Hlava-22

Blázen nemusí sloužit v armádě a může z války pohodlně odfrčet domů. To je pro Yossariana a jeho touhu zmizet z války skvělá zpráva. Blázen se však musí za blázna sám označit, čímž bláznem být přestává. To je pro Yossariana a jeho touhu zmizet z války špatná zpráva. Yossarian tak může dál poletovat mezi vybuchujícím střelivem a užívat si, společně s dalšími nedobrovolnými bojovníky proti nacismu, řady zábavných situací. Filmový přepis válečné absurdity určitě mohl dopadnout hůř, ale geniality psané předlohy nedosahuje ani v nejlepších okamžicích. (04.02.2009)

Ve své době byl tento film průbojným činem, depatetizací války, zdůrazněním její každodennosti a také těch, kterým se běžně říkalo "týlové krysy". Nedostatková ekonomika, a tou je tak trochu svým způsobem každá válka, vytváří neobvyklou skutečnost, v níž obvyklé věci mravnosti působí poněkud nezvyklým dojmem. Kapitán Yossarian, hlavní postava HLAVY, vstupuje do děje jako člověk, o kterém nevíme, zda umírá nebo se naopak do života vrátí: je totiž bodnut do citlivého místa a není jasné, zda tento pokus o vraždu přežije. Druhá konstitutivní linie díla, umírající kolega z letadla, jehož život se snaží zachránit, se naopak propadá ze života do neodvratné smrti. Yossarian bojující o jeho život a zápasící přitom s vlastní lidskou slabostí, tvoří v díle vyvažující prvek oproti hlavní dějové linii šmeliny a rozkladu, který se koncentruje kolem vyšších důstojníků leteckého útvaru, v němž je nucen sloužit. Realita s přibývajícími metry filmu nabývá na absurdnosti a postupně stupňuje v hlavním hrdinovi pocity bezmoci a rezignace i zoufalství, protože v náznacích silových situací opakovaně zjišťuje, že je bez šance byť na malý úspěch. Unavena je ale i druhá strana: její návrh, aby se po povýšení a udělení válečného vyznamenání vrátil do americké vlasti, to naznačuje s dostatečným důrazem. Konec, umocňující absurditu děje, Yossarianovo zoufalé vyplutí na leteckém záchranném člunu, takřka ztracená pouť za ztraceným lidským obsahem vlastního života, mluví za mnohé. Připomíná v tomto ohledu stejně pudovou reakci vojáka Čonkina v nedoceňovaném Menzelově filmovém zpracování novely Vladimíra Vojnoviče ŽIVOT A NEOBYČEJNÁ DOBRODRUŽSTVÍ VOJÁKA ČONKINA. I dnes zůstává HLAVA, ta podivná právní norma, kolem které se vine děj filmu, dílem zralým a ve své sladkohořkosti a bolestnosti divácky vděčným. (20.05.2015)

Velmi dobře zvládnutá adaptace rozsáhlá a osobité knihy, která ještě zveličila její absurdní ladění. Nichols do období druhé světové vnáší dialogy a mírnou stylizaci známou z jeho současných filmů a funguje to výborně. Navíc řada záběrů skýtá velmi působivou podívanou. Docela mě však zamrzel dosti nevýrazný Alan Arkin v hlavní roli, jehož zastiňuje hned několik vedlejších postav. (15.12.2010)

Skoro se mi chce napsat - nepovedená adaptace vynikající protiválečné knihy... Tam, kde u Hellera absurdita demaskuje zrůdnost války, tam ale režisér Mike Nichols vytváří labyrint nesmyslnosti, ve kterém se jako divák občas trochu ztrácím... Podobné filmy: Jak jsem vyhrál válku, MASH, Dr. Divnoláska aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu (26.11.2008)

DivX/// Obsazení 5/10 Děj 4/10 Hudba 3/10 Efekty 6/10/// +pochopitelně knižní předloha, všobecně nálada filmu -v podstatě bez hudby, přestože film trvá jen 2 hodiny zdá se být dlouhý/// Film který je postavený na hlavu a svým způsobem měl předvést jiný pohled na válku. Je pravdou, že mě občas některé scény dostali, pobavili nebo nějak vyvedli z míri, ale přesto jsem se u filmu zoufale nudil. A celkový pocit filmu je takový nemastný neslaný. Je mi jasné, že film nejspíše osloví kritiky nebo náročné diváky. Mě ovšem spíše odradil i od knihy, což není dobře./// Celkem 45%/// (18.03.2007)