Po životě - Série 2

Ako ma prvá séria rozšlahala na kašu, pri sledovaní tohto mi behalo hlavou jediné slovo. "Načo?" Mám teóriu, že ani Rickeymu sa do toho nechcelo, ale asi sa niekde upísal a skrátka musel. Neviem, čo som čakal, keď predchodca za sebou krásne zavrel dvere a zdanlivo zahodil kľúč. Tak to malo ostať. Tu je všetko vyslovene postavené na vode. Tony v každej epizóde minimálne raz plače zväčša pri sledovaní starých videí s už dávno zosnulou manželkou, čo je celkom lacný ťah. V predchodcovi nevypustil ani jednu slzu a jeho smútok sa mi vrážal pod kožu o to intenzívnejšie (viem o tom svoje). To prázdno za očami vystihuje podstatne realistickejšie bolesť ako kropaje, čo sa dialo tu. Postavy tiež odfláknuté (psychiater, šľapka, pošťák,...). Ale! V konečnom dôsledku to bolo pekné. Zbytočné, ale aspoň pekné. (27.04.2020)

Nie som asi taký nadšený ako ostatní. After Life prvú sériu beriem ako zaujímavý projekt. Hoci určite nie najlepší v rámci toho čo Ricky vytvoril. Problém ale mám, že aj keď sa ukázalo, že Tony prechádza zmenou, tu sa ako keby znova dostal do starých známych vôd. Jeho postava mi tou sebaľútosťou a neustálym vysvetľovaním svetonázorov začína liezť na nervy. Funkčné sa tak stávajú všetky vedľajšie postavy o ktorých by som sa chcel dozvedieť viac. A sledoval ich vývin a vzťahy. Lenže čas si pre seba berie Ricky a hoci to má množstvo pekných momentov je tam aj veľké množstvo zbytočných a spomaľovacích motívov. Tie sa bohužiaľ opakujú, neprinášajú nič nové a idú po typickej rovine klišoidných zvratov a vyústení. Žiadal by som si niečo premyslenejšie. Možno pozitívnejšie. Z tohto som zostal deprimovaný aj ja. 2. séria - 55%. Značný pokles. (29.04.2020)

Druhá řada nabízí v podstatě to samé jako první, jen se hlavní postavě pomalu rozpouští její cynická slupka a je víc empatičtější vůči okolí. Podíl humoru je mírný a terapeutickou náladu seriálu jen sem tam zprzní klasické explicitní kousky jako katastrofální komunitní představení. Sneslo by to míň dílů a už proboha žádné další domácí video. (27.02.2022)

After Life je další zářný příklad toho, že nic netrvá věčně a ne každý úspěch lze zopakovat dvakrát. Zvláště pokud nemáte myšlenku a nemáte to pro myšlení. Důvod proč byla první série skvělá je jasné. Měla silnou myšlenku, životní otázky, smutnou tématiku říznutou cynickým a černým humorem. Bylo jasné, že aby druhá série byla stejně dobrá nebo i lepší musela přijít s něčím podobným, ale logicky jiným. A to se nestalo. Máme zde v podstatě stejný precedens, který je ukotvený v pohodovém životě hlavní postavy, která nemá žádné větší problémy, a když už, tak je během pár minut v pořádku vyřeší. To není drama, to není příběh. To je procházka v růžové zahradě bez ordinace. Když už se ukáže nějaký problém, ukáže se moc pozdě a jeho "řešení" přijde najednou hopem, že to vypadá totálně na palici. Série se drží nějakého humoru hlavní postavy a jiným, který občas potěší, vytvoří úsměv na tváří, ale tím to končí. Více vás spíše iritují nové a nezajímavé hlavní postavy, které nemají žádnou zajímavou linku svého děje a jenom jej uměle zaplňují. Obrovské zklamání, které se dalo čekat, ale i přesto se lehce doufalo. Nebylo to však tak neočekávané zklamání, takže se to dá přežít. Třetí série? Nemyslitelná. (01.05.2020)

Tenhle seriál je zvláštní meditace nad životem a vztahy v něm. Potkáváte lidi, někteří s vámi poplují déle, jiní kratší dobu. Je to hodně o tom, co nabízíte, jako na každém trhu. I když v první sérii končí Tony s pozitivnějším náhledem na život, nemá vyhráno. S některými ránami se plahočíme až do hrobu a je to jen o tom, jak se s tím naučíme žít, ne, že by se to zlehčilo, či zlepšilo. Myslím, že to byl Keanu, kdo řekl "Grief changes shapes, but it never ends. (...) yep, byl to on, tuhle část už jsem ale dohledal: People have a misconception that you can deal with it and say, 'It's gone, and I'm better.' They're wrong.” Souhlasím. Na to, jak minimalistické, velmi silné, a obdobně jako včera, Burrův Immoral Compass, s taky velmi trefným závěrem, kde se emoce mísí, ale nemůžete se tomu nesmát. (22.02.2023)