Po životě

1. série - 85% - Svět je prostě někdy to nejhorší místo k žití, to zná každý, komu někdy něco nevyšlo - aniž by se muselo jednat o tak smutně definitivní neštěstí jako u Tonyho. Jednomu pak dokáže nenávratně zkazit den i nevinný konzument zbytečně hlasitě křupajících křupek. Když se takovým světem protlouká Ricky Gervais, který v permanentní přinasranosti neselhává, je rozhodnuto. Tony je mi proto blízký jak v pocitech bezmoci, kdy na něj padá smutná prázdnota okolního světa, tak naštěstí i v kouzelných přelétavých okamžicích malých radostí, kvůli kterým stojí za to žít. I přes epizodičnost jednotlivých příhod a jen opatrně vybudovanou soudržnost se navíc víc než o seriál jedná o tříhodinovou introspekci po všech zákoutích vlastní duše. O to víc mě překvapuje, že chtějí Netflix i sám Gervais zkusit něco tak neuchopitelného zopakovat v další sezóně. 2. série - 85% - Chtělo by se říct jen "to samé v bleděmodrém", ale v takto specificky dramedickém zaměření (tím spíš, když se k dramatu přiklání čím dál silněji) si zopakování úspěchu zaslouží pochválit dvojnásob. Čím jsem starší, tím vzácnější je stav, kdy mě seriál dojme k slzám, After Life to mávnutím kouzelného proutku zvládá doslova každou epizodu. Na to, jaký je Gervais zpravidla poděs, je jeho vyzrálé doznání (v čele s vlastním úžasným hereckým výkonem) upřímné a cituplné. Kdyby se v něm navíc nevyskytoval vulgární psychiatr, patřilo by k němu i nejvyšší hodnocení. 3. série - 70% - Občas se stane, že potkáte člověka, se kterým se dáte do řeči a okamžitě víte, že vám má co říct. Spoustu toho jste věděli nebo znali, ale i tak mu visíte na rtech, protože dokáže zdánlivě obyčejné věci pojmenovat jinak. Když ho potkáte podruhé a on spustí na stejnou notu, poslechnete si ho rádi znovu, protože vám napoprvé mohlo něco uniknout. Jenže když začne o tom samém i potřetí, už máte pocit, že jste klidně mohli být někde jinde. Nebo si alespoň povídat o něčem jiném. Zkrátka a dobře, Tonyho pohled na svět zase zvládne za šest epizod udělat několik veletočů, přestože začínal na stavu permanentního sundávání všech, co se v jeho okolí vyskytnou. A já jsem natolik loajální, že by mě to nerozhodilo a rád bych s ním tu procházku absolvoval zase. Ale co dělá v příběhu Brian, to mi hlava nebere. Když už zmizel otravný psychiatr, dostává se do popředí právě místní vágus, který nejenže napovídá jen a pouze historky plné vulgárních nesmyslů, ale pro jistotu se ještě pokaždé vrátí s nášupem. Právě kvůli téhle chodící nechuti jsem původně s hodnocením byl ještě níž, ale nechal jsem se uplatit dokonalým finále, které nějakou záhadou nikdy nesklouzne do laciného slzopudu a stejně ze mě vyždímalo úplně všechno. I nekonečně dojímat se totiž dá s chlapským nadhledem. (04.04.2019)

Being healthy is just dying more slowly. Ricky Gervais zdánlivě pouze vzal své pódiové alterego z posledního stand-upu a umístil ho do idylického maloměsta. Jenže to by se záhy přejedlo, nemluvě o tom, že by to bylo nemálo samožerské. Nespokojil se však pouze s kontroverzním humorem "na plnou hubu bez příkras" a recyklováním svých oblíbených témat, která propírá ve standupech i podcastech. Řeší především (a náladou trefil) melancholii, ztrátu, depresi a naději. Výsledkem je zdaleka nejlepší kombinace "hořké komedie" za dlouhou dobu; nepamatuji, kdy naposledy bylo něco tak vtipného a posmutněle dojemného zároveň. Je to sice předvídatelné, ale umí to navzdory tématu nelacině vzít "za srdíčko". A navíc to spolehlivě rozvibruje bránici čili jsem mnohdy ani nebyl s to určit, zda slzím smíchy či dojetím. Což přebíjí i detaily, že je to poněkud schématické, že se s jednotlivými postavami po všech šest epizod setkává na jednom a tom samém místě, že spousta z nich jsou jen postavičky spíše než charaktery... No, bylo by toho hodně. Zbylé dvě série sice jsou kolovrátkově "v podstatě to samé", ale zatímco ve druhé to ještě funguje, tak ve třetí již příliš ne, protože v té době jste to samé viděli dvanáctkrát předtím. A lépe. | S1: 4/5 | S2: 4/5 | S3: 3/5 |  (09.03.2019)

„NEMŮŽEŠ CHODIT PO SVĚTĚ A BÝT NA VŠECHNY HRUBÝ...“ … „PRÁVĚ, ŽE MŮŽEŠ. TO JE TA KRÁSA. BÝT MILÝ A OHLEDUPLNÝ, PEČLIVÝ, ČESTNÝ, TO NENÍ ŽÁDNÁ PŘEDNOST. JE TO SPÍŠE NEVÝHODA...“ /// Tonyho omrzel život. Umřela mu žena a tak kolem sebe na důkaz smutku šíří sarkasmus. Často vzpomíná u videa. Mluví sprostě. Má hodně truchlících keců… Drama s komediálními prvky. Podezírám všechny, co dali víc jak tři*, že je to za ten optimisticky hezkej poslední díl. Dokázal totiž po těch předchozích pohladit na duši a šířit pozitivní myšlenky. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Umřela mi stará. A sere mě to! (– jinak na to nečum). 2.) Neustále přemejšlím, jak je můj život zbytečnej… 3.) Thx za titule „Perverz“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (31.01.2020)

Ricky Gervais in his prime. První řada mě naprosto odzbrojila vtipem, smutkem, slovníkem a hereckou sebejistotou Gervaise. Byl v roli naprosto přirozený a upřímný. Nadávky z něj padali se stejnou kadencí jak i dobrosrdečné rady a každodenní situace na dně. Za zmínku stojí i panoptikum kolem hlavní postavy. S jistotou můžu říct, že každá postava v seriálu pronesla slovo CUNT. Absolutní strop byla scéna ve třetí sérii, kdy jde Gervais nasypat popel otce do místní hospody a barman ho vykáže ven, že bordel mu tam dělat nebude. Následně končí popel otce chrstnutý v puse barmana se slovy Doufám, že ti v puse skončil jeho čurák ty mamrde. Britský břitký humor v té nejčistší podobě. Super je i Diane Morgan se svou šílenou angličtinou a přízvukem. Seriál má sestupnou tendenci, ale není to žádná hrůza, jen se sarkasmus a smutek vyměnil za více vtipu. Proto nemůžu dát pátou. 4* a.k.a 85% (06.10.2023)

Suché, dojemné, vtipné. Prostě chameleon Ricky! Nicméně obsah trošku pokulhává. Na jednu šestidílnou sérii akorát. Co chtěj dělat s druhou, to už moc nechápu... (edit po druhé sérii) Je fajn mít všechny ty postavičky zpět, ale bohužel mám dojem, že se tlačí pilou na city. A hlavně furt dokola. Posun vlastně žádný ačkoliv o jednu postavu přicházíme. (20.08.2019)