Farby moci

Tak v zásadě můžeme poselství filmu shrnout do věty, že společnost je zkažená, politici jsou zkažení a jde jen o to, vybrat si menší zlo. To je ale asi celkem jasné každému jen trochu chytrému a citlivému jedinci. Nejvíc mi asi vadila přehnaná dynamičnost a akčnost jednotlivých scén. V tom neustálém vršení všemožných politických eskapád, strategií a odhalení jsem se občas už trochu ztrácel. Pokud lidi nadávají na českou politiku, je patrné, že ta americká je ještě mnohem větší humus a cirkus. (28.03.2012)

Až na výborné herecké obsazení mě film ničím nezaujal – zákulisí americké politiky je mi úplně cizí, takže jsem tomu moc nerozuměla a film je navíc příliš dlouhý. Dívala jsem se hlavně kvůli Johnu Travoltovi. Možná, že film je kvalitní a pouze ho nedokážu ocenit. Ty tři hvězdičky dávám za Travoltu. (29.06.2009)

Dve tretiny filmu to vyzeralo ako brilantná satira, ale potom akoby sa do toho zastarela patriotická cenzúra. V závere ma sklamal vášnivý idealizmus práve od ľudí, o ktorých si myslím, že sú cynici do špiku kostí. Zdalo sa mi, že chce film a jeho posolstvo zámerne zmäkčiť, obrátiť na ružovú farbu to, čo je očividne špinavo šedé. Typicky po americky pridať na záver ten záblesk nádeje, že ľudia (a politici) sú vlastne dobrí a *fakt to robia pre ľudí*. To iste... Ale možno aj o tom to je - možno v mašinérii politiky naozaj existujú ľudia, ktorí odmietli stratiť ilúzie a udržali si ich napriek všetkej špine (Libby) - lenže ilúzie za každú cenu sú naivitou a ak sa predsa len stane niečo, čo ich vyfacká a ukáže nositeľovi realitu, riziko trvalého poškodenia je oveľa vyššie. V prípade Jacka Stantona sa však prikláňam k tomu, že on svoje ideály len šikovne predstiera - aj sám pred sebou. To je vrchol politického sebaklamu :-) Ale dobre, zaslúži si to pekné 3* za dobre vyprofilované postavy, slušné výkony a hromadu dobrých detailov, ktoré dotvorili remeselne zvládnutý celok. (12.07.2012)

Mike Nichols se nebojí ukázat tu odvrácenou tvář politiky a pro znázornění tloušťky oné vrstvy špíny si vybral rovnou souboj o křeslo nejvyšší – prezidentské. Barvy moci nejsou zbytečně vtipné, spíš víc ukecané a zalidněné pestrou plejádou nepříliš známých tváří. Krom Travolty zde září Emma Thompson a Kathy Bates. Z těch dobrých herců malých rolí nejspíš zaregistrujete „tu holku z Pohotovosti“, „toho chlápka z CSI: Las Vegas“ a „Džejára“. Pochopitelně nemůžu opomenout kouzelnou kreaci Billyho Boba Thortona. Herce si Nichols prostě vybrat umí, téma rovněž a i přes místy patetické sklony se jedná o příjemný film, vykládající na stůl karty nepříjemných skutečností. 75% P.S: Pokud vás téma amerických voleb skutečně zajímá, doporučuji velmi působivý dokument Street Fight (2005), který je asi desetkrát přímější než Barvy moci (čili jestli budete po Primary Colors z čachrů kolem voleb rozčarování, po Street Fight upadnete do stavu těžké deprese). (12.04.2006)

Prostřednictvím tohoto filmu nahlížíme do zákulisí politických bojů o post prezidenta spojených států a to nejen prostřednictvím kandidáta do tohoto úřadu, ale i za pomoci celého týmu jeho spolupracovníků a získáváme tak ucelený pohled na náročnou práci, jejíž výsledek je velmi nejistý. I když jsou Barvy moci jistě zajímavější pro americké publikum, kterému je problematika filmu bližší a já nejsem zádný fanoušek politiky, i tak se mi film navzdory značné délce líbil. (22.05.2003)