Po životě

"NADĚJE JE VŠECHNO." Zajímavá směsice přepáleného sentimentu a humoru bez mantinelů. V životě jsem neviděl materiál, kterým by to slovíčkem cunt bylo tak protkané :-) Cunt sem, cunt tam, ale vždycky tak vtipně použité, pořád dokola a neomrzí se to :-) A další obdivuhodná věc, pokaždé, když už ten sentiment a fňukání začínají dosahovat přijatelnou míru snesitelnosti, vždycky se to bezvadně shodí. 3 série, po 6 dílech, super stopáž jednotlivých epizod, nudit to nezačne a závěr je v duchu celého seriálu, ne-šťastný, melancholický, dobrý... (01.03.2023)

Mé hipsterské já by se rádo podepsalo pod komentář m4xp4yn3. Ale chápu, že Ricky to vše chce i nějak přehledněji uspořádat do sitkomové formy. A hlavně mu do toho nikdo nemluví. Ovšem přestože dal Gervais dohromady bandu mých oblíbených a nepříliš známých herců, tak jako scénárista jim toho příliš nenabídl. V tomto je totiž velmi podobný Tonymu a jeho sebestřednosti. Takže tu nehrozí žádné opravdu silné momenty, jaké jsem například viděl od "oskarové" Olivie Colman ve Flowersových a ani tolik vtipu, jako v další hořké komedii Mum. To jen abych vyjmenoval komedie z posledních let, které jsou svojí kvalitou dosti nad After Life. (10.03.2019)

Kdybych měl najít seriálovou definici pro nádherný Hrabalův neologismus Krasosmutnění, vybral bych jednoznačně tuhle Gervaisovu lahůdku, která je smutně krásná, krásně smutná a prošpikovaná originálním humorem, který umí už snad jen on. Mockrát jsem měl pocit, že jsem nervově labilní, protože na záchvaty smíchu bezprostředně navazoval pověstný "knedlík v krku". Dostal mě. (12.10.2020)

Rickyho mám hrozně rád a zpětně dost lituju, že jsem After Life před pár lety přehlížel, už ani nevím proč. Seriál má skrze 3 série 2 nejsilnější stránky - na jedné straně je vtipný, tvrdý a pro Gervaise tak typický nihilismus, se kterým sarkasticky napadá kdeco a kdekoho. Druhou silnou stránkou je těžká melancholie, která skvěle hraje na city. Je trochu škoda, že byl původně seriál zamýšlen pouze jako 6 dílná minisérie a tedy k "napravení" dochází už velmi brzo a Tonyho sebevražedný sarkasmus a postoj k životu a lidem už nemá šanci pravidelně bublat na povrch. Jsou seriály, které mají něco víc, After Life je jedním z nich. Přestože se člověk zasměje, tak ho Ricky nutí i přemýšlet, vzpomínat na to, co bylo, a uvažovat, co ještě bude. Stejně jako Tonymu schází Lisa, tak i mně chybí lidé, ať už jsou pryč ze světa nebo jen z mého života a je až zarážející, jak moc dokážu Tonyho bolest cítit, jako by byla moje. (09.03.2023)

S1:** Ricky Gervais se pokouší o další sondu do patetického života lidského druhu, tentokrát se však netrefil do černého. Ba ani nestřílí do terče. Čekal jsem alespoň nějaké vtipy, ale u všech 12 epizod jsem se zasmál pouze párkrát. Při sledování jsem se navíc nemohl zbavit dojmu, že sleduji levnou televizní produkci. Gervais bohužel vůbec nedodržuje zlaté pravidlo filmařů "show, don't tell". Hraje tedy manžela, kterému zemřela žena na rakovinu a on by se nejraději zabil, ale pořád jen mluví o tom, jak se cítí hrozně, nikdy nenastane situace, kdy svůj žal ukáže. Jeho poloha je tedy velmi těžce uvěřitelná. Jakoby se nemohl rozhodnout, jestli točí komedii nebo drama. Gervais jen prostě potřeboval další médium, skrz které by šířil své názory. Co se technické stránky týče, tak jsme přinejlepším na průměru. Stejné nudné záběry bez invence, hudební podkres nulový. S2:** Druhou sérii vystihuje jedno slovo – lenost. Gervais jede přes kopírák. Jak se říká „když to funguje, proč něco měnit?“. After Life je však výjimka, protože zde nefunguje nic. Vedlejší postavy jsou zde prakticky jen na okrasu, seriál je one-man show Gervaise, který opět světu představuje své názory, za kterýma si pevně stojí a má tudíž perfektní výmluvu, proč shazovat všechny ve svém okolí. Každý dialog skončí tím, že začne povídat, jak strašně mu chybí jeho žena. Seriál se točí v podstatě okolo těch samých dějových linek a situací jako první série (občasné výjimky se najdou, není však o co stát), dokonce i ty začátky, kdy si Tony pouští ráno v posteli videa se svou zesnulou ženou a poté vstane a jde dát psovi nažrat, jsou pořád ty samé. Neustále povídá, jak je strašně smutný, ale nijak to na něm nejde vidět. V posledním díle první série se z něj stane slušňák, který chce konat dobro, aby si o dva díly později zase utahoval z kolegyně v práci, protože mu při psaní scénáře nejspíš došly nápady. Při sledování scénky, kdy ředitel amatérského divadla vysvětluje, jak ho znásilnil duch, jsem měl pocit, že tohle přece nemohl žádný producent při smyslech pustit na Netflix. Mýlil jsem se. Mdlé a nudné, opakující se šeď. Alespoň že byl někdo tak uvědomělý a změnil font v titulcích, protože i ten vypadal v první sérii amatérsky. Očividně nejsem cílová skupina, protože vůbec nechápu celkově vysoké hodnocení. Snad jediný Matty pochopil, že tohle je opravdu slátanina :). (11.07.2020)