ba v jejich pouhé možnosti – vytrvale rozkládá, vzdaluje a osamocuje všechny bytostně (a nevědomě) hladové po tom Slově pravém, integrujícím a vyjadřujícím. Povstává dav, „lidský hvozd, na jehož stromech visí ovoce smrti,“ jak napsal Ernest Hello již skoro o století dříve, věštící chmurný pád moderní epochy, z níž vymizelo posvátné mlčení a samota v Bohu. ()
Není divu, že se Francouzi na Clouzota po válce dívali skrze prsty. Poměry v malém francouzském městečku vykresluje s nestydatou jízlivostí. Na postavách mu nesejde, nikomu nestraní. Víceméně prohnilí jsou jeho perspektivou všichni (jen ženy trochu víc). Nebezpečným udavačem by mohl být prakticky kdokoliv. K odhalení skutečného pachatele se sice dobírá komicky velkou oklikou, ale detektivní linie je stejně podřazená té socio-kritické, poukazující na schopnost člověka zneužívat atmosféry strachu k páchání nejodpornějších zločinů. 75% ()
Galéria (19)
Zaujímavosti (13)
- V periodiku Le Canard enchaîné sa pri opätovnom uvedení diela v roku 1957 kritici zhodli, že „film má drsnú, ťaživú a noirovú atmosféru“. Skrz viaceré rozbory sú v ňom potvrdené rysy raného filmu noir ako konzistentne pesimistické rozprávanie, pokrivená morálka, kontrastné svietenie a kríza mužskosti. (Biopler)
- Dielo bolo vo Francúzsku odsúdené pre obscénne scény ako potrat a nízku morálku väčšiny postáv. Nemci v snímke videli škodlivú kritiku anonymných listov, príznačnú pre gestapo. Pre bojovníkov v protifašistickom odboji šlo o odporný, demoralizujúci a teda kolaborantský portrét Francúzska. (Biopler)
- Germanovo náhle nadšenie keď zistí, že Denise je tehotná, kým predtým prejavoval odpor k deťom spôsobený traumatizujúcou smrťou manželky pri pôrode, je podľa Noëla Burcha a Geneviève Sellier vyjadrením vzťahu k pro-rodinnej politike vichystickej vlády. (Biopler)
Súvisiace novinky
Noir Film Festival 2015 startuje již 20. 8.!
4 dny, 5 míst, 47 projekcí... Unikátní přehlídka filmů noir na hradě Křivoklát se blíží mílovými kroky! Třetí ročník festivalu, věnující se širšímu pojetí noirového fenoménu, startuje ve čtvrtek 20.… (viac)
Reklama