Po životě

Gervaisovská jednohubka,která mě sice celkem bavila,ale žádnou větší stopu ve mě nezanechala.Je samozřejmě smutné se vyrovnávat se ztrátou někoho blízkého a každý se s tím srovnává jinak a po svém,ale že by mě tady ve výsledku stále se opakující řeči o tom jak není proč žít atd dojímaly se úplně říct nedá...60% (17.03.2019)

Ricky Gervais ví, jak vás rozesmát a ošklivě rozplakat, někdy obojí zároveň. Asi nejlepší seriál o truchlení, co jsem kdy viděla. Mluví přímo k temné, smutné a naštvané části v nás všech. Také nám ale ukazuje, že všichni jsou krásní. Občas to až láme srdce se na to koukat. Jsou tam vtipné scény, ale často je to smích přes bolest v očích. Série je krásně natočená, obsazení je fantastické a každá postava pomalu odhaluje, kdo je v Tonyho očích, až po to, kým skutečně je. Až by člověk chtěl, aby to nikdy neskončilo. Krása. (18.03.2023)

Smutný příběh smutného Ricky Gervaise, který tu svojí depresi chce navalit na všechny kolem a všichni kolem jsou naopak tak v pohodě a fajn (až na právníka), že mít takové lidi kolem sebe je jednoznačný sen. Z depresivní záležitosti tak seriál Po životě udělal příjemnou feeling good pohodovku, kde Ricky sarkasticky hláškuje tak, jak kdyby zrovna slezl z pódia udělení Glóbů a sype to na obyčejné lidi, kteří se mu odvděčují vlídností a vděkem. Příjemná, odpočinková věc . Z fajnového anglického prostředí, kterému ty modré slunné dny nevěříte ani za pětník, ale necháte se tím příjemně uchlácholit. (10.01.2022)

Už jsem viděl řádově lepší seriály, s řádově výraznější produkcí, příjemnější na pohled, emočně více vtahující do děje. After Life není na první pohled líbivý ani nechce. Přiznám se ale, že slabost a respekt k umění Rickyho Gervaise vyrábět pro televizi přesně ten obsah, co diváka zaujme a z obrazovky se mu nechce slézt, mě na After Life fascinuje. Jako bych upíjel pomalu koktejl namíchaný přesně z těch přísad, které se normálně přelijí do patosu nebo trapnosti a pomalu zjišťoval až při pátém doušku, že obsahuje přesné příchutě k celkovému dobrému dojmu. Gervais umí už dávno od časů Office balancovat na hraně, překročit tu hranu, zatnout do živého, vystřelit ostrý šrapnel, zase se vrátit, zarovnat do řady a očividně ho takhle manipulativní hra baví. No a mě taky. Vesele si u toho čtu, v některých momentech vzhlédnu, nechám se rozesmát, dojmout, překvapit a přemýšlím u toho, jestli to má za nehet potenciálu Office, že bych se k tomu tak často vracel. Spíše ne. Office měl kapku "sympatičtější" charaktery. (23.11.2020)

Kdo zná Rickyho Gervais, tak asi nebude překvapený filozofií tohohle seriálu. Cynismus v reakci na citlivost, zklamání a bolest, ateismus vedoucí k vážení si lidského života, nízká tolerance vůči lidskému kreténismu. To všechno je mi blízké a Ricky opět nezklamal. I tady je většina humoru v jádru docela vážná. Seriál nemá žádný velký spád a jedná se - stejně jako ve skutečném životě - o sled krátkých zážitků a scén. To ovšem neznamená, že by nakonec nepřišla katarze - poslední díl první série naopak působí až terapeuticky. (14.08.2020)