Strach a chvenie

Nahlédneme do japonské firemní kultury spočívající v jasné a neobejditelné hierarchii. Řád se nesmí porušit, ač je sebeabsurdnější. Západní způsob myšlení je zde postaven do konfliktu s rigidním japonským myšlením, ve kterém se "západní" člověk cítí jako v knihách Franze Kafky. Stejně jako v knize ZÁMEK, je nemožné se čehokoliv dovolat, vyžádat si práci ke které jste přijatí, nebo snad si postěžovat - NENÍ KOMU.... (12.10.2009)

Výborná adaptácia ešte lepšej knižočky. Bohužiaľ sa na plátne stratilo pár skvelých detailov z predlohy, ale Strach a chvenie stále zostáva filmom, ktorý má svoje kúzlo, atmosféru a dôveryhodnosť. Napriek tomu, že ide o malý príbeh, ktorý neobsahuje osudovú lásku, vraždu, romantiku či vojnu, do knihy aj do filmu sa môžete kedykoľvek ponoriť a nechať sa poučiť, rozveseliť alebo len tak si oddýchnuť. (27.04.2005)

Mám opravdu problém, kolik vlastně dát hvězdiček... Asi do půlky filmu mi film přišel dost nudný, opakovalo se pořád to samé, pak na mě ale začal působit ten tlak japonského prostředí, že jsem se chvílemi cítila i strašně ve stresu. Až ke konci mi došla absurdita celého příběhu, všechny ty myšlenky - vztahy mezi Japonci a Evropany, mezi Japonci samotnými, vztahy mezi lidmi jako takovými, zvláštní povaha té slečny, vůle vytrvat... Prostě - zvláštní. Za první půlku, která mě (narozdíl od ostatních) ani nepobavila však dávám jen ***. (07.05.2010)

Strach a chvění je velmi zvláštní a těžko uchopitelnej film. Střet dvou naprosto odlišnejch kultur, přibližující Evropanům podivnou mentalitu Japonců, tu obratně kamufluje podivnej submisivně dominantní vztah Amélie a její nadřízené Fubuki, kterej eruptivně vyvrcholí při podávání výpovědi. Obě se chovají jako latentní lesby, i když poněkud nestandardní vztah Fubuki k Amélii není tak zřejmej a časem nenápadně vyplouvá na povrch. Prakticky celej děj se odehrává ve 44. patře budovy firmy Yumimoto a pozvolna plynoucí lyrickej styl vyprávění doprovází podmanivá barokní hudba Johanna Sebastiana Bacha. Améliiny stavy na hranici příčetnosti mají až snovou atmosféru, její zasněné fantazírování vás zanese do podivného světa, kde je létání nad mrakodrapy normální jako dýchání, a obsesivní zaujetí krásou, kontrastující s příkořím, dosahuje fetišistickejch rozměrů. Přitom je vše Amélií z pozice vypravěčky glosováno lehce, s nadhledem a zvláštním decentním smyslem pro humor. Chtěla být Bohem, pak Kristem a později, vědoma si svých přehnaných ambicí, by přijala i roli mučednice. Fubuki chtěla být mistrní v lukostřelbě. Jak výstižné. Všechny na první pohled neslučitelný prvky jsou ještě protkány symbolikou a ve výsledku nejsem schopnej určit, co že na mě tak silně zapůsobilo. Opravdu velmi zvláštní, neuchopitelně emocionální, podivně eroticky nabitej a neuvěřitelně silnej film. K naprosto dokonalýmu vychutnání bych ale ještě potřeboval shlédnout Veselé Vánoce, pane Lawrenci a asi bych si měl sehnat i knižní předlohu. Víte co má společnýho padající déšť a sněhová vločka? (12.10.2009)

Pribeh francouzky touzici se prosadit v Japonsku, kde se narodila a stravila cast sveho detstvi, je krasnym prikladem rozdilu vychodni a zapadni mentality. Podani a filmovy pristup jsou zvlastni a prezevsi snahu se film netrefil do meho rozpolozeni. Jednoduse kazdemu nesedne, ale sdeleni je jasne citelne. 50% (16.01.2010)