Strach a chvenie

Rozkošně jízlivá studie o střetu kultur, rezonanci nekompatibilních pracovních návyků a bídné sociální hygieně ve stádním týmu jedné >typické< japonské firmy... ;-) . . . Ač s (dobře vypointovanou!) nadsázkou - d.m.s.n. docela vystihující zásadní principy japonské (ponejvíce pracovní) mentality - samozřejmě s francouzsky (film o >socialisticky< pracovních návycích tohoto národa by nejspíš musela být satira značně sžíravá, že...) sofistickým nadhledem... A navíc - prostě jen vlídně bizarní historka o tom, že všude dobře, doma... ;o))) . . . Mile provokativní, skvěle zahrané (pojapončenka >horší< japonečky... ;-), nadžánrově zábavné! . . . Čtyři a půl hvězdy tedy za film a za tu S.T. sympatickou hereckou kreaci zaokrouhleno beze strachu a lehce rozechvěle - každopádně pak ve velmi dobrém rozmaru - nahoru... - - - - - (Poprvé viděno 11.10.09 na ČT2, komentář zde jako mnohý - 12.10.2009) (12.10.2009)

Již kniha výborně zpracovávala rozdílnost kultur v Evropě a v Japonsku a film na to překvapivě dobře navázal. Konfrontace kultur je místy dost nemilosrdná a s hlavní hrdinkou se moc nepáře. Když se nedokážeš začlenit, tak budeš jen otáčet data na kalendáři… ne, to taky děláš špatně, tak půjdeš umývat záchody… grrr i s tím jsou komplikace. Hlavní hrdinka se ale nevzdává, zařekla se, že ten rok vydrží, tak vydrží. Mimochodem Sylvie Testudová se do hlavní role hodila perfektně, ten strach a chvění, se kterým se má předstupovat před císaře jí šel náramně. Žádná lehká komedie to rozhodně není, i když se občas zasmějete. Snímek nám ovšem výtečně přibližuje japonskou (firemní) kulturu, za což si zaslouží velmi dobré tři hvězdy. (20.03.2019)

V tomto filme nejde o šikanu, akoby sa na prvý pohľad mohlo zdať. I napriek ostrej konfrontácii medzi Východom ( Kaori Tsuji) a Západom ( Sylvie Testud) , podstatnú myšlienku nachádzam v oddanosti a pokore, ktorá vedie až na vrchol- k vlastnému osvieteniu. A to sú hlavné atribúty BUDO, Cesty bojových umení, ktoré boli v tomto snímku znázornené ešte lepšie, ako v ktoromkoľvek karate muvie. Nádherne bolo ukázané, ako v nás ( Západ) prevažuje myslenie, kdežto na Východe stotožnenie sa s etikou a kodexom samurajov, čo sa miestami môže divákovi javiť ako opovrhnutie a krutosť.Nádherný film, ktorý má u mňa za plný počet. (18.02.2009)

Počas celého pracovného obdobia života som mal problémy s nadriadenými, takže som si tento film dokonalo vychutnal. V Japonskom prostredí majú tieto vzťahy tradične iný, nám cudzí akcent. Paradoxné je, že túto inakosť si musí vyžrať dievčina narodená v Japonsku, hovoriaca japonsky, milujúca Japonsko a očakávajúca od Japonska a Japoncov naplnenie svojich predstáv. Namiesto toho sa ocitá v hierarchicky organizovanom šrotovníku na individualitu a na individualitu nejaponského pôvodu osobitne. V tomto zmysle mi film pripomenul atmosféru Mravca Z. Príbeh Belgičanky v Japonsku preto nemohol dopadnúť inak, ako dopadol. Napriek rituálnym ponižovačkám bolo v pozadí cítiť, že aj samotní Japonci si uvedomujú absurdnosť a neudržateľnosť tradičných vzťahov. Chvíľu to však potrvá. V každom prípade som rád, že som tento nevšedný film neprehliadol. (22.05.2010)

Hlavní hrdinka, křehká a sympatická ve svém nezkrotném optimismu, mi byla místy až nepříjemná pro její výrazné přehrávání (patřilo to k roli, ale myslím, že jí tenhle způsob příliš nesedl). Žánr nebyl pevně daný tak se film stále ocital mezi komedií a dramatem, což bylo příjemné. Děj si tak poklidně, skoro až líně plyne a je těžké hádat jakým směrem se bude ubírat dál a v tom je jeho kouzlo, protože rozhodně nenudí. (29.09.2008)