Sexuálne vzťahy

Nemyslím si, že jde o psychologický film, spíš ukázkový příklad tendence určité skupiny amerických filmařů, která v 70. letech adaptovala pro Hollywood originální postupy evropského modernistického/art filmu (viz THX 1138). Tělesné vztahy tak nemají klasicky strukturovaný děj, ani žádný dramatický oblouk. Jde spíš o „scény z nemaželských životů“ dvou hlavních hrdinů, které Nichols s Feifferem během sta minut proměnili z hledajících se dvacátníků v zoufalé čtyřicátníky. Jejich dialogy – i zpovědi adresované přímo nám, divákům (kameře) – přitom naplnili množstvím sexuální otevřenosti dříve v Hollywoodu nevídaným (nedosažitelným). Jen škoda, že za oběť jejich postupu padla jediná charizmatická a oduševnělá postava filmu ztělesněná Candice Bergenovou. (03.06.2021)

Mike Nichols je možno najvačší expert na medziľudské vzťahy, čo sa týka úprimnosti a "bezprikrášlenosti" ich podania, aký kedy v Hollywode nakrúcal. Možno spoločne s Kubrickom, lenže ten bol žánrovo všestrannejší. Film vystihuje nielen odcudzenosť doby, ktorú odvtedy môžeme nazývať modernú, jej typických predstaviteľov, mladých úspešných mužov a ich vzťahy, ale myslím, že vystihol aj moment, keď sa z človeka stáva osobnosť, ktorá ho poznamená viac, ako si možno pripustí a jeho bojujúcu prirodzenosť "preklopí" tým nesprávnejším smerom. To sa tu odohralo v prípade Nicholsonovej postavy. Tá Garfunkelova síce žije sporiadanejším životom, ale je stále pod silným vplyvom psychicky silnejšieho kamaráta a tak sú Telesné vzťahy výbornou psychologickou drámou a ukážkou života moderného človeka v modernej dobe zároveň. Rozplývať sa po neviem koľký krát nad trefnými dialógmi v Nicholsovom filme nemá zmysel. (27.08.2013)

Znám Arta Garfunkela jako zpěváka, kdy zpíval s Paulem Simonem. Oba vytvořili legendární dvojici, která se nesmazatelně zapsala do historie folkrocku. O tom, že také fušuje do herectví jsem nevěděla, nebo spíše jsem mu nevěnovala pozornost. Jak už říkal POMO, lidi se nemění, mění se jen prostředí okolo nás. Stejné problémy jako řešili Garfunkel a Nicholson, řeší lidi i dnes. Takže, je film stále aktualní a na jeho aktuálnosti nezmění nic ani čas. Bez Nicholsona by tenhle film nebyl vůbec zajímavý. On mu dává šťávu. (02.06.2010)

Pred pár dňami som si tretí krát pozrel Na dotyk, ktorý je rovnako vzťahovým filmom ako Telesné vzťahy a dokonca ho spáchal rovnaký režisér. A aj keď papierovo (generačne) by mi mali byť bližšie Telesné vzťahy, opak je pravdou. Nechali ma v úlohe nezaujatého pozorovateľa, ktorý má Arta Garfunkla medzi desiatkou najobľúbenejších spevákov a Jacka Nicholsona medzi desiatkou najobľúbenejších hercov, žil v dobe, v ktorej sa príbeh odohráva ... a nič. Videl som dobre zahranú konverzačku, v ktorej časť dialógov znela neprirodzene a polarita oboch postáv vytvárala priestor pre celkom zaujímavý prepletenec vzťahov, lenže niečo tomu zúfalo chýbalo. Tak som to disciplinovane dopozeral, udelil obligátne tri hviezdičky a pravdepodobne veľmi rýchlo na tento film zabudnem. (04.09.2013)

Až nebývale otevřená pitva mezilidských vztahů a sexuality. Snímek v mnohém připomíná režisérův pozdější majstrštyk "Closer", ale v působivosti se mu nevyrovná. Cynismu je tu na rozdávání, čehož nejlépe využívá Jack Nicholson, jehož postava je středobodem filmu. I přese všechno jsem se nemohl ubránit pocitu, že snímku schází důraznější (zajímavější) zpracování, které by umocnilo dopad na diváka. 7/10 (07.10.2009)