Love, Death & Robots

Mám rád krátké povídky, je to docela složitá disciplína, protože tvůrci musí zaujmout, překvapit, rozjet opravdový příběh a ještě ho nějak uzavřít, aby se divák v závěru necítil okradený. Většině povídek z Love, Death & Robots se to všechno povedlo. Ať už byl kraťas ryze akční (vážný či vtipný), ať to byla komedie o jogurtu, který převzal vládu nad Zemí, nebo o třech robotech - turistech v postapokalyptickém světě, ať to byl nefalšovaný horor s Drákulou, jakého jsme ještě neviděli, nebo s vlkodlačími vojáky či opuštěnou astronautkou, ať to bylo filozofické zamyšlení nebo magická pouštní duchařina... Vše na mě nějak zapůsobilo. Různorodost scenáristů, režisérů a animátorů tomu dodala šmrnc, takže skoro každý film je animovaný v jiném stylu a jinak pojatý, jednou s láskou cituje Vetřelce, jindy se stejnou láskou paroduje Terminátora... Řadu těch filmů si pustím znovu._____Druhá řada má méně dílů, ale kvalita i různorodost zůstala. Snad každý ten kraťas bych chtěl jako celovečerní film, nejvíce asi poslední díl s obrem na pláži, ten byl dokonalý._____Třetí řada na to jde stejně jako předchozí. Epizod je méně, ale jsou opět skvělé. I ta nejslabší (předposlední) se mi vlastně moc líbila, nicméně do paměti se mi zapsala Fincherova lovecraftovská Děsivá výprava a potom kouzelně pitomá Noc mini mrtvých. (22.03.2019)

Něco je dobré, něco je super, něco je spíš průměr. Na vyloženě špatný kousek jsem asi nenarazil, i když je pravda, že tak polovinu do týdne zapomenu. Většina filmů měla i přes všechny kvality slabý konec (pointu), pak tu ale byly takové, které mě moc nebraly, ale právě závěr je zachránil. Nejlepší film je podle mého Helping hand, která je sice taková jednodušší, ale zato v sobě má syrové emoce. Nejambicióznější a nejzapamatovatelnější byla (pro mě překvapivě všeobecně vychvalovaná) filozofický Zima Blue, která ale měla své mouchy. Vítězní tvůrci pak jsou Víctor Maldonado a Alfredo Torres, jejichž čistě komediální kousky When The Yogurt Took Over, Alternate Histories a zejména Three Robots jsem si všechny nadmíru užil... no a kdybych měl jako správný Schediaphili ještě vybrat nejvíc sexy díl (a že je hlavně v první půlce z čeho vybírat), asi bych zůstal u buď první Sonnie's Edge, která měla šmrnc, nebo u The Witness, což je zase prvoplánově pudová prasárna. Soráč, Aquilo. (19.03.2019)

Podobný koncept mohu jen kvitovat. Málo známí nebo začínající autoři a CGI studia představí svá díla co největšímu možnému publiku. Snímečky, které by ve víru internetu snadno zapadly, mají možnost oslovit to teď nepředstavitelný počet potencionálních diváků. Podobný projekt bych uvítal i pro krátkometrážní hrané filmy. iShorts je super, ale moc Netflixu je jinde. Jinak Season 1 - 70% (17.03.2019)

Krátkometrážní filmečky mám rád. Do 10 minut většinou autoři vměstnají stejný obsah jako do celovečeráku a Vám to nezabere zase tolik času. Krátkometrážní filmy, které mají navíc společnou tematiku ( jak název napovídá ), která je mi blízká, mají navíc velkou šanci u mě uspět. A skutečně se epizody rozjíždí velice dobře, ale bohužel postupem času mají sestupnou tendenci. Nebudu zde hodnotit každý filmeček zvlášť, pouze zmíním ty, které si Váš čas zaslouží: Three Robots, Beyond Aquila Rift, Zima Blue, When Yoghurt took over (03.04.2019)

Poměrně kvalitní výběr, je tu skoro všechno: horor, humor, absurdní humor, drama, pixarovka, steampunk, filosofie, velryby, Mary Elizabeth Winstead, cut scény ala videohry, Rusové a i ten Hitler se tu objeví. Vizuál je různorodý (z 95 % jsou to digitální triky a stylizace); většina povídek (nevím, jak jinak to nazvat) je vystavěná tak, že neustále něčím překvapuje a kolikrát jsem si při sledování řekl: „Škoda, že z toho není seriál. Chtěl bych vědět, co bylo dál.“. Jen těch robotů tam moc není. (27.03.2019)